Jak jsem se poprvé opila....

Možná předpokládáte, že moje první větší zkušenost s alkoholem proběhla ještě před 18 rokem. Ne ne.Ani na oslavě mých osmnáctin. Do tajů zvracení, pořádné kocoviny a jiných poalkoholických libůstek mě zasvětil až můj slovenský strýc. Jelikož jsem byla čerstvá osmáctka, alkoholem ještě pořádně nepolíbená, strejda prolil moje panenské abstinující tělo několika panáky pravé a nefalšované slovenské slivovice. Výsledek se dostavil asi po 10 panáku, kdy jsem po čtyřech vylezla schody do baráku, ustlala si na nejbližším schodu a dva dny o sobě nevěděla. Nějakej dobrej anděl vytáhl mé tenkrát ještě tak 45 kg vážící tělo do nejbližší postele, obložil mě kýblama a zanechal svému osudu. Z těchto dvou dnů si toho moc nepamatuju, spíš vůbec nic vlastně jen to, že mamka ze svým bratrem, mým strejdou nemluvila více než rok. Mě bylo zle po zbytek dovolené . Toť moje první opravdu větší zkušenost s alkoholem. V průběhu dalších let se sice nějaké ty příležitosti naskytly ale nebylo to nic bombastického. Můj hysterický žaludek snese opravdu málo. Druhá moje zkušenost a slibuji už poslední začala tak nevinně. Moje kamarádka slavila kulatiny. Abych trošku nastínila situaci. Jsme tři nerozlučné kamarádky jejichž počátky spojení pupeční šňůrou spadají do jeslí, kdy jsme všechny tři seděly vedle sebe na nočníku a řvaly jak na lesy. Teda že jsme řvaly je vidět na fotce a že jsme řvaly jako na lesy mi vyprávěla mamka.A od té doby jsme spolu proplouvaly životem na základce i na střední škole, osvědčily jsme si navzájem svatby a prolily potoky slz při vítání občánků našich ratolestí. Každá máme po dvou, jedné se dokonce podařil i jeden kluk. O štěstí našich manželství bychom mohly diskutovat týdny, o poslušnosti našich dětí měsíce. Jediná já jsem zůstala v našem rodném městečku, jedna kámojda je 5km daleko a druhá v Praze. Tak zpátky k těm kulatinám. Už dřívě jsme se domluvily, že se navzájem podarujeme bílým zlatým řetízkem s příveškem Swarovski ( připadala jsem si jako v tom pro mě stupidnim seriálu o mořských pannách H2O stačí přidat vodu, který moje holky zbožňovaly, ty taky měly na krku stejné řetízky). Kamarádka pojala oslavu ve velkém stylu a pozvala nás na rodinnou oslavu skýtající cca 30 lidí. Já vzala auto s tím, že pít prostě nebudu a třetí kamarádku pak odvezu k rodičům. Poněkud jsme se zdržely a na oslavu přijely až v půl deváté večer tedy do nejlepšího. Uslzená a už i docela nametená oslavenkyně nás představila jako " zlatý hřeb večera" jako její nejvěrnější celoživotní kamarádky. Pěkně jsme si do začátku pořvaly. Pak mě čísi ruka usadila mězi trojici jakýchsi stréců z Moravy a než jsem se nadála, přistály mi v žaludky tři fernety. Fůůůůůůůůůj. Manžel oslavenkyně bedlivě sledoval každého rádoby řidiče a jakmile se mé rty dotkly fernetu okamžitě mi odebral klíčky od mého prskoletu. Sám nepil neb na sebe vzal úlohu rozvážet pak opilce domů. Ještě musím podotknout, že manžel oslavenkyně pracuje jako záchranář! Až jsem se divila jak si můj žaludek s tolika fernety poradil a jelikož si každý chtěl připít s těmi zlatými hřeby umíte si předtavit jak jsem po chvilce asi vypadala. A druhá kamarádka taky. I když ona je předce jenom trošku odolnější než já. Všechno probíhalo výborně, já se cítila skvěle a dokonce jsme po hlasitém pobízení spustila nějakou pěveckou odrhovačku. Hezky totiž zpívám:-D a jsem skromná. :-D Kolem půl dvanácté, tedy pouhé tři hodiny po našem příjezdu se se mnou podivně zhoupl obývák a prapodivný obsah mého žaludku se rozhodl, že omrkne co se to tam nahoře děje. Ještě jsem záchranáři stačila říct, že už chci jet domů, cestou čapla druhou, taky již dosti silně zelenající kamarádku a jak to jen nejrychleji šlo se motala ven z baráku. První, kdo moje fernetové řádění odnesla, byla rohožka. Trošku se mi sice ulevilo ale ne na dlouho. Oslavenkyně manžel nás obě opřel o barák, do ruky vrazil pytle a s větou " zvracejte do pytlíku" mazal vyjet s autem. Ono se řekne, zvracejte do pytlíků ale strefte se tam. Podruhé jsem oslavenkyni trošku pohnojila kytičky. Nakonec nás její manžel naložil do auta, a jak jen to rychle šlo se nás chtěl zbavit. Bylo mi lépe. Teď pro změnu se netrefila kamarádka a vyzdobila jejich forda grilovanou kýtou, kdysi možná před tím množstvím alkoholu i chutnou.Už se přesně nepamatuju v jakém pořadí nás vysadil ale moc dobře si pamatuju jak jsem pak doma seděla hodinu na gauči a snažila se polykat a zhluboka dýchat abych nezvracela. Pak jsem padla do postele a usnula jako zabitá. Jak jsem zdolala naše dosti strmé schody do patra je pro mě záhadou stále. Ráno se mi vstávalo báječně. Nic mi nebylo, nic mě nebolelo. Jo, říkala jsem si pro sebe, kdo umí pít ten umí a přisadila k tomu samolibý úsměv. Tuto větu jsem vyplivla směrem k spícímu manželovi a chtěla tím naznačit jak jemu je vždy po flámu strašně zle. Všichni ještě spali, uvařila jsem si kafe ( první dosti ne zrovna dobrej nápad) dala si vydatnou snídani ( druhej ještě horší nápad) a šla pověsit prádlo. V tu chvíli se mi zdálo být na světě báječně. Tak si tak věsím venku prádlo, z balkonu na mě mává manžel...a najednou se mi tak zamotala šiška až jsem sebou švihla pod sušák. V tu chvíli mi začalo peklo na zemi. Sotva jsem se doplazila domů, padla na gauč a dalších několik hodin strávila v jedné pozici s hlavou vraženou v kýblu. Mě bylo tak strašně zle ale tak strašně, že jsem myslela, že je to moje poslední hodinka. Později mi manžel vysvětlil, že jak jsem se cítila fajn, to jsem byla ještě nametená ale jak jsem začala střízlivět, začalo mi být tak špatně. Po obědě, který si musel zbytek rodiny připravit sám , neb já " rodila " na gauči mi psala oslavenkyně SMS že mi s jedním ze svých švagrů doveze auto. Zmobilizovala jsem svoje poslední síly, uprosila žaludek a uchlácholila hlavu aby mě ušetřily že už nikdy nebudu pít a s pokřiveným úsměvem klopýtala ven pro klíčky od auta. Nenamalovaná, zelená...prostě prima pohled. Kamarádka zrovna taky nebyla jako reklama na zdraví a jeden její švagr nám visel přes  branku jako uschlej fikus.Stála jsem tak opřená o koště abych nespadla  v rychlosti a beze slov  převzala klíčky od auta a jak jen mi to třeštící hlava dovolila rychle mazala zpět do bezpečí svého gauče. Bohužel mám od té doby žaludek citlivý i na sebemenší množství alkoholu. Jo hold kdo umí pít ten umí, že?