Co týden dal....

Minulý týden mě poměrně vzala smrt  člena skupiny Bee Gees - Robina. V mládí jsem se lišila od vrtevníků, kteří šíleli na tehdejší populární českou popmusic, já milovala Beatles, Abbu, Bee Gees...především bratři Gibbové ( Bee Gees) ve svých upnutých džínách, rozhalené košili se zarostlou hrudí ověšenou zlatem mě tehdy dokázali pěkně rozpumpovat krev a to nejenom na poli hudebním.
S postupem času jsem z toho samozřejmě vyrostla, ale rozhalená košile a zarostlá hruď se mnou dělá divy dodnes. Né že bych po chlapech šílela, to opravdu ne, ale životní a manželské zkušenosti mě od mužského pohlaví spolehlivě odradili. Minulý týden jsem jen tak brouzdala po ínternetu a narazila na nějaký článek, kde mě zaujal chlap, což se nestalo už pěkně dlouho! Kdybych to ve svém věku ještě udejchala, šla bych do toho. Co holky, daly by jste si taky říct? :-D

Vždycky se mi líbili takový prazvláštní zjevové, třeba zakládající člen skupiny Army of lovers-Jean Pierre Barda-dříve ( o jehož sex. orientaci snad ani nemusím mluvit)

a dnes

Ale to jsem odbočila.

Týden uplynul poměrně poklidně ale v pátek se stalo něco, co mnou otřáslo a vneslo do domácí pohody pořádnou bouřku. Že se chystáme rekonstruovat barák jsem psala již několikrát. Hypotéku máme rozjednanou již několik měsíců a stále jsme se ještě nedostali do finiše. Tudíž jsem příslušný finanční institut kontaktovala, cože tam s naší hypotékou tak dlouho dělají? Odpověď příšla záhy a poslala mě fakt do kolen. Nejenom že mi lhali ( bylo by to dlouho na rozepisování) ale nakonec si sami pro sebe zjistili, že úrok, který nám slíbili a vypočítali se jim zdál malý a tak si ho o 1% !!!( což u půjčené částky je hezký peníz)hezky navýšili, aby si v létě, za naše peníze užili hezkou dovolenou, dále nám téměř před koncem řekli, že další ( pro nás naprosto nesmyslnou) podmínkou k získání hyp.úvěru je hotovost ( a upozorňuju nemalá), kterou musíme mít a dokázat jí ( výpisem z bank. účtu). Kdyby nám to řekli aspoň na začátku...ale oni nám vše pěkně servírují téměř před koncem kdy je více než jisté, že na jejich všechny podmínky kývneme abychom úvěr vůbec získali! A jak jsem tak byla v ráži napsala jsem jim hned v pátek mail, kterej si za obrázek teda fakt nedají! Včera v osm večer nás kontaktovala úřednice z banky a snažila se stávající situaci okecat ve prospěch banky a měla jediné štěstí, že telefon zvedl manžel ( ten mírnější) a ne já. Dlouho s ním mluvila a ještě nás upozornila, že si máme navýšit už takhle astronomickou pojistku na barák a pak už vše půjde prý hladce. Kdybychom tu rekonstrukci nepotřebovali celou slavnou banku bych poslala do......víte kam. Fakt. A na to konto jsme vyjela na holky, starší si to nenechala líbit, přidal se manžel a krásně jsme se zhádali všichni dohromady. A to druhý den jsme měli jít na pochod!

V sobotu ráno jsem v polospánku slyšela, jak tam manžel starší už od půl pátý. Já procitla až v sedm, kdy mě budil ať vstávám. Dole na mě čekala snídaně a omluva. Byl taky ze všeho nervní. Omluva byla přijata i já se omluvila. Omlouvání u manžela je mi novinkou, nikdy to nedělal.

Začali jsme plánovat pochod. Původně jsme chtěli jet do Kutné Hory, ale tam jsme pochodovali před rokem a tak jsme se rozhodli na poslední chvíli změnit plány a jet do Českého Brodu na pochod krajem bitvy u Lipan. Jsme blázni, já vím, Č.Brod se od nás nachází cca 60 km a poslední dobou víkend co víkend někde couráme ale....prostě nás to baví!

Rozhodli jsme se pro malou změnu a k Maxově hrůze ho vzít s sebou. Dostal nový, prďácký kšíry do auta, který by měl každý pes k přikurtování mít, zabalili jsme mu do batůžku misku na vodu a granule, nějaký ten pamlsek a mohlo se vyrazit. Jenže...Max nemá auto v oblibě, zvrací jen ho vidí, a ted mě l do něj usednout a ještě se nechat přikurtovat. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že do Č. Brodu se dostaneme fakt jen autem. Všechno marný. Nakonec jsem ho prostě sebrala, připnula do pásu a bylo vymalováno. Celou cestu se snaži dostat mezi nás dopředu, oblizoval mi rameno a když jsem nijak nereagovala tak ječel a kňučel jako o závod. Ceduli Český Brod jsem přivítala fakt s povděkem.

Zatáhnout břicho a...cvak...s Maxem na startu

Šli jsme 19 km krásnou přírodou a většinou lesem. Ze začátku Max lítal jako pošuk když jsme ho pustili na volno ale s přibývajícíma km mu ubývalo sil a poslední kilometry šel poslušně vedle nohy :-D i tak to je kabrňák zvládl to na jedničku. A my taky. Akorát jsme si nějak zapomněli přibalit větší svačinu tak jsme se museli zastavit na menší oběd.

I takovouhle zvěř jsme cestou potkali.

V trampské osadě Colorado ( mimochodem známé archeologických nalezištěm) s kámošem vodníkem

a v cíli

Šlapali jsme cca 5 hodin. Cestou domů Max zaslouženě vytuhnul.

Navečír odešel manžel na sraz třídy, potěr byl na brigádách s následným přespáním u kamarádek a já zůstala sama doma. Vysnila jsem si supr večer ve společnosti vínka a brambůrků a TV nakonec jsem však vytuhla v deset hodin. Manžel přišel kolem třetí ( úspech, vloni a předloni přišel až druhý den dopo) byl prý unaven a usnul tam ( moc nepil, ale dva dny před tím byl darovat krev a to je pak vždy hodně unaven, ten pochod ještě dotoho...)

V neděli ráno jsme byli vzhůru již od sedmi a plánovali co budeme dělat. Holky se měli vrátit až odpo, dělat se nám nic nechtělo, počasí bylo krásné tak vyhrála Praha. Ale ne nákupní ale památková. A radši bez Maxe.Feldu jsme nechali na Opatově a metrem dojeli na Muzeum a odtud pěšky na Můstek, Staroměstské nám. Pařížskou ulicí ( málem to se mnou švihlo když jsem ve výloze viděla hodinky za dva miliony!!! fakt nekecám), přes most ke kyvadlu na Letné, přes park až ke královským zahradám, na hrad, z hradu na Karlův most, dále přes nábřeží ( byla jsem vedle sebe z restaurace v oblacích, bych se asi pozvracela jíst 50 metrů nad zemí), chtěla jsem si vyjet na lodi ale ceny mě uzemnili takže nic. Manžel začal být unavený tak jsme se radši vrátili přes staromák až na Muzeum a metrem k autu ( v metru zrovna mě chytil revizor a já nemohla najít lístek). Další zastávkou byly Průhonice k doplnění žaludků a nákupu nějakých nezbytností v Lídlu a Albertu ( nezbytnosti za cca 2000 na oslavu manželových 40). M. že bude řídit ale po pár km mi řízení radši předal, byl hrozně unavený, předci jenom byl ještě po krvi oslabený. Já jsem s řízením na štýru kvůli očím, blbě vidím ( kromě po naší vísce jinak neřídím, doktor mi doporučil laserový zákrok s 50% účinností v mém případě tak nevím) nějak jsme se doplazili domů, M. si šel hned lehnout a já podirigovat potěr. Za chvilku volal tchán že potřebuje pomoct s se senem, tak jsem M. vzbudila a jeli jsme. Naštěstí už měli skoro hotovo( nevím proč nám tedy volal) protože M. nebyl schopen ani chodit. Tak ho prolili silným kafem a za chvíli bylo líp.

Byl to velice fajn víkend. Přístí má M. oslavy narozenin s hasičema a další týden s rodinou. Mám z toho docela vítr, protože naše rodina je poměrně rozhádaná a jak se všichni sneseme fakt nevím. Jsem v práci a musím končit. Jedu na kolo.