Co týden dal....

Minulý týden mě poměrně vzala smrt  člena skupiny Bee Gees - Robina. V mládí jsem se lišila od vrtevníků, kteří šíleli na tehdejší populární českou popmusic, já milovala Beatles, Abbu, Bee Gees...především bratři Gibbové ( Bee Gees) ve svých upnutých džínách, rozhalené košili se zarostlou hrudí ověšenou zlatem mě tehdy dokázali pěkně rozpumpovat krev a to nejenom na poli hudebním.
S postupem času jsem z toho samozřejmě vyrostla, ale rozhalená košile a zarostlá hruď se mnou dělá divy dodnes. Né že bych po chlapech šílela, to opravdu ne, ale životní a manželské zkušenosti mě od mužského pohlaví spolehlivě odradili. Minulý týden jsem jen tak brouzdala po ínternetu a narazila na nějaký článek, kde mě zaujal chlap, což se nestalo už pěkně dlouho! Kdybych to ve svém věku ještě udejchala, šla bych do toho. Co holky, daly by jste si taky říct? :-D

Vždycky se mi líbili takový prazvláštní zjevové, třeba zakládající člen skupiny Army of lovers-Jean Pierre Barda-dříve ( o jehož sex. orientaci snad ani nemusím mluvit)

a dnes

Ale to jsem odbočila.

Týden uplynul poměrně poklidně ale v pátek se stalo něco, co mnou otřáslo a vneslo do domácí pohody pořádnou bouřku. Že se chystáme rekonstruovat barák jsem psala již několikrát. Hypotéku máme rozjednanou již několik měsíců a stále jsme se ještě nedostali do finiše. Tudíž jsem příslušný finanční institut kontaktovala, cože tam s naší hypotékou tak dlouho dělají? Odpověď příšla záhy a poslala mě fakt do kolen. Nejenom že mi lhali ( bylo by to dlouho na rozepisování) ale nakonec si sami pro sebe zjistili, že úrok, který nám slíbili a vypočítali se jim zdál malý a tak si ho o 1% !!!( což u půjčené částky je hezký peníz)hezky navýšili, aby si v létě, za naše peníze užili hezkou dovolenou, dále nám téměř před koncem řekli, že další ( pro nás naprosto nesmyslnou) podmínkou k získání hyp.úvěru je hotovost ( a upozorňuju nemalá), kterou musíme mít a dokázat jí ( výpisem z bank. účtu). Kdyby nám to řekli aspoň na začátku...ale oni nám vše pěkně servírují téměř před koncem kdy je více než jisté, že na jejich všechny podmínky kývneme abychom úvěr vůbec získali! A jak jsem tak byla v ráži napsala jsem jim hned v pátek mail, kterej si za obrázek teda fakt nedají! Včera v osm večer nás kontaktovala úřednice z banky a snažila se stávající situaci okecat ve prospěch banky a měla jediné štěstí, že telefon zvedl manžel ( ten mírnější) a ne já. Dlouho s ním mluvila a ještě nás upozornila, že si máme navýšit už takhle astronomickou pojistku na barák a pak už vše půjde prý hladce. Kdybychom tu rekonstrukci nepotřebovali celou slavnou banku bych poslala do......víte kam. Fakt. A na to konto jsme vyjela na holky, starší si to nenechala líbit, přidal se manžel a krásně jsme se zhádali všichni dohromady. A to druhý den jsme měli jít na pochod!

V sobotu ráno jsem v polospánku slyšela, jak tam manžel starší už od půl pátý. Já procitla až v sedm, kdy mě budil ať vstávám. Dole na mě čekala snídaně a omluva. Byl taky ze všeho nervní. Omluva byla přijata i já se omluvila. Omlouvání u manžela je mi novinkou, nikdy to nedělal.

Začali jsme plánovat pochod. Původně jsme chtěli jet do Kutné Hory, ale tam jsme pochodovali před rokem a tak jsme se rozhodli na poslední chvíli změnit plány a jet do Českého Brodu na pochod krajem bitvy u Lipan. Jsme blázni, já vím, Č.Brod se od nás nachází cca 60 km a poslední dobou víkend co víkend někde couráme ale....prostě nás to baví!

Rozhodli jsme se pro malou změnu a k Maxově hrůze ho vzít s sebou. Dostal nový, prďácký kšíry do auta, který by měl každý pes k přikurtování mít, zabalili jsme mu do batůžku misku na vodu a granule, nějaký ten pamlsek a mohlo se vyrazit. Jenže...Max nemá auto v oblibě, zvrací jen ho vidí, a ted mě l do něj usednout a ještě se nechat přikurtovat. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že do Č. Brodu se dostaneme fakt jen autem. Všechno marný. Nakonec jsem ho prostě sebrala, připnula do pásu a bylo vymalováno. Celou cestu se snaži dostat mezi nás dopředu, oblizoval mi rameno a když jsem nijak nereagovala tak ječel a kňučel jako o závod. Ceduli Český Brod jsem přivítala fakt s povděkem.

Zatáhnout břicho a...cvak...s Maxem na startu

Šli jsme 19 km krásnou přírodou a většinou lesem. Ze začátku Max lítal jako pošuk když jsme ho pustili na volno ale s přibývajícíma km mu ubývalo sil a poslední kilometry šel poslušně vedle nohy :-D i tak to je kabrňák zvládl to na jedničku. A my taky. Akorát jsme si nějak zapomněli přibalit větší svačinu tak jsme se museli zastavit na menší oběd.

I takovouhle zvěř jsme cestou potkali.

V trampské osadě Colorado ( mimochodem známé archeologických nalezištěm) s kámošem vodníkem

a v cíli

Šlapali jsme cca 5 hodin. Cestou domů Max zaslouženě vytuhnul.

Navečír odešel manžel na sraz třídy, potěr byl na brigádách s následným přespáním u kamarádek a já zůstala sama doma. Vysnila jsem si supr večer ve společnosti vínka a brambůrků a TV nakonec jsem však vytuhla v deset hodin. Manžel přišel kolem třetí ( úspech, vloni a předloni přišel až druhý den dopo) byl prý unaven a usnul tam ( moc nepil, ale dva dny před tím byl darovat krev a to je pak vždy hodně unaven, ten pochod ještě dotoho...)

V neděli ráno jsme byli vzhůru již od sedmi a plánovali co budeme dělat. Holky se měli vrátit až odpo, dělat se nám nic nechtělo, počasí bylo krásné tak vyhrála Praha. Ale ne nákupní ale památková. A radši bez Maxe.Feldu jsme nechali na Opatově a metrem dojeli na Muzeum a odtud pěšky na Můstek, Staroměstské nám. Pařížskou ulicí ( málem to se mnou švihlo když jsem ve výloze viděla hodinky za dva miliony!!! fakt nekecám), přes most ke kyvadlu na Letné, přes park až ke královským zahradám, na hrad, z hradu na Karlův most, dále přes nábřeží ( byla jsem vedle sebe z restaurace v oblacích, bych se asi pozvracela jíst 50 metrů nad zemí), chtěla jsem si vyjet na lodi ale ceny mě uzemnili takže nic. Manžel začal být unavený tak jsme se radši vrátili přes staromák až na Muzeum a metrem k autu ( v metru zrovna mě chytil revizor a já nemohla najít lístek). Další zastávkou byly Průhonice k doplnění žaludků a nákupu nějakých nezbytností v Lídlu a Albertu ( nezbytnosti za cca 2000 na oslavu manželových 40). M. že bude řídit ale po pár km mi řízení radši předal, byl hrozně unavený, předci jenom byl ještě po krvi oslabený. Já jsem s řízením na štýru kvůli očím, blbě vidím ( kromě po naší vísce jinak neřídím, doktor mi doporučil laserový zákrok s 50% účinností v mém případě tak nevím) nějak jsme se doplazili domů, M. si šel hned lehnout a já podirigovat potěr. Za chvilku volal tchán že potřebuje pomoct s se senem, tak jsem M. vzbudila a jeli jsme. Naštěstí už měli skoro hotovo( nevím proč nám tedy volal) protože M. nebyl schopen ani chodit. Tak ho prolili silným kafem a za chvíli bylo líp.

Byl to velice fajn víkend. Přístí má M. oslavy narozenin s hasičema a další týden s rodinou. Mám z toho docela vítr, protože naše rodina je poměrně rozhádaná a jak se všichni sneseme fakt nevím. Jsem v práci a musím končit. Jedu na kolo.

Nesnáším loučeníííííí.....

vyřvával kdysi Majkl David ve svém hitu. Já bych mohla vyřvávat nesnáším žehleníííí protože tato činnost mě fakt nebaví a žehlím většinou až když už nemáme co nosit a pod nátlakem. Nejinak tomu bude i dneska. A tak se pořád snažím vymyslet, jak bych tomu utekla. Nežehlit je nemyslitelné, a i když poskládám většinu prádla vždy zbyde něco, co se vyžehlit prostě musí! Ach jo to je výhled na dnešní odpo a večer!
Víkend se vydařil jak počasím tak celkově.
V pátek mě manžel nabral v práci spolu s 20 kilovým pytlem brambor a víkendovým nákupem. Ještě jsem ani nedosedla na sedadlo a vrazil mi do ruky orchidej, zahalekal " všechno nejlepší" vlepil mi hubana a přidal čokoládové bonbony. Svátek mám sice až v pondělí ale to neva. A tak jsem v dobré vůli ho pozvala večer na nějakou mňamku. Jak teď drží dietu, odmítá v restauracích baštit ale rybu si dá. Ba odmítá chodit do hospod vůbec. Ale večer to byl poměrně vydařený, na naše poměry. A nedivte se píšu zase s odstupem několika dní.
Druhý den v sobotu na hned po ránu čekala bouřka se starší dcerou, který vyústila tím, že až jí bude 18 tak půjde z baráku. Na to přišla sama, vyhrožuje tím pokaždé. Jenže teď narazila a poměrně tvrdě. Oba jsme jí odchod odsouhlasili s tím, že bude plnoletá a bude se muset o sebe postarat po všech stránkách, tedy i finančně. Ta dobrá duše si totiž myslela, že jí budeme platit podnájem a ještě dávat královské kapesné a ona se bude jen bavit. No zmejlila se dosti, nafoukla hubana a urazeně se zdekovala do svého království do pokojíku. A aby nám dokázala, že je opravdu schopná, v neděli nastoupila na brigádu k mekáči. První den tam makala asi jen 3 hodky a byla poměrně spokojená. Tento týden tam byla v sobotu už celou směnu a pořád si na něco stěžovala. To je celá ona. A´t dělá jakkoukoliv brigádu, pořád je vše okolo špatně jen ona je chudinka. Jak brigádničila u nás v podniku jsme psala. Šéf jí dva dny před koncem musel propustit. A to jenom uklízela. Ze začátku to bylo ok ale potom si dělala co chtěla myslíc, že když tam má maminku, tak jí to projde. No neprošlo. A špatná jsem byla zase já že jsem se za ní nepostavila. Jak dlouho v mekáči vydrží si vůbec netroufám odhadnout ale už teď je zřejmé že si to představovala podstatně jinak. Určitě ne práci v kuchyni, celý den dělat hranolky nebo sendviče. A když k tomu připočtu fakt, že jí tam musíme 20 km odvízt a pak zase pro ní přijet....ale abych jí jenom nehanila, chodí teď i na povinnou školní brigádu do zdejší ZUŠ a její šéf a zároveň učitel na kytaru v jedné osobě si jí moc pochvaluje. Jen kdyby byla trošku němá. Ona totiž tu pusu fakt nezastaví. Dala vale svýmu příteli a zalovila ve vodách hudebních a chytila učitele na housle. Celé dny neposlouchám nic jiného než jak je krásnej, jak krásně hraje, jak je stydlivej atd. No je mu 23. Zda z toho něco bude nebo ne nevím, ale spíš se přikláním k variantě, že nebude.
Mladší brigádničí taky. Sice jí bude 15 až za týden, ale otec její movité kamarádky se už nemohl dívat, jak holčiny shánějí brigády a tak jim jednu zajistil. Chodí na pole a vytrhávají plevel. V sobotu tam měli být 8 hod ale byly tam sotva 5. Je mi jasné, že ty zbývající 3 hodky jim JAKO tatík napíše že pracovaly a v tomto duchu se ponese celá brigáda. Tajně ho podezřívám, že holky bude platit ze svého.:-)
Takže minulý týden jsme měli v plánu horu Říp ale jelikož jsme Zuzku museli odvéz k mekáči cca 20 km od naší rodné hroudy a pak jí zase za 5 hodin nabrat, Říp padl ( za 5 hodin by jsme to nestihli) a my si střihli Konopiště. Byla jsem zde nesčíslněkrát, jednou mě dokonce vezli rychlou do Bene do nemocnice, když se mi naplno  poprvé projevila moje PP( panická porucha) a okolí myslelo, že mám infarkt. Od té doby ani za milion nevlezu na žádnou prohlídku ani na hrad ani na zámek. Ale přilehlý nádherný park kolem Konopiště jsem ještě dopodrobna neviděla, tak jsme nechali feldu v Bene a šlapali. Park je fakt kouzelný,

 a potkáte v něm i milé, krásné a štíhlé lidi...:-D

ale i lidi odvážné, nebojící se i ani strašného medvěda....

a zvěř, která na vás nečekaně zaječí ze stromu, až si málem ukrupnete do textilu leknutím.

Výlet to byl vydařený, zakončený v naší oblíbené hospůdce v pivovaru Kácov....

a nesmím zapomenout na vyzvednutí naší starší dcery z brigády

Dny plynou...

a já pořád nemám spisovatelskou. Kolikrát si říkám, že zasednu ke kompu a budu psát a nic. Tak jenom ve stručnosti než mi dorazí šéf.
Každý víkend pochodujeme a když ne tak jezdíme po výletech. Marci a Andy vědí. Pochodů jsme zvládli už několik a náš poslední výlet byl na Sněžku, bohužel byla zima a mlha tak jsem nic nevyfotila.
Dieta, kterou drží manžel a dcera, přináší první ovoce. Manžel podle váhy zhubnul za 3 týdny 8!!! kg ( ten dietu dodržuje opravdu poctivě) dceruš jen 2 kg ta to fláká. Já že bych jí držela taky  ale baštit polystyreny ( takový ty fujtajbl chleby), pít kefíry na to mě neužije. Ale taky podle toho vypadám. Nedávno k nám přijel do práce jeden hejhula co nám vozí vodu v barelech, juknul na mě sedící a povídá: Jééé koukám vy už tady dlouho nebudete co ( a čuměl na moje pneu)? Zpražila jsem ho pohledem alá šavle a dosti nahlas mu naznačila, že těhotná opravdu teda nejsem. Zrudnul, začal koktat a taktně a hlavně radši rychle vypadl z kanceláře. Přístě už se moc nevybavoval. Tož tolik o mě a dietách.
S postupem času začíná u mladší udeřovat stále více a více puberta. Kde je ten bloňdatej, kudrnatej andílek? Místo něho máme doma hysterickou, hašteřivou, uhádavou a věčně protivnou holku. Doteď jsem měla doma protivy dva. Teď mám tři. Kolikrát se mi nechce ani domů Když spustěj všichni tři najednou to je symfonie, to je koncert. Kam se na to hrabe barování :-)
Co se týče rekonstrukce, pomalu finišujeme. Tedy s přípravami.  Doladili jsme finanční rozpočet, naběhali spoustu kilometrů po úřadech, vypotili litry potu a nervů při jednání s úředníky a v pátek jedeme podškrtnou hypošku. Zrovna jsem si tak říkala, Ráth si nosí miliony jen tak v krabici po ulici, Jágr si stejnou částku vydělá za pár hodin a jednoho melouna budu splácet ještě i v hrobě. Jak spravedlivé!
O víkendu jsme vyjeli směr Kutná Hora a Kolín omrknout interiérové dveře, elektospotřebiče, dlažbu a obklady a vybavení koupelny. A holky já budu mít MYČKU! Mám z toho radost už jen proto, že jsem jí doposud nevlastnila, čímž naše rodina v očích dceřiných spolužaček velice klesla. A to jako nemáte myčku jóooo. A to jako vážně jóoo. Ty woe a jak to nádobí myjete? To jako ručně jóoo ty woe?
Dveře jsme vybrali ale nejdřív mě musela seškrábnout z podlahy, když jsem viděla ty ceny. Elektrospotřebiče máme také, vše v jedné značce a ještě jsem si vydupala slevu, kterou jsme následně utratili za dlažbu. Budeme mít v celém spodku podlahový topení a tudíž dlažbu.
Miluju kombinaci tmavě hnědé a smetanové barvy a takovou jsem si vybrala koupelnu. Teda spíš vysnila a dolaďuju v nepřeberném množství obkladů a dlažeb barevné kombinace a povrchy. Nevím po čem hrábnout dřív.
Nákup sprchového koutu a závěsného WC taky není žádná legrace, myslím finančně. Za obě dvě věci dohromady bych si pořídila ojeté auto. Auto potřebujeme, ale nové. Nemáte někdo přebytečný čtvrtmeloun na něj?
Ještě jsem manžela pumpla o sadu nového kuchyňského nádobí, neb to staré by si prý  nerozumělo s mou novou indukční deskou.
A jelikož se blíží červen a to je předzvěstí velkýhc životních jubileí ( manža 40 a Lizzi 15) tak jsme ještě najukli do prodejny mobilů. Dcera si vybrala jeden, nechtějte po mě bližší identifikaci ( jsem technickej antitalent), musí vám stačit, že je to samsung a pěkně prý nabušenej. Víc nevim. Byla z něho fakt mimo a když jsme jí odkejvali jeho koupi tak ještě v prodejně spustila radostí tanec hula hula. A účet plakal. Žádná levná záležitost. A jelikož jsem nevěděla co manželovi, zatáhla jsem ho před jednu Nokiu, vychválila jí do nebes a na to se zmohl je na jedno- tak mi jí teda kup. Tak jsem zabila dvě mouchy jednou ranou, teda dvoje narozky jednou ranou. Manžel doposud vlastnil primitivní ( podle holek)telefon bez foťáku, nepřijímaje MMS ( no to je předci hrůza!). A nyní třímal v ruce poměrně moderní, dotykovou Nokii s foťákem,rádiem, počítačem, navigací a bůhví čím ještě. Však doma taky machroval, jak vše umí, jak všemu rozumí a když jsem se mu snažila s jednou maličkostí pomoci ( mám telefon stejný, jen o jednu nebo dvě úrovně horší takže VÍM, jak nastavit bluetooth) tak mě poslal kamsi, jemu předci NIKDO ( a zrovna já ne) nebude radit! Tak jsem se urazila a odešla spát. Bádal nad tím celý večer a druhý den ráno přišel s jakousi potichu ( aby nikdo neslyšel že ON se omlouvá)zahuhlanou omluvou a s prosbou, ať mu to ukážu. Ukázala. Ale nemusela.
Teď, jak manžel drží dietu, nechodí do hospody, neb nesmí pít pivo. Myslela jsem , že to nedodrží ale striktně to dodržuje. Teď hodně pochodujeme a výletujeme a většinou se stavujeme na jídlo a víte co on? Poctivě si připravuje do krabičky jídlo podle denního harmonogramu a zatímco já se nacpávám nějakou mňamkou, on do sebe hustí ty svoje jídla. Občas si dá se mnou nějaký lehký salát ale pivo ne, Už 3 týdny. Čumim. A mám strach, že jakmile skončí s dietou, opije se jako dán. Abych ho ještě pochválila, všechny jídla si připravuje zásadně sám a i si nakupuje. Čímž mě ušetří spoustu sil a peněz, které následně si můžu věnovat na parádu.
Mám husí kůži. Budeme muset kompletně vyklidit celý barák a hlavně ten bordel v pokojíku mě po dlouhých nocích strašíNa 4-5 měsíců se přestěhujeme i se psem a celou zoologickou zahradou do 2+1 což mi na klidu taky moc nepřidá. Max je zvyklý lítat celý den povenku a ted ho budeme muset chodit venčit na což zase nejsme zvyklý my. Byt se nachází v paneláku a patří tchánovi. Vše má načinčané, bilé koberce. jak to tam bude vypadat po našem nájezdu radši ani nedomýšlím. Velkým problémem bude miniaturní koupelna a jedno zrcadlo. Což je pro moje holky nemyslitelné. A taky nutnost udržovat pořádek což je pro ně nadlidské. No snad se tam nepozabíjíme!

Stíhám ale nemám spisovatelskou...

Prostě mě nějak nebaví psát. Žijeme si poměrně dobře. Holky zlobí, manžel zase marodí takže standart. Rekonstrukce pokračuje, už mám vybranou kuchyň ( nějak se mi jí sem do textu nepodařilo dát, bude stejný design ale do účka, jiná digestoř) a za měsíc to vypukne. Do vánoc snad budeme bydlet v novém. Bohužel naše plány ohledně rekonstrukce budeme muset trošku krouhnout neb finanční stránka dosti pokulhává za našimi představami, prostě je všechno drahý jako prase.
Začali jsme chodit na pochody a když už vás šidím tady, snažím se aspoň posílat mms z pochodů, tedy pokud mám na vás mobil, milé dámy ( Marci doufám, že tě moje mms neotravují).
Starší klenot drží dietu a touží dosáhnout plnoletosti a vypadnout z baráku ( prý ji chudinku utiskujeme tím, že po ní pořád něco chceme, třeba umýt nádobí atd., kdo jí bude uklízet a posluhovat až bude bydlet sama zřejmě nedomýšlí).
Mladší se naopak snaží přibrat a má taky novýho objeva, chlapce, kterej půl dne stráví honěním patky a druhou půlku dne na kompu. Sem na blázinec s obou. Ale poradit si nenechají.
Na 1.máje jsme již tradičně navštívili oslavy ve Vlašimi. Tentokráte spíše proto, že ten náš potěr tam měl domluvený randata ( chlapec starší dcery bydlí ve Vlašimi). Přibrali jsme sebou ještě jednu kamarádku a všechny tři vyplivli ve vlašimském parku, do nastavených dlaní vložili pár drobných stovek a na další čtyři hodky o nich nevěděli. Když jsme je ve finále potkali, dělaly že nás neznají.
Lidí tam byly mraky, až mi bylo blbě a tak jsme chvilku skoukli parkůr a udělali si okružní procházku po tomto nádherném parku. K manželově hrůze nám skřížila cestu rozkvětlá jabloň, kteréž se nedalo vyhnout ani dělat, že jí nevidí, takže jsem byla i olíbána a snad neuschnu.
Stačila jsem se i nádherně připíct, takže můžu barvou skvěle konkurovat našim vepřovým přátelům.
Tak snad brzy písnu víc.