Reoperace...

Já vím, slibovala jsem projekt 365....nejsem však na vině já ale naše supr zdravotnictví...
Po operaci ( a ne levné) očí mé srdce zaplesalo, že zase vidím...bohužel jen na krátko. Jedno páteční odpo obestřela můj azurový zrak mlha, čelo zalil pot a v hlavě se usadili permoníci a to vše mě transportovalo do zdravotnického zařízení, kde mě byla urychleně provedena reoperace očí, abych po zbytek svého života ještě vůbec něco viděla. 16 dní se plazim po 2+1, nudim se, nesmím na ostré světlo, počítač + tv by pro mě mělo býti tabu, zrovna tak čtení. Tak jen  kratičké zprávičky od Moničky.

Víkend

Po klidné noci se budím kolem páté, kdy manža vstává do práce. Willy začně blbnout ale párkrát ho pohladím a za chvilku už zařezává. Já zase přemýšlím o životě, o starší dceři, která mi dělá obrovské starosti, odešla z baráku a bohužel si nadělala dluhy. Nijak jí to nevzrušuje. Já jsem utáhla kohoutek takže ode mě už pomoc čekat nemůže. Od manžela taky ne. Takže je zcela bez peněz, dluhy a živí jí rodina jejího přítele. Přemýšlela jsem proč mě nenávidí a vím. Už nesypu peníze. V pátek odpo jsme s manžou podnikli výlet do Kolína dokoupit nějaké věci pro Willyho. U nás je zveriměx na h..... tak mezi návštěvou kolínského fakt supr zásobeného zverimexu jsem si " odskočila" na minutku do jednoho butiku a přisvištěla rychlostí blesku s novou zimní bundou, prozřetelně, protože jsem starý prase, bílou. Manža si ještě musel koupit kalhoty, ty dvoje, co doma vlastní díky dietě už nemůže nosit, padaj mu i se zapnutým zipem. Je z něho chodící kostlivec ale jemu se to tak líbí. Mě ne, mě se líbí chlapi krev a mlíko. Cestou domů jsme se ještě stavili na večeři. Doma nás přivítala starší dcera ( která přijela obslintat náš nový přírustek) s rypákem uraženým a hned spustila, proč jsme jí taky nevzali do Kolína, že jsme sobci, že ona přijede a my nejsme doma atd atd. Manžel se držel, aby jí jednu neflákl. o mě ani nemluvě. Ona odešla z baráku, ona přijela na chvilku domů a jen kvůli štěněti, přijela i s přítelem a nevidím důvod, proč bychom jí měli někam brát. Jenže ona už je taková. A tak prudila, vydírala a rozhodla se, že když jsme takový hrozný rodiče, tak hnedka v so ráno pojede zpátky. Samozřejmě nezapomněla si říct o peníze...ale jak jsem řekla, příjem financí už vyschnul.
V so jsem tedy v přemíře starostí lezla z pelechu už v 6.15 k velké radosti Willyho a šli jsme zkusit štěstí ven na poli. Než jsme dojeli výtahem dolů stačil se dvakrát počůrat ale i venku se zadařilo. Po následných pochvalách a mým křepčení radostí, kdy nevěděl vo co go, jestli jsem se nezbláznila nebo nemám nějakej záchvat jsme svištěli domů rychlostí cca 10 metrů za půl hodky. Ten malej vyčůránek už taky přišel na to, že pokud jde ven se mnou, musí pěkně špalat po svých a žádný smutný oči ani žalostný kňučení na mě neplatí. Musí pěkně po svejch žádný nošení. Zato když jde s ním ven šišlající a slintající nad ním mladší dcera, celou dobu ho tahá v náručí a pokud willy šlape po svejch, stačí zakňourat a hned se nese. Kdepak, panička je přísná. A tak jsem s ním v so lítala ven po dvou hodinách a občas i přibrala Maxe, kterej malýho venku absolutně ignoruje. Doma je to jiný, Willy ho vysloveně provokuje ale Max je fakt trouba, nechá si vše líbit, a když už má toho dost tak zavrčí a prcek dá na chvilku pokoj.
V so po obědě najednou z manžela vylezlo, že zrovna tento víkend se koná v Praze na letňanském výstavišti výstava psů. Neváhali jsme ani minutku ( teda manža váhal, nikam se mu nechtělo) ale za chvilku už jsme upalovali směr Praha. I s prckem. Zkušenost Max+auto= vytrvalé blití a tak jsem měla strach, co prcek ale ten se natáhl na sedačku a probral se až na místě určení. Dala jsem mu novej prďáckej obojek, do kabelky přibalila vodítko a mazali jsme. Byla jsem unešena. Tolik plemen psů a tý lásky, kolik páníčkové věnovali svým miláčkům....bylo to moc fajn. Vilík se stal ihned atrakcí, spousta lidí, hlavně žen nás zastavovala a slintala nad ním. Tak otěže přebral manžel, Vildu nosil a zájem ( i když ne o něj ale o psa) ho velice těšil. Jo Jo ženský to on má rád.
Domu jsme se dohrabali až věčěrom, každej zapadl do svýho pelíšku a nerušeně pluli všichni do říše spánku.

29.10.-02.11.2012

A už je to tady. Už nestíhám a tak to budou asi týdenní příspěvky.
Týden byl nabitý událostmi. Tak předně starší dcera nám v pondělí oslavila 18-tiny, sbalila si bágl, práskla dveřma a odešla bydlet ke svýmu příteli do jejich skromné haciendy 8+3 koupelny. Kecala bych, kdybych napsala, že mě to nevzalo, vzalo, zrovna tak mladší, Bětku. Manža anni po týdnu pořád moc nechápe vo co go, upřímně, on toho i jinak moc nechápe, tak radši nechám manžu manžou.
Dceruš se tedy nakýblovala do Vlašimi a naše domácnost nápadně ztichla a zklidnila se. Mladší omarodila a zůstala doma a já obsadila v pokojíku Zuzčinu postel. Nic proti, ale s manžou na 1,20 metru rozkládacím gauči fakt vegetit nemusím. I on je nějakej marodnej, pozůstatek to sklípkovym marathonu. Upřímně, dobře mu tak!
A tak, v nějaký slabý chvilce, když mi manža sděloval novinku, že jedna jeho kolegyně v práci prodává poslední štěně jack russel teriéra, levně a ukázal mi jeho fotku, se mi zatemnil mozek a já zatoužila po někom takovym, malym a mazlícím. A tak jsem začala otravovat. Jednoho čoklíka už doma máme, na mojí stranu se přidala i mladší a otravovaly jsme duo. A manžel, radši než by nás poslouchal, zapředl hovor s onou děvou, zablikal očima, vypnul hrud a čekal na výsledek, zda jeho počin bude mít nějakou slevovou odezvu na cenu štěněte. Dotyčná však manžu zná, dělají spolu už nějaký ten rok a tak jeho nakrucování se nesetkalo s žádnou odezvou. Mezitím, neznaje souvislosti, jsme čekaly doma jak dvě trubky s Bětkou na nového člena rodiny. Jméno vybíraly dva dny...aby nakonec, jen co manža otevřel dveře bez psa, jsme zklamáním ho málem vyhodily zpět. Dostal sodu, proč toho mazlíka nekoupil i za tu cenu, nebo proč nezavolal, nenapsal...toho dne bylo uraženo na všech frontách a vztekle se třískalo vším, co přišlo pod ruku.
Druhý den jsem se rozhodla nic neřešit, přehlížet manželův laxní postoj k této věci ( laxní postoj on má ke všemu kromě piva tedy) a rozhodnout se jednat na vlastní pěst. Jenže pracovní povinnosti zrovna toho dne se nějak nakupily a já neměla čas si ani skočit na chvilu zamlejt pantem za kolegyní do kanclu, natož řešit akci " štěně", což se ukázalo později jen jako dobře.
Manžel splaskl, ale rozhodl se pro poslední pokus stáhnout trošku cenu dolů. A tak zahrál na city, že holky chtějí psa, že nemají tolik peněz, že on jim taky nemůže dát když stavíme a bla bla bla. No jeho druhý pokus vyšel a pes, jehož otec je značkový a matka položnačková byl za směšnou cenu jeho.
A tak včera nastal den " D" a s mladší dcerou si pro něj jeli. Jack russel teriér je jak známo temperamentnější plemeno a tak to se bude k tomu našemu troubovi hodit.
A tak navečer dovezli malou, bílou kuličku, která nám udělala za 12 hodin za jeho pobytu z našeho bytečku kůlničku na dříví.

Seznámení se mnou proběhlo velice rychle. Pejsek našel ve mě takové oblíbení, že na náznak sympatií mi hned obchcal ponožku, přicucnul se mi na nohu a do pozdních nočních hodin pustil jen vyjímečně. Zřejmě hned poznal, kdo v této rodině je kápo. Seznámení s Maxem proběhlo také hladce. Willy ( dva dny vybíráme jméno aby jméno pejsek už měl od majitele) ihned směle přešel ke svému psímu kolegovi, hodil mu tlapku na hřbet, kousnul ho do ucha a knockautoval ho. Než se Max vzpamatoval, ležel na zádech. A od té doby se Willy buď kočkoval s Maxem, kdy jako bílá čára prolítával naším 2+1, byl přilepenej k mojí noze nebo naloženej v Maxových granulých. Když ještě v půl desátý nejevil sebemenší náznak únavy ( na rozdíl ode mě)vyrazili jsme ven na procházku. Noci jsem se hodně bála, že bude kňučet a stýskat se mu po mamince ale chrněl celou noc v pohodě jako dřevo.