Konverzující: já a moje 17-letá dcera
Přijdu domů a tam najdu dceru, vyjimečně nesedící s očima přilepenýma na kompu, ale strašně nadávající.
Dcera: To je taková kr....., p.... já ji tak nesnášim!!grrrrr
Já: Co se děje:
Dcera: Strašně nesnášim jednu holku!!!
Já: ( á to bude zase zajímavý rozhovor, myslím si vduchu) Co ti udělala ta holka?
Dcera: Přebrala mi kluka!! Kr...jedna
Já: Ožiju, neb jsem si myslela, že dcera žádnýho chlapce nemá. Ty máš kluka, Bety?
Dcera: Koukne na mě jako na zjevení. Nemám , proč?
Já: ted´zase koukám já na ní jako na zjevení. No, že jsi říkala, že ti to děvče přebralo kluka!
Dcera: No vždyt´taky přebrala! Mami ty fakt někdy děsně pomalu chápeš!!
Já:Fakt jsem asi blbá. Jak ti mohla přebrat kluka, když žádnýho nemáš???
Dcera: Nemám ale líbí se mi a ona mi ho přebrala a chodí s ním! Mami dokážeš si to představit co je to za kr...a jak mi ublížila?
Já: No to fakt teda nedokážu:-D ty puberťačko ( myslím si). Bety vždyt ti nikoho nepřebrala, pokud s ním nechodíš a jen se ti líbí.
Dcera: Ale mě se líbí už čtyři roky uáááááá a tak mě předci nemůže takhle podvádět. uáááá
Já: Držím nervy na uzdě. Nikoho nepodvádí, prostě se do sebe zakoukali a chodí spolu, to se stává.
Dcera: uřvaná. Ale on se do ní nemůže zakoukat když já ho miluju. Ona mi ho přebrala kr....jedna.
Já: už začínám bublat a dochází mi trpělivost. Bety a on ví , že ho miluješ?
Dcera: No neví, to by bylo trapný kdybych mu to řekla. Ale ta kr...Tereza mi lajkla status na facebooku že ho miluju a dala si to jako svůj status tak se to mohl dozvědět ale kdyby to veděl tak bych to nepřežila. Rozumíš mami?
Já: Ne, nerozumim. Proč si teda píšeš takový statusy?
Dcera: No, protože mi bylo smutno. Já ho tááák miluju!!
Já: Bože, za co mě tak trestáš. Bety a kdo je ten kluk?
Dcera: Řekne mi jeho jméno.
Já: švihne to se mnou. Bětko vždyt je to ten největší hajzl co znám, rozmazlenej rodičema a jejich penězma, holky střídá jako ponožky....
Dcera: protože ještě nenašel tu pravou mami!!
Já: A ty jsi jako pro něj ta pravá, jo?
Dcera: jasně mami, protože ho fakt miluju!!
Já: Pane bože dej mi sílu ať jí jednu nevrazim. Bětko, najdeš si jinýho a lepšího...třeba Jára ten tě má rád a je to moc hezkej kluk.
Dcera: Koukne na mě jako na mimozemštána..Jára???vždyt je hnusnej, oblíká se strašně, vůbec se nevoní a nemá ani facebook...mami víš co to je když nemá facebook? vždyt je úplně pitomej...a nosí do školy svačiny od mamky...trapák
Já: pomyslím si vduchu kdo je tady pitomec...Bětko já jdu dělat večeři?
Dcera: To je jako všechno co mi řeknes když mi ta kr...přebrala kluka?
Já: A jsme zase na začátku naší plodné konverzace. Náležitě dceru polituju a jdu si parkrát praštit svojí hlavou do zdi.
pátek 14. března 2014
úterý 4. března 2014
Když marodí chlap...
Poslední dobou mám nějaký frmol. Nestíhám nic. Každý má v sobě nějaký skrytý talent , který může být ale nemusí být vždy objeven. Já jsem v sobě objevila talent na vaření. Nikdy předtím mě vaření nijak nebralo ale nyní trávím hodiny vařením, pečením a i mě to moc baví. Samozřejmě to má i svoje zápory...viditelné. Pouze na někom. Pouze na mě. Ale o tom se ještě rozepíšu. Někdy příště.
Před několika týdny nás zachvátila chřipkovo-angínová lavina. Bětka ( mladší dcera) pravidelně marodí již od září. Vždy když se láme měsíc skončí 14 dní doma...s atb...naposledy marodila na přelomu ledna/února. Přišla ze školy a vše ok. Kolem pátý hodiny odpo že jí je zima, v půl šestý jí začaly bolet klouby, v šest horečka jako prase a do sedmi už nevstala. Druhý den že jí odvezu k lékaři. Ale ne k dětský, kam pravidelně chodí a kde na všelijaké neduhy ( od spáleniny po hemeroidy) dostane vždy jedno...atb Duomox ale na ORL, kde ordinuje kapacita ( a moc krásná kapacita :-D). Ještě ráno že jí mrknu do krku, jak jsou na tom její mańdle a málem mě šlehlo...holky byly jak těhotný, tak byly nateklý a celý bílý. Šupem na ORL, hned přednostně kde mi krásnej orlgák sdělil, že tohle v krku ještě neviděl. Okamžitě silný atb, Klacid, a za 14 dní na kontrolu. Vzhledem k tomu, že to byly již 5 atb za poslední půl rok, jsem pevně věřila, že zaberou. Zabraly až třetí den a do tý doby holka nechtěla, nemohla jíst, pít...hrůza. Pomalu se z toho dostávala...bohužel ne bez následků...na vysvědčení byla ze dvou předmětů neklasifikovaná, což při její absolutní antipatii ke škole je poměrně chmurná bilance.
To nejhorší mě ale čekalo o několik dní později. M.(manžel) si našel novou zálibu, tentokráte to nejni ani tekutý ani dvounohý ale sportovní. Sportoval sice už dříve, o tom žádná, ale prokládal to vydatně tekutým zlatem takže se tomu sport moc říkat nedalo. Ted´si vymyslel, že bude nejenom běhat, ale zkusí ultra čili dálkové pochody. Několik dní nezvedl svůj zrak ( a nejenom ten) od googlu, kde hltal blogy a webstránky různých " poděsů" kteří se tomuto sportu věnují. Po několika dnech dosyta nahltán informacemi mi sdělil, že začíná s ultrachodama...Kulový jsem věděla vo co go ale vše jsem mu odkývala. Hlavně že bude doma klid a pokoj. Nastala však druhá etapa, kudy tudy půjde. Ještěže máme ten internet. A tak se studovali mapy, silnice, rybníčky, kilometry...jelikož je můj manžel velice ješitný v tomto ( a vlastně nejenom v tomto )směru na začátek se rozhodl pro něco " kratšího" cca 50 km. Nabídku jít s ním jsem s díky odmítla. Nejenže bych dala tak cca 20 km ale hlavně...to ticho doma, ten klid, když bude někde šlapat...i když jsem mu to říkala, že 50 km na začátek je trošku moc, byla jsem vypalcována směrem dolů jako naprostý, ale fakt naprostý neznalec jeho kondičky. Nebudu vás napínat, napoprvé to sice zvládnul, ale jen proto, aby mi dokázal, že " na to má" ( a to nemluvím o tom že se domů doslova doplazil a díky špatnému výběru bot přišel i o nehet na palci u nohy). Nic mamko, budu víc trénovat a příště dám víc. Trénoval opravdu poctivě, to zase jo a když nadešel den "D" bylo mi oznámeno, že dnes dá 70 km. Dal...a další nehet odešel do večných lovišť a achilovka se taky netvářila zrovna nadšeně. Aby fakt dokázal, že to s tím pochodováním myslí vážně, přihlásil se v srpnu na nějakou stočtyřicítku přes vrcholky Beskyd či čeho. A mě že si přibalí jako maskota, trenéra, maséra, kuchařku, sponzora, řidiče, útěch a okrasu v jednom. A že to budu mít i jako dovču. No fakt hurá.
V době jeho vrcholné pochodové formy mu zkřížil cestu nějaký zmutovaný Bětčin vir a zalehl ho celou svojí zmutovanou sílou. Už v pátek se manžel vysloveně tiše " protrpěl " v hospodě do častných ranní hodin a v so mi tichým hlasem sdělil, že mu není nějak dobře a že tady asi dlouho nebude ( kocovina+zmutovaný vir). A jelikož v té době jsem pravidelně hystericky s baterkou v ruce kontrolovala situaci mandlí v Bětčiných ústech , závistivý M. nastavil mi své mandle do cesty s tím, že je má jistě větší a bělejší než naše společná dcera. A tak jsem sledovala mandle duo. Když se mě asi po čtvrtý za dopo s hubou dokořán ptal co vidím, sželelo se mi ho a se zavodněným zrakem mu avizovala neexistující mikroskopický bílý flíček na naprosto zdravé mandli, který byl od této chvíle nejvíce hýčkaným a milovaným flíčkem na světě. Vidíš já ti to říkal že jsem opravdu nemocný zahuhlal M. Krk obalil do mé kašmírové šály, skočil šipku do postele a se světem komunikoval pouze sms nebot ten hýčkaný poklad v jeho ústech mu znemožnoval i mluvení. Takto se spolu kluci léčili několik dní, než to toho staršího přestalo bavit, neb jsem se odstěhovala z ložnice s tím, abych snad nedej bože taky něco nechytla, čímž měl po érotických radovánkách, které jediné mu kupodivu jeho choroba dovolovala . Posilněn výhledem na noc plnou vášně mi oznámil, že ve středu již půjde do práce, a pohledem smutného štěněte žebral o můj návrat do manželského lože. Marně.
V den jeho nástupu do práce jsem ihned po probuzení a návštěvy kuchyně věděla, že s tou prací to u manžela nebude tak horké a můj návrat do ložnice se zatím odkládá. Na lince zůstala jeho pracovní svačina netknuta a výrazně se ztenčila zásoba medikamentů léčící chřipky v naší lékárničce. Letěla jsem do práce, zapadla do své pracovní židličky a čekala, co se bude dít. V půl devátý mi zakňučela sms že to v práci nedává a přesně v 9.38 středoevropského času jsem ho měla znovu nakýblovaného v ložnici. Já si na zbytek dne vzala volno abych se o něj " láskyplně" postarala( na jeho přání). Na moje žádosti ať navštíví lékařské odborníky na mužské chřipky tvrdošíjně zamítavě vrtěl hlavou a zalézal pod peřinu s tím, že to vyleží a bude to dobré...jenže mezitím se z milovaného neexistujícího flíčku zrodila angína jako prace a M. skončil na 14 dní s atb a čajema ( já pořád přespávala v jiné místnosti) pod duchnou. Po téměř 3 týdenní léčebné kůře tiše M. kondička ruku v ruce s fyzičkou vzaly do zaječích a M. tak musí začínat znovu. Ale slíbil, že už to nepřepálí a dá fakt, ale fakt něco krátkého. A dal...cca 45 km...takže čekám, kdy se mu odporoučí další nehet nebo ho skolí další letící vir.
Já naštěstí byla chřipek a angín ušetřena nebot kdo by se jinak staral o chod naší domácnosti že?
Před několika týdny nás zachvátila chřipkovo-angínová lavina. Bětka ( mladší dcera) pravidelně marodí již od září. Vždy když se láme měsíc skončí 14 dní doma...s atb...naposledy marodila na přelomu ledna/února. Přišla ze školy a vše ok. Kolem pátý hodiny odpo že jí je zima, v půl šestý jí začaly bolet klouby, v šest horečka jako prase a do sedmi už nevstala. Druhý den že jí odvezu k lékaři. Ale ne k dětský, kam pravidelně chodí a kde na všelijaké neduhy ( od spáleniny po hemeroidy) dostane vždy jedno...atb Duomox ale na ORL, kde ordinuje kapacita ( a moc krásná kapacita :-D). Ještě ráno že jí mrknu do krku, jak jsou na tom její mańdle a málem mě šlehlo...holky byly jak těhotný, tak byly nateklý a celý bílý. Šupem na ORL, hned přednostně kde mi krásnej orlgák sdělil, že tohle v krku ještě neviděl. Okamžitě silný atb, Klacid, a za 14 dní na kontrolu. Vzhledem k tomu, že to byly již 5 atb za poslední půl rok, jsem pevně věřila, že zaberou. Zabraly až třetí den a do tý doby holka nechtěla, nemohla jíst, pít...hrůza. Pomalu se z toho dostávala...bohužel ne bez následků...na vysvědčení byla ze dvou předmětů neklasifikovaná, což při její absolutní antipatii ke škole je poměrně chmurná bilance.
To nejhorší mě ale čekalo o několik dní později. M.(manžel) si našel novou zálibu, tentokráte to nejni ani tekutý ani dvounohý ale sportovní. Sportoval sice už dříve, o tom žádná, ale prokládal to vydatně tekutým zlatem takže se tomu sport moc říkat nedalo. Ted´si vymyslel, že bude nejenom běhat, ale zkusí ultra čili dálkové pochody. Několik dní nezvedl svůj zrak ( a nejenom ten) od googlu, kde hltal blogy a webstránky různých " poděsů" kteří se tomuto sportu věnují. Po několika dnech dosyta nahltán informacemi mi sdělil, že začíná s ultrachodama...Kulový jsem věděla vo co go ale vše jsem mu odkývala. Hlavně že bude doma klid a pokoj. Nastala však druhá etapa, kudy tudy půjde. Ještěže máme ten internet. A tak se studovali mapy, silnice, rybníčky, kilometry...jelikož je můj manžel velice ješitný v tomto ( a vlastně nejenom v tomto )směru na začátek se rozhodl pro něco " kratšího" cca 50 km. Nabídku jít s ním jsem s díky odmítla. Nejenže bych dala tak cca 20 km ale hlavně...to ticho doma, ten klid, když bude někde šlapat...i když jsem mu to říkala, že 50 km na začátek je trošku moc, byla jsem vypalcována směrem dolů jako naprostý, ale fakt naprostý neznalec jeho kondičky. Nebudu vás napínat, napoprvé to sice zvládnul, ale jen proto, aby mi dokázal, že " na to má" ( a to nemluvím o tom že se domů doslova doplazil a díky špatnému výběru bot přišel i o nehet na palci u nohy). Nic mamko, budu víc trénovat a příště dám víc. Trénoval opravdu poctivě, to zase jo a když nadešel den "D" bylo mi oznámeno, že dnes dá 70 km. Dal...a další nehet odešel do večných lovišť a achilovka se taky netvářila zrovna nadšeně. Aby fakt dokázal, že to s tím pochodováním myslí vážně, přihlásil se v srpnu na nějakou stočtyřicítku přes vrcholky Beskyd či čeho. A mě že si přibalí jako maskota, trenéra, maséra, kuchařku, sponzora, řidiče, útěch a okrasu v jednom. A že to budu mít i jako dovču. No fakt hurá.
V době jeho vrcholné pochodové formy mu zkřížil cestu nějaký zmutovaný Bětčin vir a zalehl ho celou svojí zmutovanou sílou. Už v pátek se manžel vysloveně tiše " protrpěl " v hospodě do častných ranní hodin a v so mi tichým hlasem sdělil, že mu není nějak dobře a že tady asi dlouho nebude ( kocovina+zmutovaný vir). A jelikož v té době jsem pravidelně hystericky s baterkou v ruce kontrolovala situaci mandlí v Bětčiných ústech , závistivý M. nastavil mi své mandle do cesty s tím, že je má jistě větší a bělejší než naše společná dcera. A tak jsem sledovala mandle duo. Když se mě asi po čtvrtý za dopo s hubou dokořán ptal co vidím, sželelo se mi ho a se zavodněným zrakem mu avizovala neexistující mikroskopický bílý flíček na naprosto zdravé mandli, který byl od této chvíle nejvíce hýčkaným a milovaným flíčkem na světě. Vidíš já ti to říkal že jsem opravdu nemocný zahuhlal M. Krk obalil do mé kašmírové šály, skočil šipku do postele a se světem komunikoval pouze sms nebot ten hýčkaný poklad v jeho ústech mu znemožnoval i mluvení. Takto se spolu kluci léčili několik dní, než to toho staršího přestalo bavit, neb jsem se odstěhovala z ložnice s tím, abych snad nedej bože taky něco nechytla, čímž měl po érotických radovánkách, které jediné mu kupodivu jeho choroba dovolovala . Posilněn výhledem na noc plnou vášně mi oznámil, že ve středu již půjde do práce, a pohledem smutného štěněte žebral o můj návrat do manželského lože. Marně.
V den jeho nástupu do práce jsem ihned po probuzení a návštěvy kuchyně věděla, že s tou prací to u manžela nebude tak horké a můj návrat do ložnice se zatím odkládá. Na lince zůstala jeho pracovní svačina netknuta a výrazně se ztenčila zásoba medikamentů léčící chřipky v naší lékárničce. Letěla jsem do práce, zapadla do své pracovní židličky a čekala, co se bude dít. V půl devátý mi zakňučela sms že to v práci nedává a přesně v 9.38 středoevropského času jsem ho měla znovu nakýblovaného v ložnici. Já si na zbytek dne vzala volno abych se o něj " láskyplně" postarala( na jeho přání). Na moje žádosti ať navštíví lékařské odborníky na mužské chřipky tvrdošíjně zamítavě vrtěl hlavou a zalézal pod peřinu s tím, že to vyleží a bude to dobré...jenže mezitím se z milovaného neexistujícího flíčku zrodila angína jako prace a M. skončil na 14 dní s atb a čajema ( já pořád přespávala v jiné místnosti) pod duchnou. Po téměř 3 týdenní léčebné kůře tiše M. kondička ruku v ruce s fyzičkou vzaly do zaječích a M. tak musí začínat znovu. Ale slíbil, že už to nepřepálí a dá fakt, ale fakt něco krátkého. A dal...cca 45 km...takže čekám, kdy se mu odporoučí další nehet nebo ho skolí další letící vir.
Já naštěstí byla chřipek a angín ušetřena nebot kdo by se jinak staral o chod naší domácnosti že?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)