úterý 2. září 2014

Sedm týdnů...

Tak přesně sedm týdnu je stará ta naše princeznička...je to velká šikulka, jen na bříšku a koupání se jí ale vůbec nelíbí. Její maminka se pomalu uzdravuje a svoji dcerušku už může sledovat konečně přes skype...bohužel je pořád infekční a omezeně pohyblivá ( maminka) ale pohled na svoji holčičku ji dává sílu rehabilitovat a nevzdávat se. Zatím vše tak nějak zvládáme v pohodě. Akorát moje vlastní, mladší dceruš měla velice nepříjemné zdravotní problémy které vyústily ve velmi silnou úzkost až paniku ( má problém vylízt z baráku, venku je jí špatně, tak je zatím pořád doma), což jí znemožnilo nastoupit do třeťáku na gymplu a tak cestujeme po doktorech, psychiatrech aby děvče zase bylo v pořádku...jenže jakmile je nalomená psychika je to běh na dlouhou trať což můžu potvrdit z vlastní zkušenosti ale určitě i většina z vás.

středa 27. srpna 2014

Abych vše uvedla na pravou míru...

...jsem Theuščina teta, je to vymodlené díte mého bratra...ale zároveň již několik týdnů jsem a ještě několik měsíců budu ještě s jedným andělem strážným její maminkou, dokud se její skutečná maminka neuzdravi natolik, aby se mohla o malou postarat.Až bude troška času písnu. Přes týden pracuji a o víkendu se starám o mimi.

čtvrtek 21. srpna 2014

Důvod...

...mé dlouhodobé nepřítomnosti





Thea...
15. červenec 2014, 9.05 hod., 3300 g + 49 cm

pátek 14. března 2014

Konverzace na úrovni...

Konverzující: já a moje 17-letá dcera

Přijdu domů a tam najdu dceru, vyjimečně nesedící s očima přilepenýma na kompu, ale strašně nadávající.

Dcera: To je taková kr....., p.... já ji tak nesnášim!!grrrrr
Já: Co se děje:
Dcera: Strašně nesnášim jednu holku!!!
Já: ( á to bude zase zajímavý rozhovor, myslím si vduchu) Co ti udělala ta holka?
Dcera: Přebrala mi kluka!! Kr...jedna
Já: Ožiju, neb jsem si myslela, že dcera žádnýho chlapce nemá. Ty máš kluka, Bety?
Dcera: Koukne na mě jako na zjevení. Nemám , proč?
Já: ted´zase koukám já na ní jako na zjevení. No, že jsi říkala, že ti to děvče přebralo kluka!
Dcera: No vždyt´taky přebrala! Mami ty fakt někdy děsně pomalu chápeš!!
Já:Fakt jsem asi blbá. Jak ti mohla přebrat kluka, když žádnýho nemáš???
Dcera: Nemám ale líbí se mi a ona mi ho přebrala a chodí s ním! Mami dokážeš si to představit co je to za kr...a jak mi ublížila?
Já: No to fakt teda nedokážu:-D ty puberťačko ( myslím si). Bety vždyt ti nikoho nepřebrala, pokud s ním nechodíš a jen se ti líbí.
Dcera: Ale mě se líbí už čtyři roky uáááááá a tak mě předci nemůže takhle podvádět. uáááá
Já: Držím nervy na uzdě. Nikoho nepodvádí, prostě se do sebe zakoukali a chodí spolu, to se stává.
Dcera: uřvaná. Ale on se do ní nemůže zakoukat když já ho miluju. Ona mi ho přebrala kr....jedna.
Já: už začínám bublat a dochází mi trpělivost. Bety a on ví , že ho miluješ?
Dcera: No neví, to by bylo trapný kdybych mu to řekla. Ale ta kr...Tereza mi lajkla status na facebooku že ho miluju a dala si to jako svůj status tak se to mohl dozvědět ale kdyby to veděl tak bych to nepřežila. Rozumíš mami?
Já: Ne, nerozumim. Proč si teda píšeš takový statusy?
Dcera: No, protože mi bylo smutno. Já ho tááák miluju!!
Já: Bože, za co mě tak trestáš. Bety a kdo je ten kluk?
Dcera: Řekne mi jeho jméno.
Já: švihne to se mnou. Bětko vždyt je to ten největší hajzl co znám, rozmazlenej rodičema a jejich penězma, holky střídá jako ponožky....
Dcera: protože ještě nenašel tu pravou mami!!
Já: A ty jsi jako pro něj ta pravá, jo?
Dcera: jasně mami, protože ho fakt miluju!!
Já: Pane bože dej mi sílu ať jí jednu nevrazim. Bětko, najdeš si jinýho a lepšího...třeba Jára ten tě má rád a je to moc hezkej kluk.
Dcera: Koukne na mě jako na mimozemštána..Jára???vždyt je hnusnej, oblíká se strašně, vůbec se nevoní a nemá ani facebook...mami víš co to je když nemá facebook? vždyt je úplně pitomej...a nosí do školy svačiny od mamky...trapák
Já: pomyslím si vduchu kdo je tady pitomec...Bětko já jdu dělat večeři?
Dcera: To je jako všechno co mi řeknes když mi ta kr...přebrala kluka?
Já: A jsme zase na začátku naší plodné konverzace. Náležitě dceru polituju a jdu si parkrát praštit svojí hlavou do zdi.


úterý 4. března 2014

Když marodí chlap...

Poslední dobou mám nějaký frmol. Nestíhám nic. Každý má v sobě nějaký skrytý talent , který může být ale nemusí být vždy objeven. Já jsem v sobě objevila talent na vaření. Nikdy předtím mě vaření nijak nebralo ale nyní trávím hodiny vařením, pečením a i mě to moc baví. Samozřejmě to má i svoje zápory...viditelné. Pouze na někom. Pouze na mě. Ale o tom se ještě rozepíšu. Někdy příště.
Před několika týdny nás zachvátila chřipkovo-angínová lavina. Bětka ( mladší dcera) pravidelně marodí již od září. Vždy když se láme měsíc skončí 14 dní doma...s atb...naposledy marodila na přelomu ledna/února. Přišla ze školy a vše ok. Kolem pátý hodiny odpo že jí je zima, v půl šestý jí začaly bolet klouby, v šest horečka jako prase a do sedmi už nevstala. Druhý den že jí odvezu k lékaři. Ale ne k dětský, kam pravidelně chodí a kde na všelijaké neduhy ( od spáleniny po hemeroidy) dostane vždy jedno...atb Duomox ale na ORL, kde ordinuje kapacita ( a moc krásná kapacita :-D). Ještě ráno že jí mrknu do krku, jak jsou na tom její mańdle a málem mě šlehlo...holky byly jak těhotný, tak byly nateklý a celý bílý. Šupem na ORL, hned přednostně kde mi krásnej orlgák sdělil, že tohle v krku ještě neviděl. Okamžitě silný atb, Klacid, a za 14 dní na kontrolu. Vzhledem k tomu, že to byly již 5 atb za poslední půl rok, jsem pevně věřila, že zaberou. Zabraly až třetí den a do tý doby holka nechtěla, nemohla jíst, pít...hrůza. Pomalu se z toho dostávala...bohužel  ne bez následků...na vysvědčení byla ze dvou předmětů neklasifikovaná, což při její absolutní antipatii ke škole je poměrně chmurná bilance.
To nejhorší mě ale čekalo o několik dní později. M.(manžel) si našel novou zálibu, tentokráte to nejni ani tekutý ani dvounohý ale sportovní. Sportoval sice už dříve, o tom žádná, ale prokládal to vydatně tekutým zlatem takže se tomu sport moc říkat nedalo. Ted´si vymyslel, že bude nejenom běhat, ale zkusí ultra čili dálkové pochody. Několik dní nezvedl svůj zrak ( a nejenom ten) od googlu, kde hltal blogy a webstránky různých " poděsů" kteří se tomuto sportu věnují. Po několika dnech dosyta nahltán informacemi mi sdělil, že začíná s ultrachodama...Kulový jsem věděla vo co go ale vše jsem mu odkývala. Hlavně že bude doma klid a pokoj. Nastala však druhá etapa, kudy tudy půjde. Ještěže máme ten internet. A tak se studovali mapy, silnice, rybníčky, kilometry...jelikož je můj manžel velice ješitný v tomto ( a vlastně nejenom v tomto )směru na začátek se rozhodl pro něco " kratšího" cca 50 km. Nabídku jít s ním jsem s díky odmítla. Nejenže bych dala tak cca 20 km ale hlavně...to ticho doma, ten klid, když bude někde šlapat...i když jsem mu to říkala, že 50 km na začátek je trošku moc, byla jsem vypalcována směrem dolů jako naprostý, ale fakt naprostý neznalec jeho kondičky. Nebudu vás napínat, napoprvé to sice zvládnul, ale jen proto, aby mi dokázal, že " na to má" ( a to nemluvím o tom že se domů doslova doplazil a díky špatnému výběru bot přišel i o nehet na palci u nohy). Nic mamko, budu víc trénovat a příště dám víc. Trénoval opravdu poctivě, to zase jo a když nadešel den "D" bylo mi oznámeno, že dnes dá 70 km. Dal...a další nehet odešel do večných lovišť a achilovka se taky netvářila zrovna nadšeně. Aby fakt dokázal, že to s tím pochodováním myslí vážně, přihlásil se v srpnu na nějakou stočtyřicítku přes vrcholky Beskyd či čeho. A mě že si přibalí jako maskota, trenéra, maséra, kuchařku, sponzora, řidiče, útěch a okrasu v jednom. A že to budu mít i jako dovču. No fakt hurá.
V době jeho vrcholné pochodové formy mu zkřížil cestu nějaký zmutovaný Bětčin vir a zalehl ho celou svojí zmutovanou sílou. Už v pátek se  manžel vysloveně tiše "  protrpěl " v hospodě do častných ranní hodin a v so mi tichým hlasem sdělil, že mu není nějak dobře a že tady asi dlouho nebude ( kocovina+zmutovaný vir). A jelikož v té době jsem pravidelně hystericky s baterkou v ruce kontrolovala situaci mandlí v Bětčiných ústech , závistivý M. nastavil mi své mandle do cesty s tím, že je má jistě větší a bělejší než naše společná dcera. A tak jsem sledovala mandle duo. Když se mě asi po čtvrtý za dopo s hubou dokořán ptal co vidím, sželelo se mi ho a se zavodněným zrakem mu avizovala neexistující mikroskopický bílý flíček na naprosto zdravé mandli, který byl od této chvíle nejvíce hýčkaným a milovaným flíčkem na světě. Vidíš já ti to říkal že jsem opravdu nemocný zahuhlal M. Krk obalil do mé kašmírové šály, skočil šipku do postele a se světem komunikoval pouze sms nebot ten hýčkaný poklad v jeho ústech mu znemožnoval i mluvení. Takto se spolu kluci léčili několik dní, než to toho staršího přestalo bavit, neb jsem se odstěhovala z ložnice s tím, abych snad nedej bože taky něco nechytla, čímž měl po érotických radovánkách, které jediné mu kupodivu jeho choroba dovolovala . Posilněn výhledem na noc plnou vášně mi oznámil, že ve středu již půjde do práce, a pohledem smutného štěněte žebral o můj návrat do manželského lože. Marně.
V den jeho nástupu do práce jsem ihned po probuzení a návštěvy kuchyně věděla, že s tou prací to u manžela nebude tak horké a můj návrat do ložnice se zatím odkládá. Na lince zůstala jeho pracovní svačina netknuta a výrazně se ztenčila zásoba medikamentů léčící chřipky v naší lékárničce. Letěla jsem do práce, zapadla do své pracovní židličky a čekala, co se bude dít. V půl devátý mi zakňučela sms že to v práci nedává a přesně v 9.38 středoevropského času jsem ho měla znovu nakýblovaného v ložnici. Já si na zbytek dne vzala volno abych se o něj " láskyplně" postarala( na jeho přání). Na moje žádosti ať navštíví lékařské odborníky na mužské chřipky tvrdošíjně zamítavě vrtěl hlavou a zalézal pod peřinu s tím, že to vyleží a bude to dobré...jenže mezitím se z milovaného neexistujícího flíčku zrodila angína jako prace a M. skončil na 14 dní s atb a čajema ( já pořád přespávala v jiné místnosti) pod duchnou. Po téměř 3 týdenní léčebné kůře  tiše M. kondička ruku v ruce s fyzičkou vzaly do zaječích a M. tak musí začínat znovu. Ale slíbil, že už to nepřepálí a dá fakt, ale fakt něco krátkého. A dal...cca 45 km...takže čekám, kdy se mu odporoučí další nehet nebo ho skolí další letící vir.
Já naštěstí byla chřipek a angín ušetřena nebot kdo by se jinak staral o chod naší domácnosti že?




čtvrtek 6. února 2014

Maturitní ples...

...máme uspěšně za sebou. Bylo to náročné především emocionálně aneb jak mi pošeptal do ouška jeden můj kolega, když jsem se chlubila, kam v sobotu jdu, že maturiťáky jsou vopruz vhodný jen pro uřvaný matky. Trošku mě to teda urazilo ale s postupem plesového času jsem mu musela, ač nerada, dát za pravdu.
Ples se konal v Benešově na Karlově cca 35 km od naší rodné hroudy. Jelikož dcera doma již nebydlí,  její plesový vzhled mi zůstal zahalen pod rouškou tajemství až do poslední chvíle, na což jsem teda fakt nebyla připravena. Já, ocelová žena, která málokdy uroní slzu!! řvala jsem jak krokodýl...
Ples byl určen na sobotu od sedmi hod. Dostali jsme od dcery příkaz at´už tam stepujeme od šesti, abychom se v poho usadili a dali si věci do šatny. Ještě s námi měli jet můj tchán se svojí přítelkyní, mnou láskyplně nazývanou " ježibaba" neb jiné oslovení se na ní fakt nehodí. Právě tato osoba mě dodělala, když mi přikázala, že na ples upeče cca 200 kokosek a já at´se postarám o chlebíčky či jednohubky. Marně jsem se snažila vysvětlit, že zaspala dobu , protože doma pečené či dělané občersvení bylo hitem na plesech před mnoha lety a ne nyní v 21. století a ještě ne na takhle nóbl plesu. Bylo to marný. Marná byla i moje snaha o vysvětlení, že ji s takovýmhle nákladem nepustí ani do sálu. Ona prostě kokosky napeče a basta fidli. Což o to, pečení a drby to jsou jediné dvě disciplíny v kterých tato Keliška zcela vyniká na průměr. Kokosky si postavila na svůj piedestal až do takové míry, že s nimi obštástňuje veškeré doktory, které navštěvuje a že jich není málo...takže si myslím, že kdo nezná její kokosky je prostě mrtvej Homolka. Jak řekla tak i udělala...
Já se rozhodla, že fakt teda nic patlat nebudu. A basta fidli. Oběd byl jen lehký aby nám nebylo blbě a po obědě už nastaly takový ty očistný, holící, pedikůrové, manikůrové, patlací a kadeřnické procedůry. Znáte to. V pět byl zavelen odjezd a tak jsme se musely s mladší dcerou v koupelně při všech procedurách prostřídat. A tak manža do posledního okamžiku se rozvaloval na gauči s kámošem ovladačem a my kolem něho neustále svištěly v různých stádiích zkrášlovacích procedur. Já to pojala vcelku poctivě a místo abych se držela hesla " Někdy méně znamená více" rozhodla jsem se to otočit že někdy více udělá ze mě čupr, dvacetiletou babu...hohohoooo...nejsem moc malovací se typ, neumím to, většinou si nanesu na řasy nějakej ten prodlužující zázrak od Heidi Klum, trochu barvy na tváře, lesk na rty a hybaj do práce. Teda né že bych nějaký ty zkrášlovací poklady neměla, to teda mám, třeba takovej ten zázrak BB krém, kterej mají už snad všichni, já nejsem vyjímka, a který oživí váš kukuč atd atd...tak jsem to teda vzala zpoctiva a matlala, patlala, stínovala, linkovala, řasenkovala, makeupovala, pudrovala a...i s tunou makeupu, kdy jsem vážila nejmíň o kilo zase víc, jsem vypadala jak posmrtná tutanchámova maska, co jsem měla zmenšit jsem zvětšila a naopak:-) a jelikož už pátá hodina byla na dohled, nové líčení nebylo možné, neb jsem musela ještě spacifikovat vlasy. Bohužel ples zapadl né zrovna šťastně do mého pravidelného měsíčního cyklu a tak jsem byla hormonama přímo zavalena, ubulená a hlavně moje jindy tak poddajná hříva se v tomto období stává zcela nepoddajnou, bez lesku a hlavně příšerně elektrizující na což nic nepomáhalo, ani lak, ani gel, ani tužidlo takže jsem byla permanentně jako kdyby do mě uhodil blesk. Ještě mě napadlo si háro přežehlit čímž jsem tu hrůzu totálně teda dodělala...bylo právě po páté a muselo se vyrazit. Venku bylo zrovna příjemných -12C a TV Nova slibovala ještě víc a tak nastal problém, kam ustájit psy. Teda se starším problém není, kam ho položím tam ho za hodiny najdu ale mladší...to je oříšek. Manža navrhoval, že ho necháme prostě venku v boudě( mělo být až -15C), což neuneslo moje přecitlivěné srdce a tak jsem zřejmě v pomatení smyslů oba chlapáky psí zavřela na wc, pustila jim tam topení do podlahy aby měli teploučko a myslíc, že jsem se zbavila jedné starosti, odkráčela jsem do totálně vymrzlýho auta. Manža byl hotov za pět minut my s dcerou mladší za pět hodin...ve výsledku jsem vypadala tak nějak prazvláštně, nezvykle :-)) V autě mi bylo docela šoufl, neb s náma jela ještě jedna dceřina kamarádka, a všichni jsme byli navonění něčím jiným což ve výsledku, když se to všechno slilo dokupy, byl příšernej ozón né zrovna kladně si rozumící s mým přecitlivělým žaludkem. Museli jsme jet pomalu, takže cesta fakt nám trvala skoro hodku. Byla jsem ráda, když jsem se vypotácela z auta, kde jsme ihned dostali všichni pořádně mrazivě přes hubu...to byla zima. A ještě k tomu manžel neprozřetelně zaparkoval dosti daleko( neb to tam neznáme) takže než jsme se doplazili do Karlova byla jsem jak kus ledu, ani lístky jsem pomalu nedokázala souvisle vyndat  z kabelky. A rychle vystát frontu na šatnu. Jak Zuz( naše maturantka) předpověděla, bylo tam fakt lidí jako na prvního máje.Jakmile jsem viděla všude kolem tu noblesu a krásu okamžitě se mi začínaly zalívat zraky...no jo hormony...a pak, jako bohyně, kráčela dolů po schodech moje dceruš..a to už jsem řvala jako želva ač mi to bylo přísně zakázáno. Maturantka byla fakt nádherná, šaty, účes , makeup( dyt nás to taky stálo peněz:-))že jo...když jsem se trochu uklidnila, přepudrovala tu slzovou spoušť, dcera nás zavedla do sálu, k našemu stolu. Našemu malému stolu dominovala obří kost což znamenalo, že dceřina třída pojala jejich maturitní ples v duchu doby ledové, tedy mamuti, pračlověci a tak....to bylo i jejich půlnoční překvapení-vystoupení. No nevim...holky oblečené spíš neoblečené s kostma zapletenýma v těch jejich skvostných učesích poskakovaly kolem papírového mamuta a kluci také spíš nazí poskakovali s nima...nějak mi unikla pointa co tím chtěl básník nebo spíše třída říct. A nahlas jsem se bála zeptat abych nepůsobila jako blbec...
Těsně před sedmou hodinou, kdy měl ples začít, se manželovi rozštěkal mobil, známka to,že dorazil jeho otec se svojí přítelkyní, tak rychle šup šup pro ně ke vchodu a dát jim lístky. Já se lehce orosila, bojíc se těch 200 ks kokosek. Bohužel jsem se orosila oprávněně a poměrně málo, nebot´ ona dotyčná osoba se skutečně dostavila i s kokoskama v plném počtu 200 kusů!! Radši jsem ani nepřemýšlela kam je na ten miniaturní stůl dáme a hlavně co tam s nima budeme dělat. Její " sladké " antrée se jí bohužel( pro ní) nepovedlo, veškerá pozornost byla věnována maturantce a ne jejím zákuskům, ač se je snažila nabízet seč mohla a hlavně komu mohla i kameramanům, fotografům, maturantům, lidem, kteří kolem našeho stolu neustále motali. Bylo to trapné což si uvědomovali všichni kolem ní, kromě jí samotné. A tak uražena, seděla na své židli jako zdrclá šlehačka a odmítala se bavit. A nedokážíc pochopit, proč nikdo tu její dobrotu nechce ( tajně jsme chodili všichni na chlebíčky k baru abychom jí nenaštvali ještě víc, na sladké fakt nikdo neměl chuť).
Ples to byl  nádherný, když opominu, že s manželem jsem naposledy na plese byla ještě za svobona což bylo před dvaceti lety...a to fakt nekecám! Užili jsme si to oba, zatancovali si, dojali se nad naší krásnou, maturující dcerou, zdravě se rozčílili nad naší mladší dcerou, za kterou se místní mladící v rozpuku 17 let táhli jako smrad, čehož ona hojně využívala a ještě víc jejich pozvání na panáky, takže z celého plesu jsme ji viděli cca pár minut u stolu, na tanešním parketě v objetí jakýchsi nagelovaných , poďobaných chlapců a já ještě v kuřárně, kam jsem šla na jisto a odkud jsem jí musela vytáhnout násilím ,abych jí jemně propleskla po namakeupovaných tvářích, a v temném zákoutí potichu na ní ječela, jaktože kouří....chvíli před půlnocí jsem si ještě poplakala, když dcera četla za všechny tři třídy jakýsi projev a poděkování, kde vyzdvihla mě, svojí maminku a neurčitě ručkou mávla k našemu stolu, čímž se cca 400 mužských zraků odtrhlo od jejího dechberoucího trojkového, přírodního výstřihu a upřelo zraky  na stárnoucí, povislé, osazenstvo našeho stolu v čele se silně červenající a uslzenou mnou. Hezký pohled. Naštěstí se zraky zase rychle přesunuly do Zuzčina výstřihu  a já si mohla nehlučně oddychnout a tchán hlučně do sebe kopnout tak dvacátého panáka.
Śtěstí nám popřálo i v tombole kdy z dvaceti lístků bylo plnných patnáct výherních, tak stůl s kokoskama rozmnožilo ještě 7 láhví alkoholu, puzzle, čajový dárkový balíček, kosmetika, plyšák, několik čokolád, kafe, ručník a karton cigaret, ze kterého do konce plesu zmizlo několik krabiček, následně nalezených v dceřině pečlivě ukryté kabelce.
Kolem půl jedné už jsme toho měli jaksi všichni dost, tchán s přítelkyní že už pojednou a my ještě chvilku posedíme a v jednu pojedeme taky. Což se hezky sice řeklo ale hůře realizovalo, neb mladší dcera ještě domů nechtěla a tak nám neustále unikala, což při cca 800 přítomných lidech byla docela groteska jí najít. Nakonec se mi jí podařilo nepozorovaně odchytit na parketě, chytnou za flígr a nepustit až v autě, aby mi zase nezdrhla.
Naše na kost zmrzlý auto odmítalo nastartovat a tak se přímo nabízela otázka, jak se dostaneme, někteří i na vysokých podpatcích, těch 35 km domů při velice slušných -15C a právě odbíjejících půl druhý ráno...nebudu napínat, auto se nakonec napůl umoudřilo, sice jelo, ale nesvítilo a netopilo, což při tmě tmoucí a -15C byl problémek, nicméně v půl třetí jsme byli doma...přívítáni hurońským štěkotem našich psíků a jemně rozkousanýma, novýma dveřma za bratru osm tisíc za kus. Ještě jsem počkala ,až se všichni zůčastnění odebéřou do svých pelíšků a následně jsem odpadla i já.
V neděli jsme stávali poměrně brzy a to již v osm, na to že jsme šli spát ve tři, dobrá bilance...tedy jsme vstávali já s manželem, dcera s kamarádkou spali do dvanácti, pak jsem kamarádku předala do milující náruče maminky, která si pro ní přijela...a udělala jsem si pijamas day, což znamená, že jsem celej den zůstala v pyžamu a jedinou mojí činností bylo mačkání knoflíků ovladače a konzumace všeho jedlého vyskytujícího se tři metry kolem mě. Víc takových dnů :-))
PS: fotky jsem chtěla dodat ale jakýsi šikula nám odcizil náš stárnoucí digitál takže nic nebude :-D

čtvrtek 23. ledna 2014

Přípravy...

Tak pozítří to vypukne. Moje dcera letos už maturuje a pozítří má maturitní ples. Jsem z toho poněkud nervoźní už ted´protože dcera už nebydlí doma a tak veškerý domluvy musíme vést přes jednoho mobilního operátora. Šaty bude mít krásné a i já s mladší dcerou se budeme muset moooc snažit abychom vedle ní nebyly jako chudé příbuzné. Ples se koná v Benešově na Karlově cca 40 km od naší rodné hroudy a protože hlásí sněžení a pěknou zimu už blednu teď...na přepravu bude třeba dvou aut takže já a manža strávíme večer o vodě jako řidiči. Řídit ve tmě a ještě k tomu na sněhu to opravdu nejni moje parketa. Začátek plesu je na sedmou hodinu ale dcerka už nás tam žene na šestou abychom si prý pohodlně sedli a dostali se k baru. Předci jenom se očekává přes 1200 lidí a to bude teda hukot.
Trochu nás rozladila přítelkyne mého tchána, která se rozhodla, že na správný ples patří pohoštění a tak že něco upeče a uplácá chlebíčky. Nedá si bohužel vysvětlit, že pohoštění na plesy se kdysi nosilo a možná ještě dnes někde i nosí ale zrovna na maturitní ples to nejni vhodné...ta dobrá duše si to však vymluvit nedá. Bude koukat až jí nepustěj s tím nákladem do sálu. Ach jo.
Co se týče oblečení, ulovila jsem šaty i boty ( k dočtení zde)Vánoce, slevy a strasti i slasti s nimi spojené.... mladší dcera má róbu i obutí taktéž jen manža má na oblečení prý času dost...vzhledem k tomu, že ples je již pozítří a on má jen tak ponožky tak to bude ještě veselo. Tradicí se již stává tanec maturanta se svým rodičem. U nás dcery s otcem. I toto manža bojkotuje, neb prý tancovat neumí a troubu ze sebe veřejně dělat nebude. No mám cca necelý dva dny mu tento jeho názor nějak vymlátit z hlavy. Dalším mužským přítomným elementem bude tchán ale vzhledem k jeho novým, umělým kolenům si také moc nezatančí. A abych se šla ploužit na parket s dcerou já to mi také nepřijde jako zrovna 2x dobrý nápad. Tak snad se mi nějak podaří manžu přemluvit. Moc fotek sem nevkládám ale pokud se mi podaří nějaká slušná ulovit a kde nám to bude všem slušet, tak jí sem vložím. A samozřejmě doplním i dalším příspěvkem.