Jak jsme rostli... a školkovali...

Obě moje děti jsou vyjímečné i když každá trochu jinak.
Má starší dcera, dneska 16-letá byla od malička velice šikovná takový živel. Ihned po narození vydatně řvala a to ji vydrželo dodnes. Dnes ji částečně omlouvá puberta.
Od malička se nechtěla moc mazlit. Měla vyšláplou svojí cestičku a po té neuhnula ani krůček.Velice brzy začala mluvit a už nepřestala. Mluvila pořád a s každym. Od roku a 3/4 chodila přes den na nočník a nesnášela když jí někdo krmil.Dudlík od dvou let vzal čert a pití z lahvičky bylo pod její úroveň. Seděla ve své židličce a snažila se jíst sama. Kuchyň pak vypadala jako po výbuchu to však nic na celé věci neměnilo.A tak jsem od jejího prvního roku jí všechno jídlo nakrájela na malé kousky a pak trpělivě čekala než je malou vidličkou a rukama nastrká do pusinky.Většina jídla sice skončila všude možně jen ne v žaludku ale dcerka byla baculatá a prospívala dobře. Odčas, když byla unavená se nakrmit nechala ale jinak vše dělala sama. Jakýkoliv pokus o pomoc odmítala a řvala jako na lesy. Horší situace nastávala, když jsme byli někde na celodenní návštěvě. Doma mi nevadilo několikrát za den uklízet kuchyň byla jsem na to zvyklá ale návštěvám jsem jen horko těžko vysvětlovala, že moje jeden a 3/4 stará dcera odmítá při jídle jakoukoliv pomoc.A tak jsme sebou na delší pobyt mimo náš byt vozili dceřinu židličku a vše potřebné.
Ve třech letech, to už jsme měli druhé miminko, jsme se rozhodli starší dcerku dát do školky. Ani v nejmenším jsem nepochybovala že by se jí tam nelíbilo. A opět nezklamala. Jiné děti řvaly jen uslyšely školka  a naše květinka byla pravý opak. Už při první návštěvě, která měla pro začátek trvat dvě hodky, se projevila její naprostá samostatnost. podotýkám že jí byly tři roky a tři měsíce! Ihned ráno v den nástupu do školky sama vstala, umyla se ( měla v koupelně malou stoličku, kartáček a pastu vše v dosahu), zabalila do batůžku zástěrku a bačkůrky, oblékla se a sama si připravila snídani ( housku se šunkou nic těžkého). Nás probudila kolem půl sedmé že už musíme jít do školky že už tam na ní čekají. Rozlepila jsem oči a zírala. Moje tříleté dítě bylo kompletně připravené, oblečené, culíčky učesané a zbalené.Popoháněla nás abychom to stihli ( byla takový malý generál). Nevím jak u ostatních ale u nás se první návštěva školky neobešla bez účasti všech babiček, dědečků a prababičky. Paní učitelka nás již čekala a s úsměvem sledovala náš malý poklad ( zřejmě si myslela: to zase bude řevu). Čekala uplakané, vztekajíc se dítě, neschopné se svléknout a obléknout. ó jak hluboce se mýlila. Naše beruška k ní přišla, pozdravila a jala se přezouvat. Paní učitelce spadla čelist. Další překvapení jí čekalo, když se dítko ( jen s malou pomocí s knoflíčkama) převléklo do zástěrky obulo správně bačkory zašveholilo pozdrav rodičům a babičkám a dědečkům ( bylo nás tam jako much) a s povelem " tak už běžte domů" nás dosti netaktně vyšouplo ze šatny, chytlo učitelku za ruku a táhlo do třídy. Musela jsem se smát. S manželem jsme se ale vrátili a skrz okno sledovali jak naše holčička staví do latě nejenom učitelky ale i ostatní dětičky. Věděla jsem, že to s ní nebudou mít lehké. Už první problém se objevil hned první den. Nechtěla jít po dvou hodkách domů ( prý že paní učitelce ještě nevypověděla vše) a neměli pro ní oběd. Tak jsem šly s křikem domů. Ostatní dny probíhaly ve stejně režii. Ráno dirigovala vše co se nechalo a dalo, pomáhala stejně starým dětem s použitím záchodu a mytím ručiček, o každém věděla jaký má obrázek a tudíž kde jim visí ručník, vysvětlovala jak si správně obout botičky a obléknout punčocháče nic pro ni nebyl problém. Velikým překvapením pro učitelky byl bojkot lžíce při obědě. Všechny děti měly kolem krku bryndáky a baštily lžíci jen ta naše musela jíst bez bryndáku a obratně používala svůj malý příbor ( samozřejmě tvrdší kousky jako maso jí učitelky musely nakrájet). Po obědě odnášela talíře a kuchařky v kuchyni bavila historkami ( měla obrovskou fantazii a už tenkrát si vymýšlela pohádky a příběhy). Na procházce musela jít VŽDY první, při spaní chtěla číst pohádku místo paní učitelky, sice číst neuměla ale vyprávěla ty svoje vymyšlené pohádky. Ráda a velice nahlas zpívala.Kolikrát jí vyklouzlo i slovíčko o jehož existenci neměly ostatní děti ani tušení ( a nejenom děti ale i učitelky) a někdy bylo i sprostší. Velice ráda učitelkám vypravovala co se u nás doma děje, kolik tatínek má penízků, co jsme papali k obědu, co dělali přes víkend a další tajnosti naší rodinky. Učitelky o nás věděly prakticky vše. Ne ale všem učitelkám se tento malý sebevědmý človíček zamlouval. Když byla o rok starší přestoupila do jiné školky( ta stará se rušila) kde takovýchto šikulek bylo víc a tak tam dokonale zapadla a soupeřila s ostatními o prvenství.Tato její šikovnost a ochota se vším pomáhat jako mávnutím proutku skončila nástupem puberty.