Ach ta puberta.....

Ať dělám co dělám nějak nedokážu pochopit myšlení dnešní pubertální mládeže. Moje starší dcera se v ní nachází již 4 roky mladší je teprve na začátku.
Moc dobře si pamatuju, jak mi moje maminka říkala když jsem byla v těchto telecích letech já: " Počkej holka až budeš mít jednou děti pak pochopíš že jsem to s tebou myslela dobře." A po letech zjišťuju že skoro ve všem měla naprostou pravdu. Jenže tenkrát moje hlava, ozdobená příšernou krepatou trvalou, jaksi její dobře míněné rady vůbec nevnímala a nepřijímala. Moje týdenní kapesné činilo 50 Kč( bydlela jsem na intru a z těchto peněz jsem si platila autobus) a ještě jsem do dokázala ušetřit 2x týdně na kino. To byla moje vášeň. Naše mozky, zvyklé, vycvičené a zblblé sovětskými filmy, chrochtaly blahem nad " Angelikou" a podobnými oplodňováky( teda ono jich zase tak moc nebylo). Od malička jsem velice citlivý typ, v těhotenství mě rozplakalo i když se na mě někdo usmál a i nyní řvu i při trošku vydařnější reklamě na známou minerální vodu. Angelikou jsem "žila" celou střední školu, mým vysněným princem byl Joffrey (tenkrát  byla jsem 100% přesvědčená, že to je ten pravý muž a že takového hrdinu si také jednou vezmu...ooo jak jsem se velice ale velice mýlila). Co se týče oblečení nebyla jsem také nikterak náročná. Mamka dělala ve velkém podniku takže mě občas překvapila nějakým " módním" ulovkem od našich polských nebo už i tenkrát větnamských spoluobčanů. Že byl krásný dvoubarevný mohérový svetr menší? To nevadilo, po deseti minutách jsme ho na mě narvaly a držel beze změn celý den. Že kousal? Mamce to nevadilo a já?co bych pro krásu neudělala, že?Že ho měla polovina třídy? Že moje první, mrkváčové rifle byly o dvě čísla větší neb mojí velikost ( tenkrát jsem byla hubená dnes se tomu říká anorektička- ale nebojte vše jsem po letech dohnala:-D dřív děti byly ve škole prostě hloupé nebo blbé dnes to jsou disgrafici nebo deslektici) neměli a tak mě, dobře stažené páskem provázely celým druhým stupňěm základní školy. S kombinací s mým jediným moherovým svetrem a dederonovou košilí(jinak jsem nosila velice nemódní pletené svetry) jsem byla prostě děvče k pomilování. Abych nezapomněla na hit té doby-digitální hodinky. Tato technická, na tu dobu velice vyspělá vymoženost ( kdybychom tenkkrát byť i tušili že jednou se dožijeme, notebooků, mobilů , Iphonů...) měla spoustu plusů i mínusů. Předně-moje alergie na jakkýkoliv jiný než zlatý povrch hodinek a náramků způsobovala dosti ošklivou vyrážku. Takto si vypěstoval můj velice zdatný a přemýšlivý a vynalézavý  bratr " modrou knížku" ( pro ty co nevědí-modrá knížka znamenala že dotyčný nemusel nastoupit na povinnou základní vojenskou službu, většinou jí dostávali ti, kteří měli nějaký vážný zdravotní problém, v případě mého bratra to byla tato vyrážka rozlezlá po celém břiše-naschvál použil nekvalitní sponu pásku a po celé paži což způsobily digitální hodinky, tuto vyrážku vyšperkoval jakýmsi bacilem a modrá knížka byla na světě-vynalézavost tehdejších mladých mužů neznala mezí). Tyto hodinky většinou pípaly v učební hodině což tenkrát bylo téměř neomluvitelné ( a dneska dítka o hodině esemeskují, jedí, pijí, fotí...)a koledovalo si to o pěkný výprask nejen od rodičů po upozornění příslušným " soudruhem učitelem"! Když jsem mým dětem vyprávěla, jak se za mého mládí stály fronty na ledničky, pračky, banány a pomeranče nám mamka kupovala po jednom a musela jsem se rozdělit s bratrem, nevěděla jsem co to je značkové oblečení, hambugery, žvýkačky jsme dostávali jen na mikuláše,  moje první šminky mi donesl Ježíšek v mých šestnácti letech!!!( byla to jednoduchá řasenka bez kartáčku, příšerné tmavé stíny a červená rťěnka alá ruská matrona) a jakou jsem z nich měla radost tak si myslely že jsem vyrostla na jiné planetě.
Moje dcerky, pokud nemají na oblečení malou fajfku ( Nike) nebo tři pruhy ( adidas) tak takovéto oblečení odmítají.O botech ani nemluvím. A nakupovat u větnamců? No to by nepřežily! Obloukem se těmto obchodům vyhýbají aby je tam nedejbože náhodou nezahlídl nějaký z jejích přátel nebo kamarádek. Holky však mají co se týče značkového oblečení smůlu, nejsme žádní milionáři a já mám zase smůlu, protože v naší střediskovém městečku jiné, než větnamské oblečení, nekoupíte. Takže musíme podnikat výlety do blízkých i vzdálených obchodních center. Což pro mě, s PP nemocí ( panická porucha na uzavřené prostory, obchody, pošty, fronty, větší množství lidí...je téměř nadlidský výkon). Už jen když slyším ochodní centrum Chodov jsem blízka infarktu. Kdo se s touto nemocí nesetkal( jako třeba můj manžel, prostě mi jí nevěří) jen těžko pochopí co já musím prožívat. Vždyt jen každodenní nákupo potravin ve zdejší malé prodejničce je pro mě horror. A do Tesca zásadně musím s holkama...ale o tom v jiné kapitole. Co se týče kosmetiky také nejsou žádně troškařky. Používají zásadně značkovou kosmetiku a pokud zrovna nemají-no problém. Maminka ji má a tak si jí prostě " vypůjčí". Marně jim vysvětluju že používám kosmetiku na zralou pleť.Marně.
Takže velké nákupy oblečení se snažím zkorigovat na jednou za dva měsíce. Vždy se na to dopředu připravuju a pokud je to nutné použiju i nějakou tu berličku v podobě růžové pilulky ( Lexaurin). Nákup se starší dcerou je scifi, thiler a horor dohromady a když tomu přiberu i dceru mladší jsem zralá si zabuknout 14 denní pobyt v Bohnicích. Jak už jsem psala, starší dcerka má takovou maličkou chybičku a to že nezavře pusu. Mluví skoro pořád ( i ze spaní) a pokud není po jejím dokáže svůj hlas vyšroubovat až do několikanásobných vysokých tonin s přidáním několika decibelů. Pro ty kteří si to neumí představit to upřesním- prostě ječí. Kolikrát ji ještě ani nevidím když jde ze školy ale slyším jí ( a to jsem od mala díky ušní nemoci , na kterou mi bystrý doktor přišel až před 5 lety, poněkud hůře slyšící). A takhle vyřvává i v obchodech, občas to opepří nějakou nadávkou nebo zjištěním že ty kalhoty za 1500 jsou fakt hnusný, bunda za 2000 je na h.... apod. a to před zraky a sluchy prodavaček a nakupujících. Což o to ve větších nákup. centrech mi to zase tak nevadí tam nás neznají ale u nás.....když na vás ráno v 6.45 hod. řve vaše 16 letá dcera před zraky prodavaček a zároveň největších drben v okolí 20 km: Sakra mami dělej. Slyšíš dělejjjjj nebo mi ujede autobus. a budu muset zůstat doma a bude to tvoje vina a když si to dáte do ostřejšího až sprostýho tónu, připočtěte k tomu jejích 16 let a mých .....let tak tady máte názornou ukázku puberty. A jak mě ujišťuje kolegyně z práce, která si to prožila třikrát ( má tři dcery) bude ještě hůř!