...máme uspěšně za sebou. Bylo to náročné především emocionálně aneb jak mi pošeptal do ouška jeden můj kolega, když jsem se chlubila, kam v sobotu jdu, že maturiťáky jsou vopruz vhodný jen pro uřvaný matky. Trošku mě to teda urazilo ale s postupem plesového času jsem mu musela, ač nerada, dát za pravdu.
Ples se konal v Benešově na Karlově cca 35 km od naší rodné hroudy. Jelikož dcera doma již nebydlí, její plesový vzhled mi zůstal zahalen pod rouškou tajemství až do poslední chvíle, na což jsem teda fakt nebyla připravena. Já, ocelová žena, která málokdy uroní slzu!! řvala jsem jak krokodýl...
Ples byl určen na sobotu od sedmi hod. Dostali jsme od dcery příkaz at´už tam stepujeme od šesti, abychom se v poho usadili a dali si věci do šatny. Ještě s námi měli jet můj tchán se svojí přítelkyní, mnou láskyplně nazývanou " ježibaba" neb jiné oslovení se na ní fakt nehodí. Právě tato osoba mě dodělala, když mi přikázala, že na ples upeče cca 200 kokosek a já at´se postarám o chlebíčky či jednohubky. Marně jsem se snažila vysvětlit, že zaspala dobu , protože doma pečené či dělané občersvení bylo hitem na plesech před mnoha lety a ne nyní v 21. století a ještě ne na takhle nóbl plesu. Bylo to marný. Marná byla i moje snaha o vysvětlení, že ji s takovýmhle nákladem nepustí ani do sálu. Ona prostě kokosky napeče a basta fidli. Což o to, pečení a drby to jsou jediné dvě disciplíny v kterých tato Keliška zcela vyniká na průměr. Kokosky si postavila na svůj piedestal až do takové míry, že s nimi obštástňuje veškeré doktory, které navštěvuje a že jich není málo...takže si myslím, že kdo nezná její kokosky je prostě mrtvej Homolka. Jak řekla tak i udělala...
Já se rozhodla, že fakt teda nic patlat nebudu. A basta fidli. Oběd byl jen lehký aby nám nebylo blbě a po obědě už nastaly takový ty očistný, holící, pedikůrové, manikůrové, patlací a kadeřnické procedůry. Znáte to. V pět byl zavelen odjezd a tak jsme se musely s mladší dcerou v koupelně při všech procedurách prostřídat. A tak manža do posledního okamžiku se rozvaloval na gauči s kámošem ovladačem a my kolem něho neustále svištěly v různých stádiích zkrášlovacích procedur. Já to pojala vcelku poctivě a místo abych se držela hesla " Někdy méně znamená více" rozhodla jsem se to otočit že někdy více udělá ze mě čupr, dvacetiletou babu...hohohoooo...nejsem moc malovací se typ, neumím to, většinou si nanesu na řasy nějakej ten prodlužující zázrak od Heidi Klum, trochu barvy na tváře, lesk na rty a hybaj do práce. Teda né že bych nějaký ty zkrášlovací poklady neměla, to teda mám, třeba takovej ten zázrak BB krém, kterej mají už snad všichni, já nejsem vyjímka, a který oživí váš kukuč atd atd...tak jsem to teda vzala zpoctiva a matlala, patlala, stínovala, linkovala, řasenkovala, makeupovala, pudrovala a...i s tunou makeupu, kdy jsem vážila nejmíň o kilo zase víc, jsem vypadala jak posmrtná tutanchámova maska, co jsem měla zmenšit jsem zvětšila a naopak:-) a jelikož už pátá hodina byla na dohled, nové líčení nebylo možné, neb jsem musela ještě spacifikovat vlasy. Bohužel ples zapadl né zrovna šťastně do mého pravidelného měsíčního cyklu a tak jsem byla hormonama přímo zavalena, ubulená a hlavně moje jindy tak poddajná hříva se v tomto období stává zcela nepoddajnou, bez lesku a hlavně příšerně elektrizující na což nic nepomáhalo, ani lak, ani gel, ani tužidlo takže jsem byla permanentně jako kdyby do mě uhodil blesk. Ještě mě napadlo si háro přežehlit čímž jsem tu hrůzu totálně teda dodělala...bylo právě po páté a muselo se vyrazit. Venku bylo zrovna příjemných -12C a TV Nova slibovala ještě víc a tak nastal problém, kam ustájit psy. Teda se starším problém není, kam ho položím tam ho za hodiny najdu ale mladší...to je oříšek. Manža navrhoval, že ho necháme prostě venku v boudě( mělo být až -15C), což neuneslo moje přecitlivěné srdce a tak jsem zřejmě v pomatení smyslů oba chlapáky psí zavřela na wc, pustila jim tam topení do podlahy aby měli teploučko a myslíc, že jsem se zbavila jedné starosti, odkráčela jsem do totálně vymrzlýho auta. Manža byl hotov za pět minut my s dcerou mladší za pět hodin...ve výsledku jsem vypadala tak nějak prazvláštně, nezvykle :-)) V autě mi bylo docela šoufl, neb s náma jela ještě jedna dceřina kamarádka, a všichni jsme byli navonění něčím jiným což ve výsledku, když se to všechno slilo dokupy, byl příšernej ozón né zrovna kladně si rozumící s mým přecitlivělým žaludkem. Museli jsme jet pomalu, takže cesta fakt nám trvala skoro hodku. Byla jsem ráda, když jsem se vypotácela z auta, kde jsme ihned dostali všichni pořádně mrazivě přes hubu...to byla zima. A ještě k tomu manžel neprozřetelně zaparkoval dosti daleko( neb to tam neznáme) takže než jsme se doplazili do Karlova byla jsem jak kus ledu, ani lístky jsem pomalu nedokázala souvisle vyndat z kabelky. A rychle vystát frontu na šatnu. Jak Zuz( naše maturantka) předpověděla, bylo tam fakt lidí jako na prvního máje.Jakmile jsem viděla všude kolem tu noblesu a krásu okamžitě se mi začínaly zalívat zraky...no jo hormony...a pak, jako bohyně, kráčela dolů po schodech moje dceruš..a to už jsem řvala jako želva ač mi to bylo přísně zakázáno. Maturantka byla fakt nádherná, šaty, účes , makeup( dyt nás to taky stálo peněz:-))že jo...když jsem se trochu uklidnila, přepudrovala tu slzovou spoušť, dcera nás zavedla do sálu, k našemu stolu. Našemu malému stolu dominovala obří kost což znamenalo, že dceřina třída pojala jejich maturitní ples v duchu doby ledové, tedy mamuti, pračlověci a tak....to bylo i jejich půlnoční překvapení-vystoupení. No nevim...holky oblečené spíš neoblečené s kostma zapletenýma v těch jejich skvostných učesích poskakovaly kolem papírového mamuta a kluci také spíš nazí poskakovali s nima...nějak mi unikla pointa co tím chtěl básník nebo spíše třída říct. A nahlas jsem se bála zeptat abych nepůsobila jako blbec...
Těsně před sedmou hodinou, kdy měl ples začít, se manželovi rozštěkal mobil, známka to,že dorazil jeho otec se svojí přítelkyní, tak rychle šup šup pro ně ke vchodu a dát jim lístky. Já se lehce orosila, bojíc se těch 200 ks kokosek. Bohužel jsem se orosila oprávněně a poměrně málo, nebot´ ona dotyčná osoba se skutečně dostavila i s kokoskama v plném počtu 200 kusů!! Radši jsem ani nepřemýšlela kam je na ten miniaturní stůl dáme a hlavně co tam s nima budeme dělat. Její " sladké " antrée se jí bohužel( pro ní) nepovedlo, veškerá pozornost byla věnována maturantce a ne jejím zákuskům, ač se je snažila nabízet seč mohla a hlavně komu mohla i kameramanům, fotografům, maturantům, lidem, kteří kolem našeho stolu neustále motali. Bylo to trapné což si uvědomovali všichni kolem ní, kromě jí samotné. A tak uražena, seděla na své židli jako zdrclá šlehačka a odmítala se bavit. A nedokážíc pochopit, proč nikdo tu její dobrotu nechce ( tajně jsme chodili všichni na chlebíčky k baru abychom jí nenaštvali ještě víc, na sladké fakt nikdo neměl chuť).
Ples to byl nádherný, když opominu, že s manželem jsem naposledy na plese byla ještě za svobona což bylo před dvaceti lety...a to fakt nekecám! Užili jsme si to oba, zatancovali si, dojali se nad naší krásnou, maturující dcerou, zdravě se rozčílili nad naší mladší dcerou, za kterou se místní mladící v rozpuku 17 let táhli jako smrad, čehož ona hojně využívala a ještě víc jejich pozvání na panáky, takže z celého plesu jsme ji viděli cca pár minut u stolu, na tanešním parketě v objetí jakýchsi nagelovaných , poďobaných chlapců a já ještě v kuřárně, kam jsem šla na jisto a odkud jsem jí musela vytáhnout násilím ,abych jí jemně propleskla po namakeupovaných tvářích, a v temném zákoutí potichu na ní ječela, jaktože kouří....chvíli před půlnocí jsem si ještě poplakala, když dcera četla za všechny tři třídy jakýsi projev a poděkování, kde vyzdvihla mě, svojí maminku a neurčitě ručkou mávla k našemu stolu, čímž se cca 400 mužských zraků odtrhlo od jejího dechberoucího trojkového, přírodního výstřihu a upřelo zraky na stárnoucí, povislé, osazenstvo našeho stolu v čele se silně červenající a uslzenou mnou. Hezký pohled. Naštěstí se zraky zase rychle přesunuly do Zuzčina výstřihu a já si mohla nehlučně oddychnout a tchán hlučně do sebe kopnout tak dvacátého panáka.
Śtěstí nám popřálo i v tombole kdy z dvaceti lístků bylo plnných patnáct výherních, tak stůl s kokoskama rozmnožilo ještě 7 láhví alkoholu, puzzle, čajový dárkový balíček, kosmetika, plyšák, několik čokolád, kafe, ručník a karton cigaret, ze kterého do konce plesu zmizlo několik krabiček, následně nalezených v dceřině pečlivě ukryté kabelce.
Kolem půl jedné už jsme toho měli jaksi všichni dost, tchán s přítelkyní že už pojednou a my ještě chvilku posedíme a v jednu pojedeme taky. Což se hezky sice řeklo ale hůře realizovalo, neb mladší dcera ještě domů nechtěla a tak nám neustále unikala, což při cca 800 přítomných lidech byla docela groteska jí najít. Nakonec se mi jí podařilo nepozorovaně odchytit na parketě, chytnou za flígr a nepustit až v autě, aby mi zase nezdrhla.
Naše na kost zmrzlý auto odmítalo nastartovat a tak se přímo nabízela otázka, jak se dostaneme, někteří i na vysokých podpatcích, těch 35 km domů při velice slušných -15C a právě odbíjejících půl druhý ráno...nebudu napínat, auto se nakonec napůl umoudřilo, sice jelo, ale nesvítilo a netopilo, což při tmě tmoucí a -15C byl problémek, nicméně v půl třetí jsme byli doma...přívítáni hurońským štěkotem našich psíků a jemně rozkousanýma, novýma dveřma za bratru osm tisíc za kus. Ještě jsem počkala ,až se všichni zůčastnění odebéřou do svých pelíšků a následně jsem odpadla i já.
V neděli jsme stávali poměrně brzy a to již v osm, na to že jsme šli spát ve tři, dobrá bilance...tedy jsme vstávali já s manželem, dcera s kamarádkou spali do dvanácti, pak jsem kamarádku předala do milující náruče maminky, která si pro ní přijela...a udělala jsem si pijamas day, což znamená, že jsem celej den zůstala v pyžamu a jedinou mojí činností bylo mačkání knoflíků ovladače a konzumace všeho jedlého vyskytujícího se tři metry kolem mě. Víc takových dnů :-))
PS: fotky jsem chtěla dodat ale jakýsi šikula nám odcizil náš stárnoucí digitál takže nic nebude :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat