Adventní čas...

V pátek jsem se vážně zamyslela nad tématem: Co rodině pod stromeček? Oprášila jsem mozkové závity, přidala hoĺek vánoční seznamy, provedla přísnou eliminaci ( skútr ,plazmovku a nový HTC telefon teda opravdu kupovat nebudu) , koukla jak je na tom moje anorektické konto a poté na papír vyplivla tři sloupce, připsala jména holek a manžela a ke každému načrtla seznam dárků. Jak jsem psala v minulém příspěvku, letosšní vánoce budou maličkostech.
Středa, čtvrtek a pátek jsem měla v práci zase vedení s Itálie. Poslední dobou k nám jezdí poměrně často, skoro každý týden. A aby tentokráte provedli nějakou změnu, vzal  jeden s sebou i manželku. V životě jsem jí neviděla a vzhledem k jejich milionům ulitých na kontech v různých zemích jsem očekávala platinovou blondýnu, s ńadrama většíma než rozum, zahalenou v nekřesťansky drahém kožichu. Byla jsem mile překvapena naprosto obyčejnou dámou, oblečenou v riflích a svetru, na nohou válenky, na hlavě brýle Gucci..jediným záporem, který jí mohu vytknout byla snaha o aglickou konverzaci se mnou. N a otázky typu? kolik mám dětí, kde bydlím, jak se mám jsem horkotěžko vykoktala odpověď ale když zabředla do hlubších vod, moje chudá angličtina jen zaplakala a já nevydala ani hlásku. Bylo mi trapně, jako asistentka itala bych měla anglicky jen mrskat s hubou od ucha k uchu....jenže realita je jiná. A tak mi věnovala poslení pohled a když s uspokojením zjistila, že z mé strany jí v souvislosti s jejím atraktivním horkokrevným italským manželem nehrozí žádné nebezpečí, odkráčela do vedlejší kanceláře. Byly to poměrně náročné tři dny jak doma tak v práci. Zuzka zase začala zvracet. Když mi to volala, málem to se mnoou švihlo ale asi to bylo jen chvilkové, už je dobře.
Ve čtvrtek mi mělo dorazit objednané zboží dopravcem PPL. A tím začala moje nová anabáze-mám nového nápadníka. PPL nám do firmy jezdí denně, bud něco přiveze nebo odveze. Poslední půl rok se změnil řidič, místo veselého mladíka k nám začal jezdít takovej postarší, zanedbanej, téměř bezzubej  ale ukrutně sebevědomej stařík. Vždy se snažím chovat ke všem řidičům slušně ( bohužel né vždy to jde). Ve čtvrtek mi tento člověk ráno volal na můj soukromej telefon ( dostal ho od firmy, která mě balík posílala, standartní to postup, dopravce vždy volá, aby byla dotyčná osoba doma), že mi veze balík, požádala jsem ho, ať mi ho místo domů hodí do firmy. Hodil a připojil ve stručnosti monolog, co dělá ve svém volném čase, jaké má záliby atd. Tohle já nemám ráda, nezajímá mě to ale ze slušnosti jsem ho vyslechla, což se ukázala jako chyba. Ve čtvrtek navečír patlám něco v kuchyni a najednou sms. A to rovnou zamilovaná, typu jak jsem krásná, mám sexy postavu, nádherné oči....v první chvíli jsem si myslela, že se jedná o omyl, neb jediným superlativem, kterým oplývám, jsou velké oči. O omyl se nejednalo. Sms přibývalo a byly čím díl odvážnější. Dostat je od nějakého normálního člověka nebo manžela, byla bych v sedmém nebi neb byly opravdu krásné i když s hrubkami. A tak jsem v jeho očích byla krásná bohyně....cha cha cha. Já a krásná? sexy? no nasmála jsem se...v pátek, když jsem viděla, že nám zase něco veze jsme radši rychle zdrhla a pověřila kolegyni, ať za mě balíky přebere, že jí pak vše vysvětlím. Ani to ho neodradilo. Na pracovní stole mi zanechal růži a celý den zasypával sms. Nevím, proč přitahuju vždy samý takovýhle typy...jedním z nich byl i můj italský šéf .....v pátek mě už začaly jeho sms iritovat a nejdřív jemně( to nepochopil) pak drsněji ( to moc taky ne) jsem mu naznačila, aby mě nechal na pokoji. Na to mi přišla odpověd, že mě zve na večeři ale příští týden nemůže. Natvrdo jsem mu odepsala, že na žádnou večeři s ním nepůjdu a ani to nikdy do budoucna nemám v plánu...a on mi odepsal, že se mu moc líbí, jaký dělám cavyky a že už se  moc těší, až mě pozve do nějaké luxusní restaurace. No prostě blbec. Celý víkend mi pak psal a vůbec mu nevadilo, že jsem mu ani jednou už neodepsala. Zítra až k nám zase přijede, mu to tedy řeknu ústně.
Jak říkám, na chlapy jsem měla, mám a vždy budu mít smůlu:-) V pátek večer si takhle ležím v posteli s notebookem když slyším, jak v jedenáct přijel manžel z práce. Obvykle, když vidí že v ložnici svítím, tak mě přijde pozdravit. Teď se doel v patře štrachal a nešel. Tak si píšu a po chvilce slyším, jak jde nahoru, otevírá dveře, já píšu a když jsem na něj jukla, srdce se mi zastavilo a mě obešel infark. Místo manžela stál ve dveřích mikuláš a vyřvával(vůbec mu nevadilo, že je skoro 23.15 hod), jestli jsem pý byla celý rok hodná a že pokud mu neřeknu básničku tak mě vezme do pekla. Jak jsem  se lekla a byla jsme zblblá, tak jsem mu tu básničku málem i řekla. Fuj! Manžel bude letos chodit za mikuláše a objednal si masku a musím říct, že  velice zdařilou. Nepoznala bych ho. Když viděl, jaký měla maska úspěch, bafl ještě na holky v pokojíku, velká se sice lekla ale mladší byla vyvalená jako pulec a když ještě manžel zavolal do vzduchoprázdna : čerte, čerte pojd sem!...dostala hysterickej záchvat úplně. Byť jí je 14 let, čerta i mikuláše se pořád bojí ( a bůhvi jestli na ně i nevěří!). Dobře ti tak, vyplivla jsem na manžela, když protáhl obličej, protože mladší se nakýblovala k nám doložnice, protože se bála. Někdy má fakt dost pitomý nápady . Jako onehdy, když holkám dával nějaké peníze a aby bylo veselo, bankovky sroloval a strčil je do terárka k hadovi a myslel si, bůhví jak není vtipný. holky ječely, já řvala a on se smál. Přestal až v okamžiku, kdy jsem odvážně strčila ruku do terárka a peníze vyndala, nějaká 25 cm dlouhá tkanička do bot ( tak vypadá jeho had) mě nerozhodí. A takhle bych mohla ve výčtu jeho nápadů pokračovat. Třeba když konečně spravil po dvou měsících váhu...mladší se radovala, že přibrala, starší ze zhubla, on, že váhu spravil a já? já na ní radši ani nevlezla. Aby mi nevyplivla vzkaz: vstupujte na váhu jednotlivě....váha si mě prostě neváží...už dávno nešahám po oblečení velikosti S, M...když mám dobrý den, nasoukám se do L ale většinoú musím šáhnout do velikostí začínající X...mám problémy...mám nestardatní postavu, pas mi někam zmizel před léty a místo něho mě obepnuly mišelinky. Ale já jsem holka chytrá, tak jsem udivila unuděnou, sotva dvacetiletou prodavačku s našem jediném nevětnamském obchůdku s prosbou o stahovací prádlo. A to je jako co? zeptala se mě dělaje bubliny ze zvýkačky. Radši jsem odešla a nechala to střívko mladý přemýšlet, co to asi může být. Jak někdo " tohle " může zaměstnat? V Praze mi už prodavačka rozumněla, něco podobného stanu mi položila na pult, podala návod, jak se do toho vůbec leze a po ujištění, že ze mě bude Twiggy přijala ode mě větší obnos. No Twiggy ze mě opravdu byla ale museli byste se na mě dívat tak z 100 metrů. Problém prádla byl, že odsahoval malé háčky a když jsem si potřebovala odskočit a než jsem se zase zaháčkovala, mohla jsem začít znovu. A to nemluvím o tom, že jsem se nemohla pořádně ani nadechnout a žila jsem na kyslíkový dluh a tak při další návštěvě hlavního města jsem opět navštívila jeden boutique a prodavačce šeptla do oučka přání kalhot s vysokým pasem.Zadařilo se a já opět odcházela s obchodu s vidinou postavy Twiggy. Jenže kalhoty sice měly vysoký pas ale byly určeny pro jinou sortu žen. Pas jsem měla sice štíhlý ale střih mě dokonale rozšiřoval v jiných partiích. A tak jsem si řekla, že nejlepší jak znovu objedvit můj ztracený pas je poslední möje možnost -cvičení. A jelikož mi pánbůh do vínku nadělil i lenost co se pohybu týče, svůj kdysi štíhlý pas už asi nikdy nenajdu :-(  Napsala jsem ježíškovi o nějaký rotoped ( do posilovny sama nejdu, spinning neudýchám a když náhodou ano tak mě chytají křeče do lýtek a mám vystaráno) a on mi odepsal, že musí šetřit, rotopedy jsou drahé a že se musím spokojit s voňavkou jako každý rok. Jak ale pomocí voňavky zhubnu mi už nevysvětlil...
V televizi se mě snažili přesvědčit, že nastal první adventní víkend. Nálada ani počasí tomu zatím neodpovídá ale aby se neřeklo, vytáhla jsem ze skříně umělý adventní věnec na dveře a stůl ( živě věnce už nedělám nějak mě to nebaví), přežehlila zmačkané mašle, vyměnila svíčky, venku ozdobila tu naší chudinku thujku nějakýma blikátkama, do podzimní výzdoby na okně zapíchla nějaký to jehličí, vyměnila haloweenskou dýni za stoletýho sněhuláka a advent může nastat.I když vánočně se teda vůbec necítím.