Doma z nemocnice

Je to přesně týden, co jsme Zuzku dovezli domů z nemocnice. Tam byla převezena kvůli úpornému zvracení, kdy v sobě týden neudržela vůbec nic. Skončila na kapačkách.
Odjezd do nemocnice byl velice rychlý a já musela oběhnout naše všechny dva obchody a nakoupit jí pyžama, župan, pořádné bačkory, spray aby voněla a další propriety do nemocnice. Byla mi až hamba. Samozřejmě pyžama i župan doma má, ale ne v takovém stavu, aby se v nich mohla vystavovat v nemocnici. A můj účet to odlehčilo o nemalou částku. Byla jsem až všoku, kolik stojí takový župan!
Dceru musel odvézt manžel ( byl v práci, takže se musel uvolnit, přijet 20km domů, odvézt dceru 40 km do nemocnice a pak zase 30 km do práce), mě bylo pouze dovoleno ( jak jinak než mým italským šéfem) vyběhnout do obchodu a zakoupit jí výše uvedené vybavení, na což jsem dostala 30 minut. A to jsem stíhala s vyplazeným jazykem a mokrým zadkem. V obouch obchodech bylo lidí jako na prvního máje a když jsem se proboxovala k pokladně dcera si zase nechtěla nic vyzkoušet ( bylo jí zle). Tak jsem musela nakoupit podle oka a doufat, že se v tom neztratí nebo naopak to na ní nepopraská ve švech ( oko mám dobré vše ji padlo).
Doteď nevíme, co jí vlastně bylo. Všechny výsledky, výtěry, odběry, sona atd. byly v pořádku. Jeden " bystřejší" doktor s ještě mokrým diplomem přišel s myšlenkou ( nevím kde to vyhrabal), že Zuzka ovuluje a proto tyhle problémy, čehož se ostatní chytli a dcera byla kompletně protažena gynekologií, kde se zjistilo stejný kulový jako na předešlém oddělení. Žádná ovulace, žádné těhotenství ( díky bohu). Takže co jí vlastně bylo nám nedokázal vysvětlit ani jeden z doktorů. Zuzku si tam nechali na " pozorování" skoro celý týden, pak už měli její vitality plný kecky a nestíhali ( dcera je zvyklá se každý den sprchovat a mýt si hlavu, což si neodpustila ani v nemocnici, na čímž kroutily sestry těma svýma nadělanýma hlavičkama, a doktoři přemýšleli, jak vedení vysvětlí tu zvýšenou  spotřebu vody), když nemusí vstávat neprobudí ji ani rána z kanonu, natož nějaká sestra snažíc se jí v sedm ráno změřit teplotu a tlak.
Na návštěvě jsme za ní byli jenom jednou a radši jsem si měla nafackovat, protože zrovna neměla svůj den a podle toho taky návštěva vypadala. Vydržela jsem 45 minut, pak jsem vyvěsila bílou vlajku, stáhla půlky, zamáčkla slzy a radši rychle vypadla ven. Vím, nebylo jí dobře...dveře se u ní na pokoji návštěvama netrhly, hold umí si to zařídit. A aby se nenudila, projevila přání promluvit si s psycholožkou a svěřit jí naší rodinnou anamnézu a nastínit situaci,kterak jsme na ní zlý, postěžovat si, že ani v sedmnácti jí nedovolíme kouřit a pít a doma musí být " už" ve dvě ráno, i když ostatní můžou do pěti...chudinka moje malá....takový teror. Psycholožka z ní asi byla div živa protože si jí ještě pozvala na jednu návštěvu, zřejmě aby jí dcera dovyprávěla veselé historky z našeho rodinného života.Provedla jí nějaké testy, změřila IQ a jako všichni ostatní se přesvědčila o nadprůměrnosti a vyjímečnosti a vypravěčském talentu mé starší dcery. O čemž nás taktéž rozsáhle informovala.
Dceru nám po týdnu ochotně předali a přibalili ještě návod, jak se o ní následující týden starat a čím jí krmit. A aby byla poslušna, veškeré instrukce přednesli ještě v její přítomnosti zdůrazněje, že brambůrky, popcorn a cocacola je zcela vyjmuta z jejího dietního jídelníčku. A TO TAK, že fakt.
A co teda budu jíst?
Striktně dodržujíc jídelníček , jsem jí vařila nemastné, neslané " humusy" zatím co my se nacpávali kvalitní českou ne moc zdravou stravou. Byl to záhul vařit na dvakrát a pořád kontrolovat, aby to snědla, čaj vypila...nesměla vykonávat žádnou větší fyzickou námahu, takže de facto se celý týden válela v posteli, zatímco já fungovala i za ní, teda musela vykonávat její " normální" práce, tedy práce, které doma musí dělat a nedržkovat. Po týdnu se uvolila a vstala. Byla avizovaná návštěva obchodního centra Letňany za účelem přezutí na nnastupující zimní období. Přezutí bylu nutné, neb i v mínusových teplotách nosila lodičky. Manžel nás chytře vyhodil v Letňanech a sám si odjel užívat klid na burzu do Ládví. Vidina nákupů a pruzení vybičovala dceru k takovým výkonům, že by to odrovnalo i jinak  nezničitelného Chucka Norisse, co potom chudinku mě.Dala jsem jí jasné a stručné instrukce- kožašky musí být kožené, aby nepropouštěly vodu, musí být bez podpatku aby se nepřerazila a mít takovou podrážku, aby neklouzali. Po dvouch hodinách dorazila se semišovýma kozačkama na podpatku s úplně hladkou podrážkou a kožešinovou ozdobou. Super boty do sněhu a vody! A za zbytek peněz, mami, jsem si koupila dvoje leginy. Že jí jsou jaksi malé, okatě přehlížela.
Její žaludek se pomalu dostává do formy, dokázal dokonce už strávit i, v mnou nestřeženém okamžiku, dcerou pozřený párek. Dneska byla poprvé po 14 dnech ve škole a hned donesla dvě jedničky. Mladší má opačný problém. Takovéto známky se v jejím hodnocení vyskytují pouze v souvislosti s chováním, jinak převládají známky nápadně připomínající židličku. Ach jo, obě ze stejné matky a každá tak jiná.