Slavime svátek

Po zmatkovitém pátku se budím  a přemýšlím, co budu dělat. Nemám nakoupeno, nevím co budu vařit, nic...padá na mě depka ještě v posteli. A tak přemýšlím, jak z toho ven. Dneska moje mladší dcera slaví na Alžbětu  svátek. Tak co kdybychom někam vyrazili? Hned ožiju a budím manžela a sponzora zároveň co on na to? Jelikož on pro Lizzi dárek nemá, radši souhlasí se vším...a já hned namáhám mozek naplno, co by se tý mý holčičce mohlo líbít? Vím, že na výlety typu-návštěva hradu, zámku, výšlap třeba na Blaník nebo Sněžku-dobře neslyší ani jedna ale když zavelim aquapark, nákupy, multikino, jejich sluch se rázem o 200% zlepší. Nákupy už jsme absolvovali, koupat se dvě třetiny ženského osazenstva naší rodiny nemůžeme, v kině nic zajímavého nejde....tak snad jedině bowling! Chytla jsem se téhle myšlenky jako klíště a kula pikle dál. Starší dcera byla u mýho bráchy, cestou bychom jí vyzvedli a celá rodinka zašla spořádaně na bowling. Hurááá no to je ono! Jediná nadšená jsem byla já, Lizzi ani pomalu nevěděla co to bowling je a manžovi se nechtělo ale radši statečně držel ústa. Oběd byl rychlý a chudý...aspoň podle manžela - maso v mrkvi. Já se nacpala, Lizzi olízala brambory a manžel štítivě třídil mrkev nalevo talíře a maso do žaludku. Dopředu jsem avizovala starší dceru, at je v půl jedný připravena, je jí vyzvedneme. Ovšem to se ukázalo jako pomalu nemožné. Abych to vysvětlila...můj bratr je poměrně movitý člověk, který peníze obrací vidlema. Vybudouval si sídlo do kterého se jen tak někdo nedostane, jedině snad pokud zvládne bariéru moderní techniky a dva 80 kilové psí " miláčky". Sama jsem navštívila jeho příbytek pouze jednou ( nevycházíme spolu dobře) a i já, se svým výborně vyvinutých smyslem pro orientaci, bych tam zabloudila i s buzolou. A tak tam v předem domluveném čase stepuju, křením se jako magor do kamery, mačkám zvonky bo co to je a čekám na nějaký náznak života spoza plotu, teda kromě těch jejich dvou psích bestií, které štěkají jako o závod a slintají tak, že mám strach, aby nepřeskočily plot mě nesluply jako předkrm ke granulím. Nakonec vzdávám boj o snahu dostat se přes nejmodernější techniku dovnitř a snažím se dovolat dceři na mobil at kouká mazat ven. Jééé mami vy už jste tady? Já už jdu a my dalších 15 minut čekáme než se dorazí. Návštěvy u mého bratra miluje, má ráda přepych a pohodlí, které jeho bydlení skýtá. A taky bratrovo snobství....bratr se nakonec taky ukázal, jediným povelem odvolal psi a sdělil nám, že kdyby dopředu veděl, že jedeme hrát bowling, jeli by s náma. Obyčejně si prý zamlouvá všechny čtyři dráhy, nemá rád, když vedle něho hraje někdo cizí. A to já zase budu ráda když vedle nás bude hrát někdo cizí, stejné poleno jako já. Pak nás velkoryse pozval na drink, což jsem stejně velkoryse a hlavně rychle odmítla a Lizzi věnoval k svátku poměrně velkou bankovku....Lizzi za ním nejezdí ráda, je jiná než Zuzka, okázalost a bohatství jí nic neříká. A můj bratr taky ne...ale bankovku sbalila rychlosti blesku . Bowling zas tak jednoduchý není jak se zdálo. Hrála jsem ho poprvé a už moc dobře vím nebo si spíš budu pamatovat, že:
že brát si bokové kalhoty není zrovna ten nejlepší nápad, neboť ukáží i to, co má být vzhledem k mým proporcím taktně radši skryto
že pokud si nechci zase vykloubit rameno, musím si vzít nejlehčí kouli
že radost z toho, že se mi konečně podařilo shodit několik kuželek se dá vyjádřit i tižším způsobem, než výskotem a jekotem a poskakováním
že čára, dělící dráhu od posezení se nesmí překročit, protože jinak se rozezní dosti hlasitý signál znamenající přešlap čili faul a pozornost všech se stočí právě na vás
že ve svých čtyřiceti letech opravdu nemůžu dostat na dráhu zábranu, ta je určena jen malým dětem, aby se jim koule vůbec dokutálela do cíle
že občas není na škodu shodit nějakou tu kuželku a ne pořád posílat kouli do žlábku
že dlouhé nehty jsou sice pěkné ale na bowling zcela nevhodné, po pár hodech hrozí jejich ulámání, někdy až do masa že Mončo?
že soustředění s vyplazeným jazykem není moc estetické na pohled především u dospělého člověka ale především hrozí jeho překousnutí nebo v jiném případě kousnutí že Mončo?
že pití byť i nealko nápojů běhěm bowlingu především u močopudných lidí se nedoporučuje, zdržují tím hru
že posadit se na první viditelnou plochu není tak dobrým nápadem, protože hrozí, že to není židle ale odkládací stolek na pití že Mončo?
že chlapi jsou páni tvorstva a snažit se je porazit je téměř nemožné
že našeptávat chlapovi, aby nechal vyhrát taky mladší je stejné jako říct mu : koukej vyhrát!
že koule se musí koulet a ne házet, hrozí tím zničení celé dráhy
Po hře, z jejichž výsledkem holky nebyly spokojeny, jak by také ne, manžel pořád vyhrával, objevili jakýsi jubox který vám po vhození dvacetikoruny vyřvával čtyři vámi vybrané písničky. A tato bedýnka se stala hitem dnešního dne, ještě zajímavější než celý bowling. A tak jsme byli nejenom my, ale i ostatní hosté, nuceni poslouchat Kabáty, Tři sestry, mojí oblíbenou Abbu, Beatles, Bee Gees, nějakou tu modernu na jejichž názvem bych si zauzlovala jazyk. Když zazněl Justin Bieber nebo jak se to píše, zavelela jsem k odchodu, neboť tuhle rychlokvašku, byt i mojí mladší dcerou plně zbožňovanou, nesnáším. Manžel vyplázl litra za bowling a pohoštění, protáhl panenky a na dlouhou dobu se odmlčel. Takovou pálku asi nečekal. Já potřebovala skočit ještě do Billy " jen" pro rohlíky. Nechala jsem tam 600 kč. Za co? Ani pořádně nevím. Nějaká kolekce na stromek, rum na pečení, 6 kávových lžiček, pár drobností....na rohlíky jsem samozřejmě zapomněla. Po příjezdu domů měl manžel nějakou výbornou náladu a navrhnul, abychom zašli navštívit mamky. Jak mojí tak jeho. Leží na hřbitově kousek od sebe. Mladší dcera měla nějakou svátkovou párty tak s náma nešla a starší se kupodivu k nám přímo vnutila. Normálně na hřbitov moc nechodí. A po hřbitově že si skočíme na pivko. Docela jsme měla chuť a tak jsme se stavili v " country baru" jak je nazývána jedna místní hospoda. Budiž jí k dobru, že se tam cítím dobře. Většinou tam není moc ožralů ani nakouřeno. Manža dal velký pivko, já malý a Zuzka musela čaj, je ještě na dietě. A tak nějak jsme tlachali o všem možnym. Až manžel najel na téma : Silvestr. Já jsem se letos rozhodla, že ho strávím v klidu bez manžela jen s kámoškou, jejíž manžel bude mít na silvestra službu, za což je ona velice ale velice ráda. Taky nemají zrovna moc dobré vztahy. Plánovaly jsme, jak si naděláme chlebíčky a jednohubky, zatopíme si u ní v krbu a prožijeme příjemný večer. Už jednou jsme strávili asi před 15 lety lety silvestra společně i s manželama, jenže od té doby se oba dosti změnili, jeden je cholerik, druhý ( ten můj) rejpal a velký macho a spolu se moc nemusí.Jenže...člověk míní a pánbůh mění...než jsem ze sebe stačila něco vykoktat, manžel zamluvil silvestra právě v této hospodě. Byli jsme tam před dvěma lety a bylo to docela fajn...jenže od té doby uplynulo v řece hodně vody a hodně se změnilo....nechtěla jsem dělat zle, to jsem si nechala až na doma a tam manželovi oznámila, že hodlám oslavit silvestra jinak, než on naplánoval. A světe div se, on mě přemlouval, abych oslavila silvestra s ním! Jsem na vážkách, ještě nevím.
Dneska ráno, vlastně už včera navečír mě začala podivně pobolívat krční páteř. Jsem s tím už delší dobu lazar, ale asi poslední půl rok byl klid. Až včera. Vzala jsem si pilulku ale moc nezabrala, ráno se mi motala a bolela hlava, bylo mi na zvracení a jako bonus jsem nemohla otočit krkem. Prostě paráda. A ta migréna. Teď se mi trochu ulevilo, potřebovala bych sebou praštit do postele ale nemám na to , vysvětlovat to tomu mýmu Italovi. Radši to tady nějak přetrpim. No ono asi zas tak zle nejni, když píšu na blog že ? :-) Zabral mi prášek tak je líp.
Dneska máme třídní schůzky u starší, ale jede manžel. Máme tam nějaký problém ( netýká se dcery, ale škola vymýšlí takový blbosti, které my rodiče nechceme a nebudeme akceptovat a protože je manžel tvrdší, já měkota, musí to vyřídit on, jakoby nestačilo že platíme srpdš 500!!! Kč, ještě po nás chtěj takový věci). Já pojedu na třídní schůzku Lizzi, kam se teda taky moc netěším ale to zvládnu i jako totální měkota. Holka se totiž nechce učit a tak přemýšlíme o přestupu z osmiletého gymnázia na učební obor, což dcera nechce, ale bude muset, učivo prostě nezvládá. To zase bude boj!