A dny plynou....

...a brzy budou vánoce. Nasávám již tuto atmosféru, oči mi přecházejí do japonských rozměrů nad kýčovitou vánoční výzdobou obchodů, nestíhám si ukládat do mozku tu nepřebernou škálu vánočního zboží a zároveň na mě padá smutek a neradost z tohoto nejhezčího období v roce, které už mám natrvalo spojené se smrtí osoby mě velice blízké...
Procházím obchody a přemýšlím, čím svou rodinku obdaruju, aby jim to vykouzlilo úsměv na tváři. U dcer to bude obtížné jako vždy. Moje fantazie při nákupu dárků pro ně se zastavila před nějakými čtyřmi lety...jasně, sice mi už přišel mailem jejich vánoční seznam, ale obě jaksi pozapomněli, že jejich nároky značně převyšují výši mého zcela vypleněného konta. Letos budou vánoce jen o maličkostech. Nad hlavou máme novou střechu, a dáli pánbůh nebo spíš banka, rozšíříme náš vozový park i o novější prskolet, než jen 15 starou felicii, dva kočárky, čtyři kola, dvoje kolečková brusle, dvě koloběžky a jedno odrážedlo žlutá kačenka. Potřebovala bych poradit nějakou " maličkost" pro dvě pubertální labutě...
Minuý týden proběhl až tak moc poklidně což u naší rodiny nejni až zas tak normální.Nikdo nikam nespadl, nic si nezlomil nezvraceli jsme ani nestrávili chvile na zubní pohotovisti. Holky byly vcelku v poho, možná to i bylo tím, že starší byla po nemoci ještě doma a mladší měla od středy prázdniny, já i manžel jsme byli v práci, takže je nikdo neprudil. Já jsme si v práci zamluvila palety na topení ale když si pro ně manžel přijel, nebyly tam. Někdo je ukradl. Nechápu to. Jak může někdo ukrást a provézt cca 80 palet přes přísně střeženou vrátnici? Nebo aspoň tak se mě prezentovali ty flákači na naší vrátnici. Prý ty palety určitě jsou někde v areálu firmy, přes vrátnici by je nikdo nepřevezl, to by si všimli. Jo všimli. Kolikrát, když jdu kolem, tak tam koukaj na telku nebo spěj! a an i si mě nevšimnou. Tak jsem udělala trošku bugr jak ve firmě tak i na vedení vrátnice a světe div se...šéf mi někde vykouzlil dalších 50 palet na topení a chlapci na vrátnici budou mít chudé vánoce díky strženým prémiím...koledovali si o to. Není to první případ kdy si nevšimli odcizení věcí...v mém případě to byly jen palety ale v jiných případech se jednalo i o důležitější věci, jako např. poměrně nákladné produkty z jedné firmy, nacházející se v areálu, což zavánělo i policií.
Totálně mě zmátl čtvrteční svátek.marně jsem se snažila italskýmu šéforvi vysvětlit, abychom ve svátek pracovali a pátek, sobotu a neděli měli volnou. Vykulil na mě ty jeho krátkozraký kukadla a hodinovým monologem, se mě snažil vysvětlit proč to není možné. Převedeno do zkrácené podoby: protože on to tak nechce, nehledě nat o, že všichni, ja my kancelářký, tak dělníci by to brali. Ale to by nesměla naše firma stát na jednom italskym " kretino živočicharo". A tak jsem ve čtvrtek uléhala do postele s naprogramovaným mozkem, že druhý den, tedy v pátek je volno. Proč jsem byla takto zblblá nevím. V pátek jsem se probudila s tím a něco se mi nezdálo. Jasně, venku je světlo. No a co, že je světlo. Jenže když já vstávám do práce tak je ještě tma! Jukla jsme na hodinky a bylo půl osmý!!! což většinou už hákuju v práci. Já poprvé, za posledních 10 let jsem zaspala. Nikdy nepoužívám budíka, toho mámv hlavě a podle toho se i budím. A najednou takhle zaspím. Vymrštila jsme se z postele, což normálně taky nedělám a celá rozklepaná přemýšlela, co udělat první...vzbudit holky do školy- neee vždyt jsou prázdniny, pokorně zavolat českýmu šéfovi a zahuhlat omluvu o zaspání-neee vždyt on má dovolenou, zavolat mladýmu kolegovi-taky ne toho bych nevzbudila, poslední možností byla kolegynka, která obvykle je v práci už od sedmi. Telefon dlouze vyzváněl a její rozespalé haló mě ujistilo, že i ona ještě spí. Jani, je půl osmý, ty jsi zaspala, já jsem zaspala, jeden šéf má dovču a druhej jezdí až v jedenáct, kanceláře jsou prázdný! Podle nadávek jsem poznala, že už i kolegyňka je zcela probuzena....Byla jsem tak rozklepaná, že jsem měla problém  se oblíknout o namalování nového obličeje nemluvě. Hold půjdu nenamalovaná. S kolegyní jsme se srazily na chodníku a mazaly do práce. Teda ona šla, já za ní vlála. Předci jenom ona se svou výškou 205 cm udělá krok a já čtyři...do práce jsme dorazily v 8.15. Normálně chodíme na sedmou.Jak jsem předpokládala, mladší kolega taky zaspal a v práci byl docela binec. Přijela pošta a musela na nás čekat, klíče od pokladny mám já, balíky můžu přebírat taky jedině já a já doma chrápu. Celý den jsem byla jako praštěná, ani jsem nenakoupila, dokonce jsem  ani neměla připraveno, co budu vařit. A když večer manžel, místo aby šel jako vždy do hospody, projevil přání být se mnou doma, mě odrovnal úplně. Vytuhla jsem už v osm a kdyby mě ukradli  i s barákem, spala jsem jako poleno.