neděle 28. října 2012

27.10.2012 - sobota

Ráno jsme se probrala z mrákot až kolem osmý, což u mě není normální. Aniž bych se podívala do zrcadla hodila jsem na sebe nějakej hadr, připnula maxe na vodítko a šli jsme čůrat. Teda jen on. Až venku mi nějak docvaklo že mám na sobě jen tričko a pyžanový spodek ač rtuť teploměru se plazí kolem nuly. Za chvilku to se mnou začalo cvakat, nos mi zčervenal, huba zfialověla, naskákaly mi brka a já zavelela k ústupu. Max byl jiného názoru a tak jsem ho táhla jak Veverka ruchadlo. V ozrcadlenym výtahu jsem zahlídla nějakou už hodně prošlou zombii až jsem se fakt lekla. Bože já vypadala! Ještě že jsme kromě dvou čoklů na volno a nějakýho toho ptáka zpěváka nepotkali živou ani mrtvou duši.Doma jsem ještě chvilku rachtala zimou a pak ještě na chvilku skočila placáka do peří. Joj jak mi bylo fajn. V deset mě vyhnal hlad a kašlaje opět na slavnou dietu jsem opět zaplnila žaludek až po okraj. Pak, chtě nechtě jsem musela polechtat trošku koštětem podlahu a omýt sebe i nádobí, neb už jsem neměla ani herníček na pravidelnou ranní ( dneska spíš polední) dávku kofeinu. Mobil zarputile mlčel tak jsem nakonec vyslala mesage manžovi, jak ještě dlouho že si můžu užívat slaměné vdovství. Onen sklepník ješte chrápal po zaslouženém nasávání vína i jiného alkoholu a ozval se po hodně dlouhé době, že do dvou bude doma. Rychle jsem ho upozornila, že musíme za tchánem do nemocnice ať sebou kouká hodit a tu vopici, která mu seděla za krkem ať laskavě někde zanechá. Přijel skoro na minutu přesně, hubu od ucha k uchu, vočišťata mu svítila jako petrolejka a mě bylo hned jasné, že tchán na nás bude dneska čekat marně. Manža ještě v alkoholové euforii vybalil několik flašek doufám že nepančovaného vína a alkoholu a omdlel do mých čerstvě ustlaných peřin. Nechala jsem ho být a věnovala se opět Andreiinu blogu.
Když se nám chlapec navečer probral ve skvělé náladě začal otravovat chtěje nějakou večeři. Měl však smolíka, monička nepremává a tak si musel chytit něco sám.V troubě zbylo ještě kousek kosti tak si mohl zahlodat. Do desíti jsme se tam oba plácali až jsem sbalila notebook a celá vymydlená zalehla s Andreou ( teda jejím blogem) do peřin. V cuku letu vedle mě přistál manža a prý, co to dělám. No evidentně asi meju nádobí ne? Chvilku byl ticho a pak se mě zeptal, jestli mě bolí hlava. Jo jo bolí proč? Zase chvilku ticho a pak ruka šmátralka objevila lem mého pyžama a pomalu se sunula směrem vzhůru. Práskla jsem noťasem a poněkolikátě už vysvětlila jak je to s naším manželským intímo životem Pořád to nějak nechce chápat kluk jeden ušatej. Chvilku ještě bzíkal ale pak to vzdal a urazil se a usnul. Já ještě několik hodin hltala Andreu a pak následovala manžu do krajiny spánku, neuražená.

Žádné komentáře:

Okomentovat