neděle 28. října 2012

26.10.2012 - pátek

Tento den bohužel nezačal právě šťastně a rozsekl mojí válku se starší dcerou. Definitivně.
Dcera slaví ted v pondělí 18. Dostala už spoustu věcí avšak i to jí je málo. Naplánovala nějakou oslavu na chatě a mamí koukej mi dát peníze na nějaké pohoštění. Chata je rodiny jejího přítele a jezděj tam poměrně často, vše financují jeho rodiče. Je mi kolikrát hanba jak ta holka je všechny využívá...a nedejbože když jí to vytknu....nepřála bych vám slyšel, co vše mi řekne.
Toto ráno přišla se seznamem, co vše ještě potřebuje dokoupit. Zbytek věcí koupila maminka jejího chlapce. Vytáhla jsem tedy pětistovku...a to byl konec mé trpělivosti a začátek konce mé dcery. Pětistovka se jí totiž zdála málo. Fakt jsem se snažila udržet nervy na uzdě, fakt, ale nešlo to. Nazvala mě židem, který nedá korunu, a zase vysypala vše, jak to dělá vždy, když není po jejím. Ale já toho měla fakt už dost a zmlátila jsem jí. A to tak, že dost. Prostě byla mela, ráno v půl sedmý ona ječela jak siréna.Slyšel nás celej panelák. Věřím, že si všichni oddechnou až vypadneme. A v takovým stavu pak běžte do práce. Klepala jsem se jak značkovej pes celý dopoludne a pořád se ptala, kde se stala chyba ve výchově.
Holky na chatu nakonec odjely a já se radši ani nestarala v jakým stavu.
V práci jsem to nějak doklepala s tím, že mě čekal bezva večer a následující den. Byla jsem doma sama. Manžel odjel do sklípku ( teda prý). A jelikož si balil hygienické potřeby a dvoje trenky  bylo m i hned jasné, že mimo sklípku je v plánu i něco jiného. Manžel to v reálném životě zase tak s hygienou nepřehání totiž....:-D
Byla jsem zticha. Odpo a večer jsem si fakt užila. Jsem ráda sama. Můžu si dělat co chci, chodit oblečená jak chci...vyprdla jsem se na celou slavnou diétu a nabaštila se k prasknutí. Samozřejmě jsem si i pořvala, báječně mi to pomáhá. Slzy mi odplaví všechny ty hnusy, co trápí moji dušičku. Kolem půl devátý přišla důkazová mms, že manža je skutečně ve sklípku. A že je tam moc fajn. Se ani nedivim. Kde je chlast tam je mu fajn. Zajímavý. když jsem před měsícem chtěla jet na vinobraní, měl milion výmluv.
Celý večer jsem si četla blog Andrey, která bydlí v Austrálii v Perthu a její 11 týdenní chlapeček zemřel na SMA. Její humorný styl psaní je mi velmi blízký, dobře jsem se  bavila a na několik hodin i zapomněla na moje trápení.

2 komentáře:

  1. já tě tak chápu, já bych svoje děti taky s chutí někdy zmlátila...ale myslím, ež by mi to dcera možná i vrátial:-( ale ona mě mo cnezlobí, zato Lukáš:-(

    OdpovědětVymazat
  2. však já jsem taky málem jednu přes hubu chytla

    OdpovědětVymazat