Dnešní vstávání je jiné. Jsme sami doma jen se starší, která je marod, takže koupelnu mááám celou jen pro sebe. Blažený to pocit. Lezu později, až po šesté a snažím se vylákat Maxe z pelechu. Obvykle vyletí a radostí, že jde ven učůrává ještě doma ale dnes se mu vůbec nechce, dokonce se přede mnou schovává. Vítězím a táhnu ho na vodítku ven. Ani venku nelítá jako prdlej ale decentně očůrá svoje stromky a sám od sebe nás směřuje domů.
Doma v poho se vypravim a jdu. Ještě zastávka v pekárně Adélka, kde srdnatě odolávám těm nádherně nadýchaným koláčkům a jiným sladkostem. Mńam jak bych si dala. Ale nemůžu! A tak alespoň zahřeším a koupím si chlebíček který ale taktéž nesmím. K snídani mě čeká trocha musli a jogurtové mléko, což mě teda fakt neuspokojí. A tak od sebe natlačim chlebíček a půlku celozrnné bagety. Ale pak mám výčitky svědomí...a samozřejmě hlad...dopoludne by probíhalo vcelku poklidně, kdyby...jedna šikulka si málem neušmikla na mašině prst. Začala honička co a kam s ní, nikdo si v tom zmatku nemohl vzpomenout na číslo záchranky a krev z rány vesele stříkala do éteru...dotyčná postižená se najednou svezla na zem, čímž si ještě k pracovnímu úrazu přivodila otřes mozku. Po chvilce totálního zmatku někoho napadlo (mě) na ránu přitlačit nějaký aspoň kus hadru ( zpracováváme látky takže no problém všude v dosahu samá látka) a omdlelou aspoň zvednout z podlahy. Za chvilku se probrala, trochu oklepala a šéf ji dopravil k doktorům. Máme v naší vísce opravdu "kapacity" po jejichž návštěvě nejenom že neprahnu ale ještě k tomu nikdy ani vlastně nevím, co mi doopravdy je. Dotyčná marodná je z našeho klubu " babinec" který byl naplánován na zítra, čímž nám odpadá. Na jednu stranu jsem ráda, zítra mám den, kdy můžu baštit jen zrní a oříšky, čímž bych večer byť i po jedný dvojdecce vína byla zpumprlíkovaná během chvilky. Ale zase se mi nechce být doma, jak to tak vypadá, holky budou pryč a manžel návštěvu hospody nějak neplánuje. Takže budem spolu doma jako ty dvě trubky...
Kolegyňka má nakonec na ručce 5 stehů a otřes mozku a byla transportována domů. Bránila se zuby nehty že to nic není že zůstane v práci ale když se zase pomalu začala kácet k zemi zavelel šéf...dost bylo úrazů...a mírně vzpouzící jí přece jen narval do auta a odvezl do milující náruče jejího manžela.
Italskej šéfík dorazil na jeho vkus poměrně brzy a to v 10.30 jako zmoklej klokan a začal se mě omlouvat za ten včerejšek. Dělá to takhle vždy a vždy ví, že to velkoryse smažu. Dnešek nebyl vyjímkou. Tak ihned pookřál a bylo líp. Na poštu šla kolegyňka. Moje dieta mi předepisuje k obědu pár zrnek rýže a mikroskopický kousek masa. To se teda zase nažeru! Už teď mám hlad.
Po obědě, kdy jsem měla hlad ještě větší než předtím, jsem jen s velkým sebezapřením :-D nasoukala křupky a abych to vykompenzovala něčím zdravým tak jsem to zajedla jablkem.
Manžel je poslední dobou jako mílius a kolem třetí volal, že se řítí domů a jestli nechci vyzvednout.
No jasně! Kolikrát nemůžu ani vysvětlit italskýmu šéfovi že jde na krev a teď mu budu vysvětlovat že chci jít o celou hodku domů. Provětrala jsem tedy mozkový závity a vylezla ze mě drobná lež, která mě tedy pustila o celou hodku domů. Doam bordel jak v cikánským táboře a uprostřed toho všeho leželi holky a přítel starší z nich a čučeli na notebook. Arenalin prostoupil mou tělesnou shcránkou a začala jsem na to ječet jak to tam leželo. Co tady bzíkáš matko? optala se mě starší. My jsme měly něco udělat? umejt nádobí? Vysát? Vyžehlit? A ty jsi nám něco říkala? Fakt. Je to marný, je to marný je to s těmahle pubertálníma existencema fakt těžký.
V rychlosti jsem sfoukla prach, nádobí narvala do dřezu aby tak nevyčnívalo, nevyžehlený prádlo zakryla ručníkem aby tak nesvádělo k žehlení a do trouby hodila kus flákoty s kostí aby bylo věčerom co ohlodávat.Amant v šest odjel hladov prudit domů a my s manžou makali jako fretky na dom. výrobě. Naneštěstí se nám do kytiček odporoučela i tchánova televize ( fakt, co jsme mohli, to jsme mu tam zničili) a tak jsme drželi beztelevizní večer což tříčlenný zbytek rodiny nesl velice nelibě. Kolem desáté jsme potěr vyhnala k nim do pokoje aby se zabalily na páteční výlet na chatu o oslavou 18.narozenin starší dcery. Kdybych tak věděla, co mě v pátek ráno zase čeká.....
já jsem napjatá...
OdpovědětVymazat