Týden první hubnutí...

...se mi teda moc nepovedl. Váha mi ukázala stejně. Pravda, ručička nešla nahoru ale ani dolu.
Snažila jsem se fakt jíst zdravě a pravidelně ale musím na sebe bonznout, že jsem i 2x zahřešila, jednou jsem byla s manželem na večeři a včera s holkama. Dala jsem si sice kuřecí maso, ale omáčka asi moc dietní nebyla a americký brambory taky ne. Další týden na sebe budu ještě přísnější. Fakt kloubouk dolů před Aranel a její pevnou vůlí. Ráda jim, miluju sladké a odolat všem těmto svodům je oohromně těžké. Navíc hodně sladim...a vypít teď kafe jen s jednou lžičkoucukru je pro mě hrůza. No ale zvykám si.
Na poli domácím je zatím vše docela ok. Manžel je již " schopný" a v pondělí se začlenil po 14 dnech do pracovního procesu. Holky marodí dále, ale už mě doma fakt lezou na nervy, nudí se, učit se nebudou, a tak střídají TV nebo notebooky. Teď, když už je jim líp, tak jsem je na každý den zaúkolovala ( uvařit, nádobí, žehlení...) udělají sice ale těch keců ( nemůžu napsat řečí, protože jsou to fakt kecy). Já pomalu pokořuju domáci resty, které pořád odkládám...tak třeba v sobotu mě napadl jeden z mých " báječných nápadů" a to sesypat dva péřové polštáře do jednoho ( krát dva, pro mě a pro manžela). Naivně jsem si myslela, že když malinko nastřihnu jeden polštář , opatrně tam strčim ručku, ještě opatrněji vyndám peří a přenesu ho do druhého polštáře, že si nikde nenadělám bordel. A jelikož venku byla zima, celou tuto operaci jsem prováděla v ložnici 3x4 metry. Nastřihla jsem polštář a než jsem se stačila nadechnout a vydechnout, nějakým podtlakem či co mi vylítla polovina peří do vzduchu. Rázem byla celá ložnice jako pod sněhem (teda peřím) já taky a vypadala jsem jako slepice ( nakonec i slepice jsem, když vymýšlim takový blbosti)...stálo mě to spoustu sil ale za tři hodky bylo hotovo, vysáto, uklizeno, peří zpacifikováno, další půl hodku jsem čistila vysavač...a já ještě včera našla ve vlasech kousek peří:-).
Včera holky donesly vysvědčení. Teda bylo jim doneseno, protože marodí. U starší dcery bylo vyznamenání jako ostatně vždy, zato mladší dcéruš excelovala...jedničky jsem hledala mikroskopem ( nakonec i dvě našla), bohužel převládaly známky dobré a i několik dostatečných jsem objevila. Na to, že je děvče v kvartě na osmiletým gymplu ( takže vlastně jakoby v devítce) teda fakt nic moc a učit se nebude a nebude. Chtěla jsem jí šoupnout n a učnák, ale to je pro ní pokořující a na jiné střední škole by byla situace stejná, takže bude muset gympl dochodit až do maturity. Jen mě děsí, co bude, pokud jí neudělá...neb už ted v devítce jí chybí prosté základy předmětů, na kterých se vše vlastně staví. A pokud nesjou základy, nemůže se stavět.
Čas pokročil, bouchla čtvrtá a já mažu domů.