Už jsem zdravá?

Nejsem. Byla jsem dva dny doma a pak už jsem musela valit do práce. Zřejmě musim bejt hodně důležitá osoba, když mě po dvou dnech odvolali, de fakto prosili, ať už koukám přijít. Dokonce i mladej kolega musel zvednou unavený oči a tělo od večného hraní her ( a to je na tom platově stejně jako já, hold kdo má hubu má i prachy, kdo je hloupej jako já má peníze stejný)a vyvinout jakousi činnost a to i za mě. Vždyť mi to taky pěkně osvětlil v sáhodlouhých sms, jak on, chudáček malej, upracovanej musí makat i za mě ( nehledě na to, že on se před 14 dni válel tejden doma v posteli s atb a já musela plnit za něj i funkci skladníka). Ten binec, co mi tady udělal, bych ani nezvládla popsat. Vždyť mě taky ve středu, když jsem se dovlekla do práce vítal s pompama, mrsknul po mě práci a zvesela usedl ke svým hrám.Ale i na něj došlo. O tom až za chvilku.
Jak manžel pořád marodí s ledvinama, já zase pravidelně tak 3-4 x do roka s močákem. A to fakt obstojně. Žádný šolíchání ale pěkně z ostra. Doma jsem si mohla zařvat ( když jsem každou chvilku lítala na malou, to byla bolest)ale tady v práci to nejde. Bolí to moc. Kdo zná tak ví a nediví se mi. Kapky Algifen na bolest piju jako vodu doufaje, že aspoň trochu ustoupí. Cha cha, to dřív se já naučím japonsky.
V pondělí a úterý jsme se válely se zánětem a notebookem v posteli jako čunící. A jelikož jsem byla tůůůze nemocná a chtěla jsem být opečovávána a zahrnována dary  stačilo mému " pozornému" manželovi trošku " naznačit" s klackem po palici, jak s oblibou říkáme a přistál mi na peříně dar v podobě vonné svíčky. Miluju je a manža do mě za Briese investoval až 80 kaček a tím zavodnil můj azůrovej zrak. Ale fakt, udělal mi radost. Staral se i o nákupy a vše, co jsem mu napsala koupil i zasponzoroval. Trošku se neorientoval v salámech a šunkách, koupil ty, co holky nebaštěj ale to neva ( třeba vysočinu  a šunku JÍME jen od Klepiše a on koupil tu nejlevnější). I snaha se cení. A jelikož se netopilo, venku trošku mrzlo a Monička nebyla ready si zatopit tak mi psal sms ať se zabalim do deky a dám si do postele termofor abych neprochladla :-) no to bych nevěděla. Ostatně termofor je teď u nás IN. Když ho nemám já připláclej na močáku, nosí ho manžel nalepenej na ledvinách ( o jeho zdravotní anabázi jsem psala)...sedíme jako dva důchodci pod dekou a místo, abychom se oddávali manželským radovánkám dohadujeme se o ohřívací láhev. Ale jinak musím říct, že se i o mě jako maroda starali.
Ve středu jsem již musela narukovat do práce. No nechtělo se mi, nebylo mi dobře ale byla mě tam potřeba. Ve výrobě pookřáli neb když jsem v práci, mají intrukce pro výrobu hotovo hned...když jsem nebyla a musel makat mlaďas na vše čekali i hodiny.  Jo jo to je to perspektivní mládí...lenoch to je! Ve středu jako obvykle odfrčel na oběd. Bydlí pár kroku od fabriky ( mimochodem dámy stejného data narození kolem roku 1971 jako já si možná vzpomenou na bezvadné dětské botičky vyráběné v n.p. Sázavan, tyto botky byly vyváženy do zemí RVHP a dokonce i na Kubu a na trhu jiné, než botky vyrobené v tomto podniku snad ani nebyly, hrdě se biju do hrudi, že právě tato fabrika, postavená Baťou, sídlí ve Zruči n. S. která je i mou rodnou hroudou, bohužel fabrička po revoluci zkrachovala, ale firma, ve které ted pracuju se právě v objedtu tohoto bývalého obuvnického kolosu nachází) ale musí se i těch pár kroků vyvážet autem. A taks e stalo, když dorazil z oběda, podivně se motal, úpěl drže se za ruku a mlel pořád dokola, že uklouzl na dlaždičkách na schodech, spadl a asi si zlomil ruku. No potěš koště. Bylo mi sice záhadou, kde ten trouba vlastně sebou práskl, protože naše bitelné, baťovské schody dlaždičky neviděly ani náhodou, jediné dlaždičky, které se zde vyskytují jsou na WC a jistě pamatují éru Gustava Husáka...nicméně mi té blábolící mladé bytosti začalo být líto, zavzpomínala jsem na kurz první pomoci, z lékárničky vytáhla jakýsi prapodivný šátek a mlaďase do něj zakurtovala tak, že se nemohl ani nadechnout...pravda co se týče zdravovědy jsem byla vždy na štíru...nakonec z něho vylezlo, že uklouzl doma u rodičů a dopadl na psí boudu. Byl asi v šoku a divím se, že vůbec mohl řídít.
Včera mě moje drahá polovička, boje se o moje chatrné zdraví a teplou večeři( v případě mých dvou nemocných dnů měl studenou večeři)vyzvedla dokonce autem v práci. Naložila mě a pod příslibem teplé večeře ( flákoty s bramboráky) mě vyplivla v tescu, doprovodila mě a vysloužila si výbornou večeři. Moje předcevzení hubnout vzalo za své a těžce zhubnuté kilo se mi vrátilo ještě s kámošem. Asi to fakt nedokážu ale já jídlu prostě neodolám.
Včera u nás proběhla dosti bouřlivá diskuze na téma: mladší dcera a její učení...když vám 15 leté dítě tvrdí, že 35: 7 = 6 donutí vás to k zamyšlení i ke změně jejího dosavadního studia tudíž 8-letého gymnázia. Je více než jisté, že se k maturitě ani nedohrabě a i kdyby se dohrabala, 99% jí neudělá. Návrh učebního oboru se jí jevil jako urážka a proslzela celou stupidní ( tedy pro mě) ordinaci v růžový zahradě. Nepomohlo nic, snažili jsme se jí vysvětlit, že takhle to dál nejde, že prostě není studijní typ a že se snažíme jen o její dobro...vše marný. V devět ubulená odešla spát, v půl desátý totálně znervovaná šla já a v jedenáct s nervama v kýblu i manžel. Ke všemu ještě netekla voda, doma jediná tekutina bylo mlíko a vždy přítomné pivo, v čemž se fakt umýt nedá, elektřina v Tescu zkolabovala pod 5cm vrstvou sněhu a bylo zavřeno, takže jsme ještě ke všemu všichni uléhali s nepříjemným pocitem neumytého těla. Celodenní manželovo pevné zimní obutí a následné vyzutí s nemožností večerní hygieny udělalo se vzduchem nejenom v ložnici taky své. Trošku nás zachránily vlhčené ubrousky na dětské prdelky, které občas používá moje drobotina na odstranění tun makeapů z jejich krásných obličejů. Otřelo se co se dalo a šlo se spát. Ráno už naštěstí voda tekla. Fakt si to bez vody neumím představit.
Mladší dcera si někde uhnala jatečný zrno, ono je to teda ječný zrno ale ona tomu řítá jatečný. Ve čtvrtek jí bolelo oko, do pátku jí nateklo, doktor samozřejmě v nedohlednu a tak jsem jí přibalila manželovi do kufru, když jel navštívit svého tátu do nemocnice v Kutné Hoře, aby s ní skočil na pohotovost. Vyfasovala atb mastičku, navštívili tchána s oboustranným zápalem plic v nemocnici a mazali domů. Ještě jela s nima tchánova přítelkyně ( ježibaba jak jí láskyplnně nazýváme) takže jak manžel tak dceruš se vrátili s hodně špatnou náladou. Se jim ani nedivím, ta ženská je fakt horor. Jak to s ní může tchán vydržet fakt nevím a smekám před nim. No lépe si nevybral ani můj táta, byť se ze začátku ta jeho jevila celkem slušně. Ale o tom jindy.