Twiggy ze mě asi nebude....

Kde je ta hubená, padesátikilová holčička?
Ach jo. Mě už z toho hubnutí praští a začíná strašit v petrolejce. Když se ani po týdnu přísné a radikálně změněné životostprávě čísilka na váze ani nehla ( mimochodem asi s ní přestanu kamarádit) rozhodla jsem se, že druhý týden pozměním taktiku. Přestanu zobat zrní ( fakt už cítim, jak mi naskakují brka), musli ve velkém množství a otravovat prodavačky v místním obchůdku zdravé výživy a budu jíst menší porce, po 3 hodinách, zapíjet to hektolitrama vody a samozřejmě zdravě. Pohybu mám náhle dost...příjem 3 litrů tekutin vyžaduje i výdej tekutin a u mě většinou rychlý a akutní a tak po 15 minutách ( nic moc když sedíte v kanclu se dvěma chlapama a pořád lítáte). Normálně jsem velice močopudná a žádná benzínka na trase naše rodná hrouda-Praha přede mnou neobstojí ale teď se moje močopudnost o 100% ještě zvýšila. Nedávno to pocítil i místní parčík...nechtěla jsem ale musela, domů bych prostě nedoběhla...a vzhleden k tomu, že udeřily arktické mrazy...adrenalinový zážitek. A nejenom pro moje intimní místa :-).
Jo jo udeřily kruté mrazy mami, povídá mi starší dceruš. No to bych si holčičko ani nevšimla, když jsem totálně paralyzovaná zimou s umrzlou nudlí pod nosem včera vylezla z feldy a asi natřikrát sprintovala na trase barák-auto-barák s nákupníma taška doufaje, že mi aspoň jedna z nich pomůže tu horu předražených potravin zpacifikovat. Túdle!Jedinou akcí, vyvinutou ke kauze " pomoc při zpacifikování nákupu" byla věta vypustěna z pečlivě nalíčených úst mojí rtěnkou mé starší bohyně : Matko, co jsi mi to koupila za tampony, víš že používám mini a ne standart a jogurt jím jedině smetanový broskvový a ne ligt meruńkový a ...no teda matko, sušenky bebe jím JEDINĚ zelený a ne modrý, ty jí to malý neinteligentní kvokající stvoření ( v překladu to znamená její sestra)...stála jsem tam v kuchyní s pěti taškama, nudle mi rozmrzala  pod nosem a já měla chuť starší něčím přetáhnout, nebo v lepším případě jí dát pořádnou facku. Někdy mám fakt chuť. A pořádnou. A včera byla na to ta správná konstalace hvězd. Jak si mám pamatovat co která jí a co nejí? Naštěstí rychle pochopila vážnoust situace a rychlostí, jakou jí její bronchitidou prolezlé tělo povolilo zmizela v bezpečí pokojíku.
Včera jsem navštívila náš " salon drben" jak říkám jednomu místnímu kadeřnictví. Opravdu tam s e dozvíte i to, co nechcete. Majitelkou je moje spolužačka, která se vždy nezapomene vychválit, jak mě krásně nakadeřila na mojí svatbu ( za 450 kč, v té době ukrutný peníz!). Její " svatební kreaci" jsem pak musela následně znovu umýt a vytvořit si sama, abych na své vlastní svatbě nevypadala jako blbec s lokýnkama. Já a lokýnky!Stačí nadhodit téma a vypadnou z ní vyčerpávající info. Jen kdyby se při tom soustředila na stříhání. Včera jí říkám, Leni jenom zastřihnout. Jasný vždyť vím. Střihá mě už 20 let a ví, že nesmí moc střihnout aby mi nevypadly z jejího uměleckýho výtvoru moje sloní uši:-). Včera se tak " zažrala" do jednoho tématu, že střihla víc, než je zdrávo. Z hrůzou jsem sledovala ten zkrácený porost. Ale ve finále, když mě dofénovala tak to zas tak hrozný nebylo. Vlastně to bylo pěkný. Vlastně jsem kočka :-D až na tu cenu...nějak holka podražila, před měsícem jsem platila podstatně méně.
Starší ratolest se rozhodla pro svého minulého/stávajícího/budoucího ( já se v tom nevyznám v jakém jsou vlastně vztahu) upéci k jeho narozeninám dort. Zřejmě si mě popletla s googlem, kam vsypete info a vypadne vám hotová věc. Narvala do mě svoje sny a předtavy, jak by měl dort vypadat, dokonce mi povolila ho zasponzorovat a čekala, že ze mě vypadne hotový výrobek. Ovšem styl jejího narvání se absolutně neshoduje s mými předtavami o slušném chování tak si holčička musela včera dort upatlat sama. Tohle děvče se nenarodilo pro manuální práci, to už nějaký ten pátek sleduju...a tak si musela poradit sama. Hodně musela zredukovat svoje vysoké nároky na dort, které se snažila uplatnít u mě a de facto upekla čokoládový korpus, oblemtala ho čokoládou, do středu vmáčkla marcipánovou figurku a poměrně značně posypala cukrářskýma kuličkama. Finální produkt nebyl designově zrovna atraktivní ( chuťově nevim) ale na moji starší dcéruš je už vůbec úspěch, že se k něčemu takovýmu vůbec dokopala. Já makala na domácí výrobě až se ze mě kouřilo a děvčata se válela na gauči jako koblihy na pánvi a hádaly se . Důvod jako vždy velice podstatný. Jedna chtěla novu, druhá primu...jedna se přikryla dekou, druhá jí to vzala...atd atd. prostě standart.Po půl hodce jsem je vyhodila do pokojíku, protože poslouchat je se fakt nedalo. Jsou už doma 14 dní a je to vidět!
V jedenáct přijel z odpolední zamrzlej manžel. Během chvilku totálně vyluxoval z ledničky můj tisícikorunovej víkendovej nákup ( jsem zvědavá, co budeme jíst), postěžoval si na drahotu, růst kriminality a studený nohy a vytuhnul v křesle...prostě běžná, pozdní večerní,manželská romantika. Do postele jsem se dostala až kolem půl jedný a ještě ve dvě počítala naše cvrčky. Vstávám v šest...ted jsou tři odpo a já bych spala až bych řvala...na židli sedím spíš ze setrvačnosti a chvílema i spim. Byla tady starší, samozřejmě pro peníze ( má ale smolíka) a dort prý byl moc dobrý, snědla ho půlku, a čtvrtku mi nechala doma. A co teda dostal oslavenec fakt nevim...tak už se těšim domů...žádná práce, vaření, uklízení. Mrsknu svým tělem na nejbližší  pohovku a dejte mi všichni pokoj...však oni to jednou bez teplé večeře vydrží. Je čas na svačinku. Jedla jsem před 3 hodinama, jsem jako miminko akorát s tím rozdílem, že se nekojim. Musím jít trochu na vzduch nebo si fakt ustelu přímo na klávesnici.