Mám doma hrdinu...

Posledních několik dní vůbec nic nestíhám. Nevím čím to je ale jsem jako zpomalený film. Tak chvilku k víkendu. Docela ušel. Sobota byla uklízecí, vařící a pečící a večer mě napadl docela blbej nápad dojít si s manželem na pivko. Já dala tři malý on šest velkejch. A měl vymalováno a já taky. Ještěže ta hospůdka je od naší haciendy vzdálená tak sto metrů. V hospodě hulákal ( strhla se tam roztržka mezi mongolkou a místním  vožralou- on se do ní pustil kvůli barvě její pleti ale ona se nenechala a seřvala ho tak, že schlípl uši a radši odešel) až jsem se za něj styděla. Naneštěstí polovina mongolské komunity nacházející se právě v hospodě byli manželovi podřízení takže se mu v pondělí v práci postarali o hezkou ostudu. No zaslouží si jí. Nemá tolik pít a pak blábolit.Možná si myslíte že jsem na něj zlá....ale jeho každovíkendové pijácké akce mě už pěkně štvou.
V neděli jsme opět vyrazili do Prahy tentokráte s dcerou starší. Manžel chtěl navštívit teraristickou burzu chtěje rozšířit naši malou Zoo o další exemplář a to agamu. Bohužel pro něj a bohudík pro mě se nekonala a tak jsme nakonec skončili v OC Letňany. Dcera se snažila ulovit nějakou módní novinku a manžel zase běžecký boty. Já seděla na zadku v jakési kavárně a pozorovala tamní cvrkot, nic nepotřebuji tak nenakupuji. Teda některé ženské by měly být soudnější. Vypadat jako soudek na pivo a narvat se do legín a krátkého trička je dosti odvážná kombinace. A to i pro moje krátkozraké oko.Za chvilku si to přihasil manžel objímaje běžecké boty a s šťastným úsměvem na tváři. Najít dceru bylo obtížnější v tom nepřeberném množství obchodů ale nakonec jsme byli úspěšní a dcera šťastná, že si obohatila svůj " skromný" šatník. Mladší dcera si válela šunky v aquaparku v Jihlavě. O velké vzrušení v naší střediskové vísce se nám postaral nějaký " dobrák" a nahlásil v Tescu bombu. To bylo něco. Ještě několik dní potom si důchodci měli celé hodiny o čem povídat.
Včera, to byla středa, jsem uprosila mého zahraničního šéfa doslova se slzama v očích, aby mě pustil už ve dvanáct hodin, že musím k lékaři ( teda prosila jsem ho už v úterý). A ten dobrák jeden mě teda pustil. Místo aby přijel do práce dřív( ve středu) aby stíhal mi osvětlit pracovní situaci přisvištěl si to ve čtvrt na dvanáct jako by se nechumelilo a hned hystericky spustil že jdu domů dřív a on mi nestihne nastínit pracovní situaci a že to je " terrible" ...ale aby přijel dřív to by ho ani ve snu nenapadlo. Tudíž ihned po příjezdu musel hodně přemýšlet co mi chtěl vlastně tak důležitýho říct a v půl dvanáctý mě zavalil tolika prací že by to normálnímu člověku trvalo hodku. Jenže já nejsem normální člověk a přesně za pět minut dvanáct jsem měla hotovo. Čímž se na jeho čele objevila vráska že se mu nepodařilo mě zdržel aspoň o půl hodku dýl ještě v práci jak je jeho zvykem. Než stačil něco plácnout zvedla jsem kotvy a tradááá k " doktorovi". Nemohla jsem na něj vybalit, že jedu s manželem na velkou akci s následným rautem. To by mě nepustil ale doufám, že tato milosrdná lež mi bude odpuštěna. Kdo mé články četl od začátku ví, jaké s mým zahraničním šéfem mám velké problémy. Můj manžel je hrdina! Teda tak to o něm a ještě několika dalších lidech včera v Rytířském sále v Kutné Hoře prohlásila jakási postarší ženština. Jako dárce krve mu byla včera slavnostně předána stříbrná plaketa Jánského. To jsem si zase pořvala. Kdybych nedělala osobní asistentku tomu mýmu zahraničnímu prdloušovi docela dobře bych se uživila jako plačka na svatbách, pohřbech, reklamách...nedělá mi vůbec problém začít cedit kdekoliv i kdykoliv. Ale nebyla jsem sama. Po chvíli se ke mě přidal asi mesíční kojenec, kterého zřejmě probudil dosti hlasitý projev jakéhosi nahluchlého staříka ( chvílemi jsem ho podezřívala že je to dokonce sám Jánský), který taktéž děkoval všem přítomným dárcům krve a jejich rodinám. Tedy nevím za co děkoval zrovna mě. Možná za to, jak jsem hezky plakala a rychle zlikvidovala úžasné kuřecí miniřízečky na následném rautu. Když skončilo předávání měl následovat raut. Jenže lidi se zřejmě styděli udělat první krok do dalšího sálu, kde byla bašta nachystána a tak to zase zbylo na mě. I když se mě manžel snažil zadržet vpadla jsem do místnosti jako první a ukořistila tak nejlepší kousky, neb po mě se všichni rázem přestali stydět a u rautových stolů vypukla pěkná tlačenice. Zatímco já si pěkně v koutečku vychutnávala různé delikatesy manžel nadával jako špaček, že už na něj čekaly jenom poloprázdné mísy...Jó kdo pozdě chodí...a stydí se....že? Následovala ještě rychlá přepadovka Obi v Kolíně pro sekačku na trávu a reklamace mýho dotykovýho miláčka, který ze dne na den přestal fungovat. Ještě že jsem tak inteligentní a všechny telefonní čísla si ukládám právě do telefonu a ne na simku že? Takže dneska, když jsem potřebovala zavolat holkám z jiného telefonu, kam jsem si dala jenom mojí simku měla jsem smůlu. A protože mám paměť jako slon a nepamatuju si ani vlastní číslo měla jsem smůlu dvojnásobnou. Holkám jsem se nedovolala a tudíž je neotravovala s úklidem a jinýma pro ně blbostma.Takže jsem zase musela zavodnit zrak, rozepnout jeden knoflíček u blůzky a s pohledem oddanýho štěnete požádat šéfa o zapůjšení jeho služebního přibližovadla, abych mohla zkontrolovat svoje milovaný dcerušky. A jelikož on má moje holky moc rád a moc se mu líbí ( dědek jeden chlípnej) na to vždy slyší. Tak jsem udělala doma takovou přepadovku na kterou nezapomenou nejenom ty dvě moje dvě pubertální zlatíčka ale i ten domov důchodců, kteří obývají okolní baráčky. No aspoň se nenudili. A holky taky ne. V půl dvanáctý a když jsem se objevila doma vystřelily z postelí takovou rychlostí jako by jim hořelo za těma jejích hezkejma prdelkama. Že pes má plnej močák a prázdnou misku a od rána nebyl venku jim vůbec nevadilo i když jsem jim to asi tak 100 x den předtím opakovala aby na to nezapomněly. Začaly brblat že mají prázdniny a já je nutím makat. Můj pohled alá šavle je uzemnil obě, dokonce i tu starší. Prázdniny neprázdniny uklízet se musí. Tak jsem zvědavá jak se s tím svinčíkem jemněji nazývaným pokojíkem popraly. Zítra nás čeká večeře s mým taťkou. Našel si dva roky po smrti mamky novou přítelkyni, prej fajn roštěnku jak se vyjádřila má 17 letá dcera. Ona se už s ní setkala.  Předpokládala jsem že půjdeme celá rodina tudíž i s manželem, ale ten hrdina má zase pijatyku. Totálně mi zase zkazil náladu i celý den. No co se dá dělat užijem si to i bez něj. Všem přeji krásné Velikonoce a bohatou pomlázku. Já je ráda nemám a  tak v pondělí zdrhám i s holkama na pouť.