Jak mi (ne) došla řeč....

To se sice stává málokdy ale stává. Díky mým předkům mi byla dána do vínku upovídanost. Zdědila ji i má starší dcera. Prostě jsme obě strašně ukecaný a mluvíme rychleji než vůbec dýcháme. Když spustíme, je to koncert jak říká manžel. To vždycky stáhne uši a utíká do bezpečí  nejbližší hospody neb 100% ví, že tam nikdy nevkročím. Naše slovní potyčky se starší dcerou trvají někdy i hodiny a to se teprve vyřádíme.A tak tomu bylo i o víkendu. Starší se totiž rozhodla, že mi vypije i ten zbytek krve, co mi v těle ještě zbyl.Já vím, že za to nemůže, hold puberta je puberta. Nebudu tady popisovat jak mě málem odvezli na rekreaci all exclusive do  Bohnic a dcerku na úrazové a traumatické oddělení ( jsem myslela, že ji fakt už zmlátím, jak prudila a držkovala) ale jistý pud sebezáchovy vyhrál nad mými rozbouřenými emocemi a já to rozdýchala, párkrát jsem si venku kopla do psí boudy, hlavou ( svojí) mrskla o zeď a bylo dobře. To se stalo v pátek. Abych se něčím zaměstanala, dělala jsem nepečený jahodový dort. Mladší dcera seděla u počítače ( kde taky jinde) a moje lepší, hezčí a chytřejší polovička se rozhodla, že si pojede zaházet hlavou na koncert Kabátů se svýma kámošema, mnou láskyplně nazývaní "exoti". Příjemné odpoledne, kolem desáté večer se mi z vandru vrátila také zamilovaná a s hlavou v oblacích starší dcera, takže jsme měla holčičí stádečko doma. Manžel o sobě dal vědět krátkou sms typu: Už jedeme domů a ještě si skočíme na jedno! Tou dobou, kdy psal tuto sms už dávno seděl na " jednom", což mě zase pěkně nažhavilo a nočním chladem jsem mu vyslala sms typu: Jestli okamžitě v minutě nebudeš doma, nechám klíče v zámku a spi si kde chceš! Což jsem si teda dovolila dost a obratem mi příběhla sms že si přespí kde bude chtít. Tak jo! Klíče v zámku a já usnula spánkem dobře nakojeného batolete z něhož mě probudil jakýsi monotónní zvuk. Jukla jsem na hodinky a uběhlo sotva deset minut co jsem usnula. Takže manžel skutečně ihned sprintoval z hospody domů jenže smůla! já už spala. Onen monotónní zvuk bylo bušení na naše červotočem prolezlé vchodové dveře ( se divim, že se nerozpadly). Šla jsem otevřít a teď byl zase do ruda rozpálen manžel. No nic. Sice něco mlel ale s několika pivy v krvi mu to moc nešlo tak jsem ho čapla za flígr, vtiskla na gauč na jeho plešatou hlavu vlepila polibek a zanechala ho svému nočnímu osudu. Během chvilky  spal. A já v bezpečí a tichu ložnice taky. Neb do ložnice se to jeho pivní chrápání nedostalo. Ale chudáci holky, mají pokojík přímo nad obývákem. Někdy nad ránem manžel došel do ložnice neb při mém rozlepení očí se kolem mě ovíjel jako liána a bylo vidět, že se kaje. Předpokládal, že bude tichá domácnost a já uražena až na půdu. Omyl. Vyplivla jsem pár milých slov k jeho nočnímu tahu a plánovala, cože budeme dělat v sobotu. Bylo vidět že je rád. Jenže zřejmě netuší, že to byl zase další hřebíček do pomyslné rakve....V sobotu jsem se sebrali a že zase trošku obohatíme náš zahradní lazaret o nějakej ten přírůstek, jen v rychlosti jsem najukla do pokojíku a vyslala ke starší dceři holou větu o našem příštím pobytu typu: Jedeme pryč. Dcera přilepená na židli u počítače cosi neurčitého zavrčela, tak jsem vyslala souvětí o několika větách s prosbou o udržení pořádku v pokojíku a umytí ty haldy nádobí. Starší mrskla pohledem na mající půlnoc mladší dcerku ( což znamenalo že mám dcery dvě a nejenom tu starší) a tím považovala denní slovní zásobu adresovanou mě za vyčerpanou.
V sobotu byla pěkná zima, což jsem jaksi přehlédla a pak cvakajíc zubama a jen v prďácký a v nejkratší mikině co doma mám oslňovala v zahradnictví zachumlané zákazníky svým promodralým obličejem s červeným hejlem na nose. Jsem nejenom krásná ale jak je vidět i velice chytrá osoba.Manžel, dobře oblečen se pořád obracel ke mě s rozhodnutím, jestli má koupit tenhle stromek nebo tamten, tento keřík nebo onen a naprosto ignoroval mé zimou tuhnoucí tělo. Bylo mi šumafuk co koupí, klidně ať si koupí i ten traktor co tam stál, hlavně abych už byla někde v teple. Nakonec, po dlouhém rozhodování, vybral jeden stromek broskvoně a jeden strom sakura a já ještě k tomu přihodila nějaký malý keříčky, kterým v tom ostrym větru byla jistě taky pěkná kláda. Manžel spokojeně vyplázl těžký peníz, narval do auta mě, pak keříky a nakonec i stromky. Že sedím jen na jedný půlce a 5 centimetrů před mým krátkozrakým okem mi kvete broskvoň mu ani zbla nevadilo. Ještě že jsme to měli domů jen 10 km. Cestou se ještě zastavil pro nějaké zahradnické nářadí a pak už hurá domů. Doma se ještě starší dcera neodlepila od židle a mladší právě právě snídala. Bylo jedenáct hodin. V rychlosti jsem udělala bramboráky, neb na odpo jsme měli naplánovaný pěší výlet. Bydlíme v krásném Posázaví na trase Světlá n. Sázavou-Čerčany a cca 10-15 km od nás se nachází víska, kde se každoročně koná ( tedy letos poprvé nebude) velký a známý hudební festival. A tato destinace byla právě cílem našeho pěšího výšlapu. A ještě bych zapomněla. Nachází se zde sice málo známý ale přesto výborný pivovar. Takže jistě chápete, proč s tímto výletem manžel tak okatě souhlasil! A jelikož bydlíme v dolíku takže pokud se chceme někam dohrabat tak musíme do kopce. A tak si předtavte, venku zima, na zádech batoh a v žaludku tři bramboráky velký jako kolo od vozu a na vodítku psa a přede mnou kopec jako na Kilimanžáro. Manžel měl pivní motivaci ale co já? Nakonec jsme došli, dali si pivko a k mé radosti i jídlo, šopák a kuřecí křídla v nějakým pálivým humusu ale bylo to moc dobrý. Nazpátek jsme jeli radši vlakem z čehož měl asi největší radost náš pes. S očima jako pulec štěkal na vše živé i neživé co se přiblížilo k nám na vzdálenost menší než tři metry. Chudák průvodčí! Lístek mi málem musel poslat mailem jak se bál toho našeho přerostlého morčete. A proč prý nemá košík. Manžel ho uchlácholil , že v případě nebezpečí schováme psa do batohu. Zbytek dne uplynul poklidně. Starší dcera odjela k dědovi na drby s tím, že se vrátí až druhý den takže nám doma zbyla nakrku jen mladší. Ta je v poho, kam ji před počítač nebo televizi posadím, tam jí za několik hodin najdu. Manžel naplánoval romantický večer ale naštěstí usnul dřív, než  stačil rozvinout myšlenku, jakou romantikou bychom se obohatili. Takže jsme s mladší dcerou koukaly na telku. V neděli ráno měl manžel ještě po předešlém výšlapu v krvi vyloučen nějaký ten endorfin ( hormon štěstí) protože jen co otevřel oči navrhl výlet. Počasí má být hezké a i teplo.A že by chtěl do Zoo. Vždyť jsme tam byli před měsícem v Praze. Nevadí, pojedeme do Dvora Králové. Mladší dcerka byla nadšená ale chtěla do Prahy. Já už byla nadšená méně ale byla mi přislíbena manželova kreditní karta i s pinem a její neomezené použití po dobu návštěvy obchodního centra, kde chtěl manžel podniknout jakési pochůzky. Tak jsme teda vyjeli. Sice nad námi bděl černý mrak v podobě starší dcery, která právě dlela u dědy ve vesnici vzdálené cca 10 km.. Jaksi jsem neměla odvahu jí zavolat že jedeme do Prahy a ještě k tomu bez ní. Odvahu jsem našla až v Průhonicích. Horor. Dčeřin srdcerivný patnáctiminutový nářek utnul až manžel, který prudce zabrzdil tak, až jsem oblízla sklo  a obtiskla na něm svůj makeup, vytrhl mi telefon a umlčel dceru tak, že ani necekla. Chtěla jet taky ale moc dobře vím, že jí nějaká Zoo nezajímá, jen by prudila a v každym obchodě otravovala, co chce koupit. Tak jsme si radši vypnuli telefony. Nakoupili jsme v Obi vše, co jsme potřebovali, mladší si udělala radost v H&M nějakým hadříkem a já hot wings menu v KFC. Nějak jsem neměla na nákupy náladu.Po dobrém obědě hurááá do Zoo. Jelikož bylo hezky, stejný nápad jako my mělo spousta lidí. Takže jsme museli parkovat dosti daleko od Zoo. Bylo to fajn, bylo teplo, pohoda. Akorát ty ceny mě šokovaly. Na zpáteční cestě jsme starší dceři koupili v KFC kyblík s 30 hot wing křidélky, které miluje ona i já i manžel. Sice byla naštvaná že s náma nejela ale kyblík jí udělal radost. Do toho nám přijeli končně vyměřit střechu a slíbili mi, že až v září!!!! konečně na mě nebude v noci pršet. V tom shonu jsme jaksi zapomněli na vypnuté telefony které nám po spuštění oznámily spoustu nepřijatých hovorů a sms od jakéhosi neznámého čísla s podpisem Jarka, že můj otec si hrál na supermana , spadl z dvoumetrové výšky z lesení a obtiskl svůj obličel do čerstvě posekané trávy. Kontaktovala jsem onu Jarku a dozvěděla se, že můj dva roky ovdovělý otec si našel anděla strážného jménem Jarka, která nad ním bděla a když ho na chvilku opustila odběhnouvši si uvařit kafe, můj otec, myslíc si že je ještě mladý " Jura" a vylezl na zchátralé lešení a pak volným pádem plachtil obličejem napřed jako rogalo.Nehoda vypadal hrozivě, zadek jsem měla stažený jako gumu v kalhotech ale už při příjezdu k nemocnici jsme viděla tátu vykuřovat hned vedle recepce, tak jsem věděla, že nebude tak zle. Sice nebylo ale taťka se nechal hýčkat jako malé děcko. A tak jsem se neplánovaně dozvěděla, že děda už nějaký měsíc randí s Jaruš, babčou, která jezdí na raftu a zbožňuje formule. A můj táta kouká na Šehrezádu a sport nesnáší. No protiklady se přitahují. Dědula jeden šikovnej. On se na starý kolena ještě zamiluje!
Dneka už je pátek a tak mám vcelku dobrou náladu. Sice to počasí nic moc ale to mě nezlomí. Včera místo mě přišel domů vodník, zastihly mě kroupy při cestě domů, z vlasů mi tekla barva, z očí řasenka, v jedný ruce taška, v druhý ruce taška a v zubech pytlík brambor a deštník si spokojeně trůnil v druhé kabelce doma. A starší dcera s nevinnou tváří se mě zeptala? Hele mami ono jako venku prší??? No není milá? Přeji všem hezký víkend.