...se cítím ale úplně jako ve starém. Pořád pravidelně čtu mé oblíbené blogy, občas zanechám koment, ale moc ne. Nabíjím se u maminek, které ač mají nemocné jedno či více dětí, jsou úžasně pozitivní, nefňukají, nelitují se, neškemrají o pomoc, jejich příspěvky jsou zajímavě, čtivě napsané, upoutají...tyto maminy velice, velice obdivuji s jakou pompou a sebehrdostí vše zvládají. Bohužel zde existují i tací rodičové, kteří nemoc svého dítěte přijímají jako trest a utápí se v sebelítosti a přesvědčení, že hůř než oni se nikdo jiný nemá. Od okolí se samozřejmostí vyžadují max pomoc, ať už finanční nebo materiální, kterou velice umně zakomponují do svých příspěvků. A cítí se velice ublíženi, když někdo smýšlí jinak než oni. To jsem odbočila.
Minulý rok jsem ukončila svojí marodící anabázi a doufám, že už budu mít od všelijakých moribundusů pokoj. Jak jednou člověk navštíví lékaře, byť i v dobré míře si jen změřit tlak, odchází s půlkilometrovým seznamem žádanek na různá vyšetření. Já doktory nemusím a přiznávám, že o své zdraví nepečuji prevencí jak bych měla. Mám z jakéhokoliv bílého pláště panickou hrůzu a vůbec nechápu, jak jsem mohla kdy porodit, dokonce 2x. Zubař to je taky kapitola sama o sobě.V tomto směru se musím hodně moc polepšit!
A jak se máme? Děkuji za optání, vcelku dobře. Pořád jsme v sestavě já, manžel, mladší dcera, dva psi a naše mikrozoologická zahrada. Starší dcera pobývá již rok a půl u svého přítele v 20 km vzdáleném městečku zvaném Vlašim. Je spokojená a po velikých bojích se svým otcem, mým ještěmanželem, jsem tomu i ráda.
Kdo mě pravidelně čte a zná blíže tak ví, že moje manželství není šťastné a to díky manželově slabosti pro dvě věci- alkohol a kočky, dvounohé. Situace vygradovala na podzim, kdy si svým "románkem" vystřihl takovou ostudu nejen v podniku kde pracuje ale i v našem městečku, kde se díky tajné informační službě nazývané " drbny" nic neutají. Bohužel situace vygradovala ve velmi vysoký stupeň stalkingu ( ze strany dotyčné zamilované roštěnky) který musela řešit i policie a na manželovi to zanechalo nejen velice hluboký citový otřes ale zcela to změnilo jeho celého jako člověka, Ono když vás několik týdnu pronásleduje zamilovaná ženská ve dne v noci, čeká na vás ráno v půl pátý před podnikem kde pracujete, před barákem kde bydlíte, neustále vám posílá sms, volá, dokonce psala i mě a když oslovila i moji mladší dceru, musela jsem si vzít na pomoc služby policie...celá tato situace se velice dotkla mě i holek a především manžela ale tomu dobře tak. Stala se s ním veliká změna. Alkoholu se nedotkne, ženský pro něj neexistují a taky zjistil, že existuju já i holky. Určitě vás napadne proč s takovým člověkem zůstávám...to není přesné, já s ním jen bydlím, máme každý svůj pokoj, společné příjmení ale bohužel i společnou vysokou hypotéku a jiné menší závazky, které bychom každý sólo fakt neutáhli. A ke všemu v létě jeho podnik končí, čímž z něj bude nezaměstaný a najít zaměstnání s finančním ohodnocením jako doposud nebude vůbec snadné. Nemůžeme klesnout pod hranici našich nynějších financí...v září nám nastoupí dcera na vysokou atd atd. Ale nefňukám, nelituju se, jsem pořád veselá, ironická, pichlavá...každej pád na držku mě posune dál...něco pravdy na tom je. A tak jsem si k manželovi vytvořila jakýsi kamarádský vztah, spolu platíme složenky, spolu nakupujeme, jezdíme na výlety a hlavně nehádáme se. Vzduch se u nás pročistil, je klid a mír. Jen s ním nežiju manželským životem, nemusím snad vysvětlovat co to znamená:-) I když se manžel moc snaží. To se ale snažit může, odpustila jsem ale nezapomínám. To jen pro vysvětlení situace u nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat