úterý 21. ledna 2014

Silvestr...

Vánoční svátky uběhly, slevy byly zdolány, gauč plnně každodenně obsazen nic nedělající Moničkou a za dveřmi Silvestr. Starší dcera měla již své plány a i mladší tvrdošíjně odmítala trávit poslední den v roce ve společnosti stárnoucích, nudných rodičů. Ani my neměli žádné plány( nikde kupodivu snad poprvé žádný silvestr nebyl), než se placatit u televize u trapných estrád. Zkusila jsem vyslat SOS kámošce, zdali i oni jsou na tom podobně a nechtěli by se nudit s náma, ale měla tichou domácnost a tak šlapala jako hodinky, aby si to ticho nepřenesla do nového roku...tak jsem nadělala pár chlebíčků, pro manžela jednohubky, namíchla " Sex on the beach" ( koktejl, né erotické hrátky) a jako dvě trubky jsme se opékali u nicnedávající TV a pak u Cimrmanů na kompu. V půlnoci jsme si přiťukli, obesemeskovali známé s přáním do Nového roku, zkontrolovala jsem holky jestli jsou ještě při smyslech ( byly) a v jednu za zvuků dělobuchů a ječení mladšího psa, usnuli. Nad ránem jsem v polospánku zaznamenala příchod mladší dcery a pak ráno podle bot spočítala, kolik silvestrovsky unavených zombie ( byla na zombie party-silvestru) u nás nocuje. Naštěstí všechny boty byly dámské...ranní vstávání bylo v pohodě a vcelku častné. Musím ještě poznamenat, že celé vánoční svátky, místo abych hnípala do poledních hodin, jsem se pravidelně probouzela v půl šestý a v sedm už měla i navařeno a uklizeno:-D
A tak se stalo, že na Nový rok v 8.30 hod. už jsme drkotali zubama pod Blaníkem, ve složení já, manža a mladší pes.Rozhodnutí jet si vyšlápnout Blaník ( bližší info si vygooglete pokud budete chtít) bylo rychlé a spontánní. Blaník je od nás vzdálen cca 25 km a pět km 5 Vlašimi, kde pobývá moje starší dcera. Chtěla jsem ji vzít sebou ale v častných, ranní hodinách nového roku, kdy já vstávala, ona slavila ještě Silvestra. A tak jsme pobalili sebe, psa, do batohu strčili nějakou mňamku a pití a chtěla jsem ještě vzít pár zbyvších chlebíčků, které se na mě ještě ráno krásně okorale usmívaly, ale nenašla jsem je. Něco mi našeptávalo, že to moje ranní setkání s nimi nebylo poslední. Mladší pes Vily byl přímo nadšený když mu docvaklo podle hodobóžového postroje, že vyrážíme někam na na špacír...a když viděl, že balím i jeho nadevše milované piškoty, samou radostí mi občůral moje zánovní kozačky. Venku při pohledu na auto mu už sklaplo. Cestování nesnáší dobře a tak ranní ptáčata veřejné informační služby ( důchodci) mohli brzy po ránu sledovat můj sprint za mrštným a velice hbitým jack russel teriérem Vildou, kdy jsem viditělně prohrávala. Nakonec se do tý komedie vložil manža, na psa zařval povel " ke mě" a ta trubka bílá, chlupatá se k němu přihnala a sedla mu u nohy. A já za ním lítala jak pošuk a vyčerpala tak zbytek energie, kterou jsem šetřila na náročný výstup na Blaník. V autě jsme se snažili Vildu přikurtovat kšírama do auta ale byl to boj s větrnými mlýny, tak jsem si ho vrazila pod nohy s tím, že pokud bude blbnout, dostane ode mně povel, piškot a bude klid...hohohoo...pes mě měl zcela na háku a na moje povely hodil na moje nový trekingový adidasky takovou chlebíčkovou šavli...sem věděla že ty malý, okoralý chlebíčky nevidím ráno naposledy...a tak musel manža zastavit, neb ho taky natahovalo, vyndat poblitýho psa i mě a pak já následně musela vyčistli interiér auta a psa a exteriér mých nových botek. Jediný, kdo byl po tomto šavlovym tanci byl v pohodě byl ten příslušník zvířecí říše. Ještě že takovéto situace předvídám a bez utěrky a vlhkých kapesníků necestuji.
Bohužel podobný nápad s dobytím Blaníku mělo cca dalších 100 lidí a nejméně polovina z nich měli ještě lepší nápad a stejně jako my si přibalili sebou psa. A jak jsem po chvíli zjistila, většina těch psů nebyli psi ale feny. A když k tomu připočtu našeho 1,5 roku starýho psího playboye dohrabu se k velice zajímavýmu výsledku. Hned z kraje, když jsem na parkovišti pod Blaníkem byla psem z auta vyrvána a jen taktak jsem zachovala noblesu a nevyryla čumákem v blátě svůj monogram, aby si mohl označkovat cca 20 krtin v blízkém okolí jsem s hrůzou zjistila, že nás s velkým potěšením pozorují hned dva, 2x tak větší psi, feny. Netrvalo dlouho a náš seladon se poškubem vodítka na jehož druhém konci zůstala moje ruka vydal hodit řeč s těmito krasavicemi. Než jsem si uvědomila vo co go už jsem byla násilně představena majitelům těchto psích krasavic a následně jsem měla co dělat abych našeho psa udržela ve vzdálenosti jak se sluší a patří při prvním setkání s psí dámou. Manža nás pozoroval od auta a řehtalse jako kůň. Po prvotních nesmělých seznamovacích krůčcích došla majitelům fen trpělivost a vydali se pokořit Blaník. Já zarytá po kotníky v bahně usměrňovala našeho zamilovanýho psa, aby neletěl i s vodítkek a mojí rukou za hlasem svýho srdce. Podruhé musel manžel zakročit a psa velice důražně seřvat. Když nám feny a majitelé zmizeli z dohledu, vyrazili jsme i my. Jenže ty mršky psí byly pěkně vyčůraný a značkovaly jako o závod, jedna vlevo cesty a druhá vpravo, tak já vlála vlevo a vpravo a vlevo a vpravo atd s vykloubenou rukou za psem jako fáborek. A protože cesta vede do kopce, do prudkého kopce, za chvilku už jsem to vlátí neudejchala a psa předala do milující ruky manžela. Feny jsme neviděli ale přesně podle našeho lítajícího psa věděli, kudy prošly. Výstup byl pro mě dosti náročný díky mé neexistující fyzičce. Na vrcholu jsem bokem od lidí ještě chvilku čekala, než se mi doplazej plíce a najednou na nějakej pravidelnej dýchací rytmus ( a tento kopec manža pravidelně v lednu běhává- Běh na Blaník ( z Vlašimi cca 18 km). Sestup byl již rychlý a pokojný, Vilda poslouchal i mě a v autě usnul jako mimino. Nápad(můj) zastavit se někde na nějakou dobrotu k obídku se ukázal taky jako dosti pitomývzhledem k tomu, že hlad jsme měli nejenom my ale i Vilda a nějakým pro mě nepochopitelným způsobem se vyvlekl z popruhů ( o čemž jsem nevěděla a myslela že spokojeně odpočívá pod stolem) a začal otravovat a házet smutný, hladový kukuče u stolu vedle nás tak dlouho, dokud nerudná rodinka požádala číšníka at´je toho otrapy zbaví. To už jsem se snažila zachránit situaci já, vystartovala od výbornýho guláše, sbalila vzpouzejícího se psa a celá vzteklá čekala na manžu v autě, než dohoduje a zaplatí. Ale jinak výlet to byl krásný a pokud se říká jak na Nový rok tak po celý rok tak potěš koště:-)

1 komentář: