Na začátku tohoto příspěvku bych chtěla moc poděkovat všem anonymům a paní Helence, kteří mě pravidelně obšťastňují " krásnými " mailíky, při jejichž čtení by od přírody labilnější osoby trefil šlak.Bohužel u mě neuspějete, nijak mě neurazíte, nerozbrečíte, pouze vykouzlíte na mé tváři úsměv-piště klidně dál, když vás to baví. Já ty vaše výplody plné hrubek ráda čtu...
a jednomu anonymnímu fanaticky věřícímu, který mi doporučil, abych se obrátila na víru v Pána Boha a všechny moje manželské problémy se tím vyřeší. On je věřící již prý dvacet let a za ta dlouhá léta byl již prý svědkem mnoha zázraků, které jeho Pán udělal. Pomohl mu vyřešit složitou rodinnou situaci, vyléčit těžkou nemoc atd. Děkuji milý věřící anonyme, ale já jsem nevěřící, což však neznamená že bych proti věřícím něco měla. A když mi chceš tak moc pomoci, jak píšeš, tak promluv s tvým Pánem a pomož a ulev především těm všem unaveným maminkám, které se tak obětavě starají o svě postižené nebo jinak nemocné děti, když jak píšeš Tvůj Pán umí zázraky.
A teď trochu na vysvětlenou pro čtenáře/ky, které si myslí, že moje příspěvky jsou vymyšlené. Můžu vás ujistit, že vše, o čem píši je pravdivé, pouze jsem to hodila do takové řekněme odlehčenější, nadnesenější a humornější formy protože články plné hrůz a slz si můžete přečíst na internetu kdekoliv.
Dostat mého manžela Z hospody byl ještě před pár měsíci nadlidský úkol. Dostat ho nyní DO hospody je nadlidský úkol ještě větší. Aspoň jednou do měsíce moje chuťové kalíšky avizujou hlad po pivku a nic naplat, hlad se musí uhasit. Ale zase tak odvážná, abych sama zasedla mezi tu sortu pivních mozolů, nejsem takže nějakýho křena sebou potřebuju. Byť už jsem 40+3 fousky stará a uvadající pořád se stydim jako čerstvě rozkvetlá šestnáctka. Kdo mě čte moc dobře ví, že jsem téměž abstinent ale dobré červené vínko nebo pivko si občas dám. A tak jsme se s křenem, tedy manžou vydali do místní nálevny nasát trošku toho hospodskýho smradu, zavlažit hrdlo a naakumulovat do mozku nové drby a podobné opilecké " chytrosti". Sedíme, akumulujeme manža dal dvě velký a já dvě malý. Ještě jsem vyslala sms posla naší čerstvě šestnáctileté dceři, aby nezapomněla občas zvednou zrak a pozadí od notebooku, facebooku nebo na čem to tráví svůj drahocený, pubertální čas a postarala se o rodinný krb vhozením nějakého pěkného polínka slibujícího dlouhodobé teplo v našem baráčku. I o takovéto náročné úkony musím tento šestnáctiletý skvost upomínat cca 16x denně sms (pokud nejsme doma, pokud jsem doma , přikládám si radši sama) nebo by nám vesele pomrzla všechna voda v trubkách. Jak jsem předpokládala, na moji sms žádná odpověď. Bylo půl desátý a tak si říkám, dopijeme a v deset jsme doma...hohohooo...když jsem v půl čtvrtý ráno za kuropění a hlaholu mého manžela odemykala, svět byl prostě nádhernej, báječnej...krbovky už sice nehořely ale teplo doma bylo. Šikovná holka předci jenom přiložila. Akorát zapomněla ustájit na noc naše dva psy( jednoho do ložnice a druhého k sobě do pokojíku), kteří ted´chudinky seděli v obýváku na dlažbě ( greenpísáci nebojte, máme podlahu vyhřívanou, tudíž psíkům nehrozila žádná újma) jako dvě trubky a čučeli na ty dvě rozzářený bytosti co poletovali a halekali po obýváku. Byli jsme jako zhulený, oba ( manžel nekouří a já si dám spíše příležitostně ale v ten den jsem nekouřila). Ne opilý ale tak nějak veselý. A jelikož starší dcera jistě neúmyslně nechala pohozen mezi osatníma knihama svůj valentýnský dárek velice čtivou knihu " Hubneme s Kámásůtrou" rozhodli jsme se s manžou nějaký to kilčo shodit. Tak rychle dočista očista, vyhrabat nějakej ten saténovej vohoz, oblejt se feromonama, šipku do našeho královského lože a čekat na manžela, kterej právě v koupelně válčil se sprchou...ta mrška evidentně vyhrávala podle toho, co se z koupelny ozývalo...probrala mě až zima...a světlo...ležela jsem nahá s mladším psem v posteli...do postele nesmí, to ví, ale zkusil to, nikdo ho nevyhodil tak toho využil...tak letěl jako vlaštovka ted´, chudák ani nevěděl, kolikátá bije. A já teda taky. Vzpomněla jsem si jen, že když jsme dopíjeli poslední pivko, přisedl si k nám společný známýs flaškou tequily...a tak abychom neurazili, tak jsme ochutnali..a zřejmě nám chutnalo.. ale měla jsem jen tři panáky...tady něco nehraje.
Chtěla jsem vstát ale zřejmě se začala probouzet hlava a mě to hodilo zpět. V tom okamžiku procitl žaludek s tequilou a začalo peklo. Ještěže máme wc hned naproti ložnici cca tři kroky...a ještěže nám pán bůh nadělil jen dvě tělní únikové cesty-vrchní a spodní, jinak bych to fakt nedala. A tak jsem si vesele sprintovala sem a tam a tam a sem..a abych na to nebyla sama, mladší pes mi dělal předvoj..a jelikož se mozek sportem okysličuje i mě při tom sprintu napadlo, kdeže je teda vlastně manžel?? v koupelně nebyl...tak jsem se vydala na průzkumnou expedici po stopách mého manžela, což ovšem nebyla žádná sranda, protože nohy se mi klepaly jako ratlíkovi a žaludek mě každou chvilku navigoval zpět na wc. Nakonec jsem předci jen dosáhla pomyslného vrcholu( obývacího pokoje) a našla manžela ležet na zemi oblečeného!!( to se sprchoval v kalhotech nebo co?) na dece, kde obvykle si lebeděj pejskové. Nadklonila jsem se nad něj abych zjistila jestli náhodou nejni ze mě vdova ( nejni) ale tento pohyb se vůbec nelíbil žaludku a už jsem zase svištěla zpět. Nebudu to prodlužovat, manželovi bylo stejně zle ( vlastně jemu víc, protože je to chlap) jako mě a ve sprintu jsme se šikovně na wc prostřídali. Seděli jsme pak na gauči každej v poloze takové, která vyhovovala jeho žaludku a tu mě osvítila myšlenka, že v domě nejsme sami, v patře v pokojíku spí mladší plod naší lásky a bude vyžadovat nějakou krmi k obědu. Uvařit? To nedám!. Kolem půl dvanáctý se pokojík žadal probouzet a za chvilku kolem proběhla dcera. Ani si těch dvou trosek na gauči nevšimla. Hele co bude k obědu? nasměrovala směrem k mému uchu a poprvé zaregistrovala moji zdravou zelenkavou barvu. Na moje tiché protesty, že nám nejni moc dobře ať si usmaží vajíčka, vykulila ty svoje kukadla a ťala do živého, že nemáme chlastat a že chce teplej oběd. Co teď? Bety a nechtěla by jsi pizzu? Na to moje dcera slyší a vivat naší pizzerii, které bych tímto chtěla veřejně poděkovat za záchranu dceřinýho nedělního oběda.
Odpoledne proběhlo v našem domácím lazaretu ve stejném duchu jako dopoludne. Horší bylo, že jsme druhý den museli narukovat do práce. Ale co, ráno moudřejší večera. Ve čtyři ráno se manželovi rozštěkal budík, pokyn to k tomu, aby honem rychle vstal a jel do práce. Odpověd na štěkání budíku bylo manželovo sténání a mě bylo jasné, že dnes ho v práci neuvidí. Pracně jsme naklofali centrálnímu mozku manželova podniku že dnes nepřijde a vysíleni padli zpět do peří. Když jsem se probrala podruhý, bylo již světlo, neblahý to důkaz toho, že je již pokročilé dopoledně a já místo v peří bych se měla povalovat na stole v práci. Několik sms a nepřijatých hovorů od šéfa mě přesvědčilo, že mám zcela pravdu. Zavolala jsem zpět, omlouvala se až za roh a že za deset min jsem v práci. Jenže můj odraz v zrcadle mě zase utvrdil, že deset minut bude žalostně málo na to, udělat ze mě aspoň trochu něco lidského. Nicméně přesně za 15 min jsem byla v práci. Pranýřována za to, že jsem poprvé v životě trošku zaspala. Nicméně šéf s očima upřenýma na moje přirodní trojky mávl velkoryse rukou a celou tuto kauzu nakonec smazal. Do konce pracovní doby jsem jela jako fretka, bez oběda a jakéhokoli požití čehokoliv. Hůře však dopadl manžel. Z pozice práce schopen pomalu přešel do pozice práce absolutně neschopen a týden si poležel v nádherném prostředí naší ložnice za téměř nulové finanční podpory zaměstnavatele. Pointou toho všeho bylo ne naše neúměrné pití ( dobře jsem si pamatovala, že jsem měla dvě malá piva a tři panáky tequily a manže dvě velká piva a také tři panáky a z toho člověk normálně nemůže být předci týden naprosto vyloučen z pracovního procesu) ale nekvalitní a zřejmě na černém trhu zakoupený alkohol, který udělal zle nejenom nám ale ještě i našemu kamarádovi a dalším několika lidem, kteří stejně jako my požili alkohol zakoupený v této putice. Následně zde byla provedena razie a kontrola a majitel byl obviněn nejenom z ublížení na zdraví ale i z prodeje bůhvíjakých sajrajtů. A tak jsem byla fakt ráda, že jsme nedopadli mnohem hůř!
Žádné komentáře:
Okomentovat