Vysvědčení a následky....

Tak tady máme zase vysvědčení. Jelikož mám dvě dcery, tedy dvě rozdílné dcery, vysvědčení nemohlo dopadnout jinak než rozdílně. Moje starší poupě studuje prvním rokem střední školu a za ten půlrok si stačilo vydupat přestup z prestižní školy na školu o něco málo populárnější v naději, že tam to bude jiné . Marně jí říkám, že každá škola je stejná ( teda až na to, že první škola nás stála měsíčně moji výplatu). Nechápe, nechce chápat, puberta jí nedovolí pochopit. vyzkoušela si to a musela s velikou ale velikou nechutí si přiznat, že jsem měla pravdu. Ale její vysvědčení mě zahřálo na mém těžce zkoušeném, předkolapsovými stavy zatíženém srdíčku. Ona ví, že je bedna ( po mamince), že jí učení jde.
Moje druhé poupě, mnou láškyplně předzívané " Anštajn" škola až zase tak nebere. Vždyt proč by se učila když venku je tak krásně a běhá tam spousta ještě krásnějších kluků. A tak na otázku jestli se učila, vždy odpověď zněla : ANO. A já pak sledovala jako zjevení v žákovské knížce její kulaté známky, hromadící se pod rozličnými předměty jako čeština, angličtina, ruština....."To je dobrý mami to si do pololetí zase opravim" . A opravila...na ještě horší známky. Rozhodli jsme se s manželem, že tělesné tresty stejně nijak situaci nepomůžou a zrovna tak nemá cenu si zatěžovat mé nemocné srdce dalšími kolapsovými stavy a tak jsme ponechali našeho mazánka svému studijnímu osudu. Mé nervy by už nevydržely  hodiny strávené dokola vysvětlováním jedné a té samé věci, které drahá dceruška jaksi nechtěla do té své bloňďaté a kudrnaté, pečlivě načesané hlavičky vtěsnat. Vždyť proč by jí tam měly zabírat místo takovýhle pro ni nepotřebné věci jako anglická slovíčka nebo gramatika když si tam potřebuje ještě vtěsnat dnešní díl velice inteligentního seriálu Hannah Montana vysílaného na Jetixu nebo strašně  důležité poznatky své nej...kamarádky které posbírala na svém prvním randeti. A jelikož jsem milující matka tak mám oprávněné obavy o její budoucí existenční místo v naší společnosti, kde by mohla uplatnit své velice chatrné poznatky získané svým několikaletým ještě chatrnějším studiem.
Je to stejná situace jako před mnoha lety se mnou a mým bratrem. Já vždycky musela mít dobré známky a na to dohlíželo přísné modré oko mojí mamky. Škola mě docela bavila a musím taky přiznat že i šla. Do třetí třídy než jsem si dosti těžce zlomila na 3x nohu a celý čtvrtý ročník strávila střídavě v nemocnici, lázních, škole, nemocnici atd. Už tenkrát jsem byla taková šikulka, že moje holenní kost musela být vystužena železnou konstrukcí ( od té doby si říkám železná žena) a pak pravidelně, jak jsem rostla byly mi povolovány šroubečky a matičky abych měla nožku stejně dlouhou jako tu druhou. Před nějakým časem, kdy mě moje železná nožka začala zlobit, mi pan doktor dal návrh , abych jí věnovala do sběrných surovin, že mi jí nahradí jinou a lepší. Jenže já s ní byla tak nějak sžitá tak jsem odmítla. Ale několika týdenní hospitalizace, těžký zánět a otrava krve mě nakonec donutila přehodnotit situaci a už nějaký rok se pyšním novou, lepší a lehčí nožkou, která mě měsíc co měsíc nezlobí a nekatapultuje do nemocnice s těžkým zánětem.Nevím jakým materiálem mi kost nahradili ale v každém případě díky celému týmu jedné pražské vyhlášené kliniky.
S mým bratrem, co se týče školy, bylo mnohem horší pořízení. Sice taky nad ním dohlíželo modré matčino oko, ale v jeho případě to bylo oko měkké, neboť bratr byl její mazánek. Kdykoliv jsem svou žákovskou ozdobila zlatou střední cestou, vařečka v mamčině upracované ruce byla v pohotovosti. Jakmile takto učinil bratr a nějakým omylem dostal ve škole trojku, mamka klesla na všechny čtyři a dosti nahlas děkovala a jala se modlit k bohu všemohoucímu. Takto však nečinila zase tak často neb můj bratr si se školy nic nedělal a navštěvoval ji velice sporadicky. Omluvenky nebyly žádný problém protože napodobit matčin rukopis by zvládl i trošku bystřejší prvňáček. I přesto můj bratr dokončil základku a k matčině velké radosti a dosti tučnému  finančnímu sponzorskému daru jednomu učebnímu oboru i ukončil povinnou školní docházku.
Se mnou to bylo těžší neb ve čtrnácti letech, když jsem končila základku mým snem byla opravdová barbie od matela a jakýmsi výběrem školy jsem si své mozkové buňky příliš nezatěžovala. Po dosti bouřlivé dohadě mezi matkou a otcem mi bylo vybráno gamnázium a díky němu a maturitě mám vysezený důlek na mé černé, anatomické, sekretářské židli. A pokud mě nevystrnadí nějaká mladší roštěnka a nepředvede že dokáže vařit lepší kávu než já a psát všema třema prstama rychleji než já budu svůj důlek úspěšně prohlubovat dál. Jsem polovičním vlastníkem hypotékou zatíženého domečku a na dovolenou jezdíme zásadně po naší krásné vlasti a i ve svém produktivním věku se nezdráhám nasoukat své vypracované tělo do spacáku a ubytovat se pod naším novým stanem. Moře u nás totiž není moc v kurzu.
Můj bratr využil svých chabých školních znalostí, zaobalil je a zúročil, někde přidal a někde ubral a dnes se pyšní dobře prosperující firmou, je vlastníkem atraktivní haciendy v místním satelitním mestečku, majitelem krásné manželky a dvou uřvaných potomků, hraje golf a na dovolenou jezdí zásadně do zahraničí. A tak tedy přemýšlím kde se stala chyba.....?