Chřipka a dovolená

Tak taky maroduju. Samozřejmě jsme si myslela, že mě se předci chřipka vyhne ale opak je pravdou. Marodila celá rodina, pes, morče a já kolem nich kmitala jako fretka. Nejhůř byl na tom samozřejmě manžel, který při horečce cca 37,5 C  mě budil v noci neustálým vzdycháním, kňučením , převalováním se a vyžadoval abych ho litovala dokonce chtěl papír a tužku že bude psát závěť. Protože takovou chřipku, jako on nemá nikdo! Když se konečně trošku zmátořil slezl těch několik schodů z ložnice do obýváku a dalších několik dní si usurpoval gauč, televizi, DVD, radiopřehrávač, settobox a všechny ovladače jen pro sebe. Lil do sebe litry čaje a kafe s mlíkem a mlikem ( rozuměj: kafe s mlíkem a to druhé mlíko znamená rum, ale toho si dopřává do kafe jenom opravdu malounko jenom na chuť) a dvakrát mě poslal pro nějakou zázračnou medicínu do lékárny. Ochotná lékárnice mě vybavila igelitkou prášků a kapek 100% kvality při jejich placení mi zmizela polovina výplaty z účtu a druhou polovinu jsem věnovala místní zelinářce za pár jablek, pomerančů, brambor a jiných vitamínů. Celé toto marodící období, kde se prostřídali všichni členové rodiny trvalo 14 dní. Když se uzdravil i náš pes začala jsem pociťovat příznaky i já. Bohužel na moje stížnosti že mám teplotu přes 39C a tudíž nemohu opravdu vařit teplou večeři, bolí mě i tkanička u pyžama a celé tělo mám jako čerstvě vyždímané prádlo, nikdo ani mrknutím oka nereagoval. Manžel dál urputně odpočíval po náročném zaměstnání ( občas něco klepne na klávesnici, občas něco sní, občas si dá kafčo, občas obejde spolupracovníky aby se neflákali) nevidíc a neslyšíc nic kromě odpoledních zpráv v TV a dcerky se dohadovaly jestli je lepší lak červený nebo černý.Z posledních sil jsem na počtvrtý slupla někej ten medikament (neumím polykat prášky), opařila si jazyk a hrdlo nějakým tím bylinkovým fujtajblem co zbyl po manželovi  o jehož účinnosti bych mohla vést debaty, vyprázdnila močový měchíř neb jsem se na nějakou dobu rozhodla emigrovat do ložnice a vyplazila se přesně 14 strmých schodů dělíci spodní patro od patra horního. Byla jsem v takovém stavu že mi bylo zhola jedno, jestli zbytek rodiny budou mít co jíst nebo ne. Prospala jsem noc, ráno pomocí SMS přivolala dcery, rozdala jim pokyny a vrstevnice kde se nachází v našem domku kuchyně a dala přesný popis jak se dělají dva rohlíky s máslem a salámem do školy na svačinu. Ještě mě čekal těžký úkol oznámit mému těžce chápajícímu zahraničnímu šéfovi že po šesti letech jsem si dovolila zamarodit, že prostě nepřijdu, ne opravdu nepřijdu ani na čtyři hodiny, ani na dvě hodiny, ano je mi opravdu zle, ano musím zůstat doma, sluchátko se mi už pomalu vařilo když konečně pochopil že marodím a zavěsil. Přestalo se mi chtít tím úplně spát. Ještě jsem brnkla mému českému šéfovi, osvětlila mu situaci, naštěstí ten chápe rychle a za minutku bylo po hovoru. Dotáhla jsem svoje unavené tělo do kuchyně abych si uvařila čaj, ulevila jsem močovému měchýři, který také chytil nějakou chřipku a přemýšlela jestli mám hlad nebo ne..zežvýkala jsem gumový rohlík a uložila svoji tělesnou shcránku prožranou chřipkou ke spánku. Na polovině cestě do věčných lovišť mi zaječel u ucha mobil. Můj zahraniční šéf se mě ptal jak se cítím ( mluvili jsme spolu před hodkou a půl ) jestli mi už není lépe a zda bych opravdu nemohla na chvilku zaskočit. Jediný co bych ještě dokázala by bylo vzít ho něčím hodně tvrdým po jeho mozkovně aby mu konečně docvaklo že MARODIM. Na moje odseknutí , že je mi ještě hůř a pokud mě bude pořád vyvolávat tak mě jen tak v příštích několika dnech neuvidí , zareagovala jeho ješitnost mohutným uražením a zavěšením. Sedla jsem si a čekala přesně dvě minuty než mi telefon opět zavibroval. Moc dobře jsem věděla, že můj zahr.šéf se bude omlouvat. Trvalo mu to přesně 11 minut z čehož jsem poslouchala asi jen dvě minuty. Nakonec jsem si telefon nastavila na ticho a na tři hodky si konečně pospala a odpočinula. Že jim skutečně v práci scházím mě ujistilo 10 nepřijatých hovorů a několik sms. Nechápala jsem. Otrávená jako jako mop na vytírání jsem zavolala zpět, tentokráte mému mladému kolegovi. Už jen ten fakt, že mi volal, svědčilo o tom, že se něco děje. A taky jo. Klučík musel zvednou svou mysl zatíženou hrou, obtěžovat svoje ruce a vyťukat moje číslo, neboť se po něm chtělo aby taky něco udělal a ještě k tomu za mě! A to už zde pracuje skoro dva roky. Dopodrobna jsem mu vysvětlila co má dělat ( myslím, že rychlejší by bylo kdybych dojela do práce a udělala to) otráveně zavěsil. Manžel cestou z práce nakoupil a dokonce se mi dostalo pozornosti ze starny starší dcery v podobě čaje a večeře! jenže večer mi nebylo lépe ba právě naopak. Musela jsem napsat svému českému šéfovi že ještě jeden den musím zůstat doma. Vzal to docela sportovně. Ani zahr. šéfovi ani mladšímu kolegovi jsem radši nevolala. Mladšímu bych mohla přivodit neurózu že ještě jeden celý den bude muset za mě pracovat. Druhý den jsem se po ráno cítila trošku lépe. Holky si dokonce sami připravily svačinu a dokonce!!! vyspustily sami od sebe( vždycky jim to musím říkat) psíka aby se vyvenčil, což udělaly za tu dobu, co pejska máme tak potřetí. Za celé dopoledne mobil ani jednou nezazvonil, což mi bylo velice divné. Vysvětlení na mě čekalo v podobě 45 minutového odpoledního hovoru s mým zahr. šéfem. Velice bedlivě prý zvážil celou situaci ( což mu věřím, i takový úkon jako si uvařit kafe velice zvažuje, jestli má použít ten hrneček nebo tamten, tuhle lžičku nebo tamtu, s každým " prdem" nadělá!!) a uvážil že už " musím" do práce, že už "musím" být zdravá ( jeho se nikdy! žádný bacil nechytne, nikdy za tu dobu co tam jsem nemarodil) a jelikož se rád poslouchá vše mi opakoval několikrát dokola nejprvě lámavě česky a když jsem nic neříkala tak to radši zopakoval asi 100x anglicky ( jasně, účet za telefon bude platit firma a ne on, a možná to po šesti letech společné spolupráce ještě nezaregistroval ale já nejsem blbá a stačí mi vše říct je JEDNOU!).
Tak už jsem v práci. Dovolila jsem si DVA DNY marodit. A týden dávala dohromady tady ten binec. Zahraniční šéf je rád že mě tady má, aspoň někdo. Ale to ještě neví, že začátkem května mám zaplacený zájezd do Francie a budu potřebovat DVA dny dovolený! Nevím jakým způsobem mu to mám oznámit aby se z toho zase nezhroutil. On si bere dovolenou kdy chce a já nemůžu ani s o jarných prázdninách s holkama na hory. Týden kdybych nebyla v práci to by nerozdýchal. O letních prázdninách mám dovolenou vždy určenou ( máme celozávodní) a o vánocích taky. No nejsem já chudáček? ?:-D