Tuto větu mi před týdnem řekl manžel. K vysvětlení se dostanu za chvilku. Takže popořádku.
Minulý pátek jsme vyrazili pěšky do 15 km vzdálené hospůdky ( o tom jsem informovala v minulém článku) sice jsme trošku zabloudili ( na vině jsem byla já a má " zaručená zkratka") ale nakonec jsme v půl osmé večer dorazili a než nám jel v 23 hodin zpátky vlak ( pěšky bychom to už asi nezvládli) baštili jsme a pili co hrdlo ( a manželova peněženka) ráčí. Byl to fajn večer. Akorát nás ledviny následně upozornily, že předce jenom to už na nějaké velké venkovní vysedávání není. V sobotu dopoludne jsme byli oba ještě plni pohody z předešlého večera, manžel slíbil opravit svítící zrcadlo v koupelně. To víte jsou nás doma tři baby a proto zrcadel není nikdy dost. A obzvlášť svítících.Já zaklesla do brázdy na trase kuchyň, obývák, koupelna, sušák na prádlo a činila se, aby bylo uklizeno, navařeno, napečeno a vypráno. A ještě jsem musela stíhat přidržovat manželovi zrcadlo, aby ho opravil. Trvalo mu to sice celé dopo ale svítí. Ještě mezitím si stihl hodinovou jízdu mopedů ( máme u nás takové sdružení mopedářů, stačí když napíšu jejich název Motodebils, a každý si udělá o nich svoji představu, když tak jukněte na webovky www.motodebils.cz aby ta představa byla dokonalá, hlavně si všimněte po otevření stránek a kliknutí na Kontakt jejich znaku, což vám taky hodně o těch lidech napoví) naším městečkem na počest jednoho člena, který neunesl směsici alkoholu, nemoci a depresí a oběsil se. Po obědě měl manžel hasičskou soutěž s tím, že vezme auto a odřídí to. Takže žádné pivo. Já zůstala sama doma a udělala jsem si líno, tedy práskla sebou na zahradní houpačku a celé odpo pročetla. Manžel přijel až v sedm večer a byli jsme domluveni, že jeho a ty jeho pubertální kamarády odvezu někam na nějakou zábavu či co a pak pro ně přijedu. Najednou manžel přišel s tím, že nebude pít a kluky tam odveze a přiveze. Koukala jsem jako puk. On a nepít??? V hlavě se mi rozsvítila kontrolka ale byla jsem ráda, že nikam nemusim. Prej maximálně do dvou bude doma. Tu noc jsem spala s mladší dcerou v pokojíku neb starší byla u dědy a mladší se sama bojí. Ve tři ráno mě vzbudila sms, že prý tam ještě jsou. V půl čtvrtý další sms, že za chvilku pojedou. Ve čtyři že už jedou. Cesta by měla max trvat 30 minut. Přijel v šest hodin. Musím říct, že jsem nespala a měla pěkný strach, že se jim něco stalo! A tak když pak otevřel devře do pokojíku a spustil na mě: Ahoj, tak už jsem doma, más radost?Změnila jsem se v sopku a spustila jsem takovou " radost" že o tom věděla celá ulice. Nechápal. Vůbec mu nedošlo, že jsem měla strach, kde tak dlouho jsou, když psal, že ve čtyři vyjíždějí. a přijeli až v šest. Toliko o manželově větě " Ty jsi na mě tak zlá". Možná to byla zlost ale hlavně úleva, že dorazili v pořádku. Samozřejmě byl celou neděli jako mátoha a k tudíž k nepotřebě, sotva posekal trávu, koukl na formule a projel se na kole. Osud tomu zřejmě chtěl a odměnil ho za to těžkou nemocí. Od středy leží doma, nemohoucí a veškerá péče o něj i zbytek domácnosti je na mě. Jediné, co zvládne a na co má síly je přepínání kanálů televize. A tak si leží v naší manželské posteli, obklopen polštářema jako Máhárádža, dokola přepíná programy a nudí se. A čímže to trpí? Trpí nejtěžší mužskou nemocí na čtyři....RÝMOU!!!
Holky vpluly do školního procesu vcelku v pohodě. Dokonce se u nás ráno už nesprintuje směrem ke koupelně s heslem " Kdo dřív přijde ten dřív čůrá", neprobíhají bitky a křik. Holky se celkem v klidu dohodly v kolik která bude vstávat aby byla volná koupelna, sami si dokonce připravují svačinu. Akorát starší prudí s obědama, prej tam ty blafy nebude jíst a tak hloupá maminka, místo aby dcerku flákla něčím tvrdším přes její pozadí a trochu jí uzemnila, tak jak prdlouš každej den vyváří, aby rozmazlená dceruška měla co o polední přestávce strčit do té svojí nevymáchané, zmalované hubinky. Jenže maminku to nějak začalo bavit a tak v kuchyni tráví opravdu hodně času, místo obvyklého povalování na gauči a sledování stupidních programů. Nejenom ony a manžel té dobré duše jsou překvapeny její náhlou kulinářskou činností ale sama ta dobrá duše byla tím zaskočena. No hlavně aby jí to nějaký čas vydrželo. Včera například sdělávala cukety, které obdržela jako úplatek od jednoho z manželových pubertálních kamarádů. abych se na ně už nezlobila. A tak si naše domácnost mohla pochutnat na výborné buchtě , nádivce a řízcích z cukety. Tedy abych to upřesnila. Pochutnala jsem si já. Holky jakmile viděly, že připravuju dnešní menu z cukety zmizely jako pára nad hrncem, že nemají hlad. Manžel, že mu není dobře a tak že si jen zobne kousek, sezobl půlku pekáče buchty a odkráčel do svého marodícího království.
Starší dcera změnila stáj. Svého dosavadního oře vyměnila za arabského plnokrevníka, čili přeloženo do češtiny rozešla se se svým movitým přítelem a nabrnkla si nového, ještě movitějšího mladíka. Ihned jsem požádala strejdu google o bližší informace o této rodince a další hodku měla o zábavu postaráno čtením o jejich prospěrujících firmách, pohádkovém majetku a jiných úspěších na poli podnikatelském a finančním. A tak si jenom říkám, proč ta moje bledule si nemůže nají nějakého obyčejného hocha, s obyčejnýma příjmama a obyčejnýma rodičema. Nevím co má na tom, když si to hoch za ní přifičí pokaždé v jiném autě, jehož hodnota se rovná hodnotě naší postarožní haciendy. A to těch aut vlastní pět, aby si chudáček malej mohl vybírat.Takového hodného má pápínka. Jsem z toho docela rozhozená, protože mám strach, že holka nemyslí srdcem ale peněženkou. Protože mezi námi, ten mladík není žádnej Belmondo. Včera jsem s ní byla domluvená, že po škole za mnou přijde do práce, neb potřebovala něco nutně koupit v papírnictví. Končím ve čtyři a dcera nikde. Vylezu ven z firmy, v jedný ruce nákup v druhý deštník, na nádvoří stojí šéf a strašně se rozčiluje, ze na jeho parkovacím místě stojí nějaké auto. Zavostřila jsem svůj krátkozraký pohled směrem na to žihadlo a polil mě studený pot když mi došlo, že ta černá míhající skvrna za kouřovýma sklama auta byla moje dcera a ta nevelká silueta vedle ten její nápadník. Jemně jsem osvětlila šéfovi situaci a radši honem rychle jsme vypadli. Nebylo mi to příjemné.
Dneska je konečně pátek a na zítra mám domluvený pochod s kámoškou. Tou uzkostlivou, musí být do 19 doma. Co k tomu říct? Pošlapem něco kratšího tak 15-20 km v nádherné přírodě benešovska. Pochod se jmenuje Benešovské toulky tak dooufám, že to bude fajn. Jo a mladší dcera dneska začíná svou pěveckou kariéru tak jí držme palečky ať to dotáhne daleko a svým stárnoucím rodičům pořídí nějaký luxusní vejminek. Hezký víkend!
držím palce!
OdpovědětVymazat