Dovolená aneb jak si jí užít II.díl

Druhý den po našem výletě a zranění jsme se rozhodli dát pauzu a vystavit svá těla ozonové díře. Manželova ruka bolela a mokvala a můj obličej byl na tom stejně. Proto udělat si den volna se ukázal jako dobrý nápad. Po vydatné snídani jsme jsme se překulili ze sedaček na deku a že si budeme užívat nicnedělání. Tak chvilku nás to bavilo ale kolem oběda už jsem se začínala docela nudit. Voda byla na mě studená, hluboká ( nejsem zas tak dobrá plavkyně).Tak rychle oběd a že půjdeme trocchu více obkouknout okolí. Nechám za sebe hovořit pár fotek
Jediná kempová restaurace, kde jsme byli pouze jednou

 Záchody, sprchy a kuchyňka...všechno nové dokonale čisté a voňavé v kteroukoliv denní i noční dobu až jsem se upřímně divila

 Lipno

 Podvečerní Lipno

Samozřejmě hezčí fotky nafotil vždy manžel.
Další den nás čekal Český Krumlov ale taky uplakaný den. Byla jsem zmoklá jako slepice, bolela mě tvář...
Český Krumlov

 Otáčivé hlediště

Škoda, že tak pršelo.Český Krumlov je krásné město, kdo ho zná, ví o čem mluvím. Manžel pak si ještě zašel do grafitových dolů na prohlídku a já zase na něj čekala, doly bych nezvládla. Chtěla jsem uveřejnit jeho fotku ve " fáracím" obleku v nichž šli na prohlídku, ale mám to zakázané prý mu to tam nesluší ( ale já myslím že sluší ne?, klidně by se tím mohl živit :-D)

 

A protože se manželovi zdálo, že jsem ještě málo unavená a hodně mi to kecá, jako další bod naší výpravy zvolil rozhlednu Kleť. Prý to není z Krumova nijak daleko, co by kamenem dohodil. Teda chtěla bych vidět toho borce, kterej by hodil 35 km, tolik jsme totiž najeli teda spíš nabloudili . A i když jsme tu potvoru ( tu rozhlednu) viděli  nevěděli jsme jak se k ní dostat, nikde ani cedulka. Ve finále, když jsme se jí rozhodli odpískat a zajet si ulovit turistickou známku na hrad Dívčí kámen, najednou, jakoby zázrakem , bylo všude plno cedulek a odboček na rozhlednu Kleť. A tak jsme se plazili  teda spíš felda se s náma plazila do kopců a já manželovi dala nůž na krk ( když jsme viděla tu výšku) že pokud nechce, abych chcípla, nahoru pojedeme lanovkou ( i když se bojim). Manžel byl hodný, nechtěl abych ho opustila a lanovku přislíbil. Už jenom kopeček ( řekněme spíš kopec) k lanovce mi pomohl málem vyplivnut plíce ( moje kondička se zase někde zapomněla). Lanovka mě čekala, to ano, ale jednosedačková a od pohledu ne moc sympatická.Manžel koupil dva lupeny za cenu dvou jídel v čínské restauraci " Asijský drak", bodrý mladík se mnou plácl na lanovku a už jsem svištěla. Bohužel mi nestačil osvětlit, jak se zabarikádovat abych nevypadla a tak jsem musela i poprve za den použít mozek a zamanévrovat tam s jakousi tyčí, sloužící jako zátaras proti vypadnutí. manžel za mnou cosi křičel ale bála jsem se otočit. Držela jsem se tak pevně, až jsme měla bílé klouby a takovou křeč, že mě pak nahoře málem nemohli od té lanovky odlepit.
Ta šedá tečka to jsem já

 Pár foteček z rozhledny

Rozhledna se nachází ve výšce něco kolem 1100 metrů nad mořem, tak si asi umíte představit ten kopec nahoru! No ono šlapat dolů taky nebyl žádnej med, nohy mě bolely ještě tři dny poté. Odpočinutá felda nás bezpečně dopravila do kempu, zvládli jsme ještě pozdní kafčo a odpadli jako dobře nacucané klíště.
Poslední den naší dovolené jsme si naplánovali návštěvu zámku Červená Lhota ( další tůristická známka), kde se natáčela pohádka Zlatovláska s Petrem Štěpánkem v hlavní roli.

Zde se klidně můžu ukázat, odřenou, podebranou a mírně nateklou tvář ( co se mi stalo jsem popisovala v minulém článku) nemám vidět.
Dovolená to byla příjemná a doma nás čekal vyšůrovaný barák. Mladší dcera se teda překonala. Byla to tak trošku kompezace za to, abych nevěděla, co se tam ten týden dělo. A že se dělo! Ale o tom až někdy jindy.