Kulatinyyyy, oslava a ...rozvod!

Už je to tady! Už je to tady! Je ze mě velká a rozumná holka! Tedy měla by být ze mě rozumná holka, teda vzhledem k mému věku by se dalo předpokládat, že se budu chovat jako rozumná holka.
Jako třetí a poslední z nás tří kamarádek jsem konečně dosáhla kulatých narozenin. Oslavu máme naplánovanou na příští týden a bude trvat celý víkend. Jej to mi zase bude zle!
Co se týče mé rodinné narozeninové oslavy, no jak bych to řekla? Byla jsem zklamaná. Moje představy o velkolepé oslavě a narozeninových dárcích se zcela rozcházely s realitou. Na dárky nejsem nijak náročná ale v koutku duše jsem si říkala: Holka máš kulatiny tak by se rodina mohla vycajchlovat. No to teda!
Manžel už před půl rokem, když mi podával upocenou dvoutisícovku na poznávací zájezd do Paříže mi pošeptal, že " To mám ke kulatinám" ( zájezd stál 3x tolik a zbytek jsem si hradila sama z mých neexistujících úspor. Nedávno, když se mi rozbil mobil, zakoupil mi nový s tím, že ho mám taky ke kulatinám. Každej prd každou blbost či maličkost , co mi zakoupil, jsem měla k narozeninám.V můj velký den, když jsem se zářícíma očima stanula na rodném prahu ( po vyčerpávajícím nicnedělání v práci) ke mě přiskočil bystrostí ryse, přidusil mě svým objetím, na mojí značkovou tvářenku mlaskl hubana a " zasypal" mě velkým množstvím tří dárků zcela lahodícím JEHO  vkusu. Láhev alkoholu oblepenou jakousi obálkou, ve které jsem posléze a za velikých ovací objevila JEDEN lístek na rockový festival ( druhý si prý schoval pro sebe, kdyby mi dal dva tak bych mohla jít s někým jiným a takhle musím jít s ním, nehledě na to, že mým oblíbeným žánrem je skoro vše MIMO lidovek a ROCKU!), kyblík vanilkové ( miluju čokoládovou) zmrzliny od Algidy a záhadně zabalenou krabici.  Očekávaný notebook jsem zavrhla ihned po spatření tvaru krabice. Na tento dárek je prý manžel obzvlášť hrdý , neb ho prý sháněl po celém našem městečku. No potěš koště! Co se dá sehnat velkolepého v našich třech obchodech z níž jsou dva větnamské ( že by zabrousil někam jinam, jak se později ukázalo, by mě ani ve snu nenapadlo!).Nebudu dlouho napínat. Krabice obsahovala pivní půlllitr s obrázkem Kozla ( moje to oblíbené pivo) a několik plechovek tohoto moku. Prostě v manželových očích skvělý dárek k čtyřicátinám pro manželku. Při představě, že z toho půllitru pil nějakej bezdomovec ( manžel ho koupil v hospodě!) mi naskočila kopřivka.No tak že tak. Manžel moje vyvalené oči a naprostý úžas pojal jako nadšení a vychválil se, jak se mi trefil do vkusu. Že nám to již delší dobu neklape je evidentní, že to chci ukončit je fakt. Holky mi udělaly svými dárky velikou radost. Plánovená velkolepá oslava skončila taky fiaskem, byla v neděli kdy teploměr ukazoval 12 C a všichni jsme se museli nasoukat do našeho mini obýváku ( měla jsem v plánu velkou grilovačku, tuny masa naložené....). Místo abych seděla a užívala narozenin, musela jsem kmitat a připravovat pohoštění. Manžel přijel z nějaké chlastačky v den oslavy, vynadal mi, že mám kyselej obličej ( kdo by taky neměl, já práce až nad hlavu a on zase v lihu) urazil se a šel spát. Vstal těsně před příchodem hostů. Moje rodina ( otec s přítelkyní a tchán s tou svojí čarodejnicí) zřejmě uznali, že nic nepotřebuju, takže od jednoho kytka a od druhého obálka se dvěma stovkama ( a pak se pochlubili že si jeden koupil novou kameru a druhý elektrokolo). A dort, nehledě na to, že jsem tisíckrát říkala, že mám dorty udělané, řezy napečené a důrazně žádám, že žádný dort opravdu NECHCI! . Ale je to marné, je to marné. Tchánova partnerka, která si vysloveně zakládá na tom, že výborně peče, mi dort i přesto upekla a pak se vychloubala a vychloubala. Nějak jsem oslavu přežila. Stejně se všichni brzy zvedli a odjeli. Stejně tak se rozutekla moje rodina při pohledu na ten bordel jak v obýváku a kuchyni. Ani jedna pomocná ruka. Celé následující dopoledne jsem myla nádobí a uklízela, každému, kdo k nám přišel nebo jen prošel kolem jsem vnutila kus dortu a buchty nebo okoralé jednohubky či chlebíčky. Tak dopadla moje oslava!
V úterý, první den volna, nás čekal rockový festival, na který jsem dostala lístek. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem šla. S manželem. Už od dvou hodin jsme se pekli na slunku a sledovali skupiny, které mě absolutně nic neříkaly. Manžel do sebe klopil jednoho Kozla za druhým, mě vydrželo malé pivko hodiny. Bylo mi to jedno. Velkým trhákem měla být skupina Katapult, začínající svoji show až v 21 hod. Před ní trapčili Tři sestry revival, jejichž program absolutně stejný už několik let opravdu nudil. Katapult mě taky velice překvapil. A to především po omlazující stránce. Nějak mi ušlo, že dva členové již zemřeli a Olda Říha omladil tak pěkně až se mi srdce smálo a oči zůstaly celou dobu jejich vystoupení zabodnuty do 25 letého baskytaristy. Byl na něj pěkný ale velice pěkný pohled. Mě se rozzářily očka ale mladší dcerce se tento mladý muzikant vryl hluboko do srdce.A protože je mladší dcerka podnikavá, když její rodiče odešli domů na lože ona si vyřvala ještě chvilku zůstat a navázala s tímto poněkud starším než ona ( asi tak o 11 let) mladíkem vážný hovor na téma : Katapult včera dnes a zítra! Od toho dne u nás doma Katapult vyřvává prakticky bez přestávky. Co víc dcerka si s kytaristou téměř denně píše sms a volají si. Zase se stavím do pozice naprostého blba, protože to nechápu. Muzikant, kterej může mít každou buchtu na kterou ukáže se zajímá o čtrnáctiletou, byť hezkou, puberťačku. A že je to pěknej bejk svědčí i fakt, že je vlastníkem syna, jdoucího po prázdniných do školy! V kolika ho měl radši ani nepomýšlím.
V sobotu nás čekaladalší oslava a to sedmdesátiny tchánovy přítelkyně. A jelikož se u nás doma spíš nemluví než mluví, a to už několik týdnů, těsně před oslavou při řízení auta vybublala pěkně na povrch manželova hysterie a řval jako postřelenej kanec a samozřejmě centrem této vřavy jsem jako vždy byla já, já za vše mohla a to jen proto, že jsem si dovolila podotknout takovou nevinnou poznámku, která se zrovna ohlasně nesetkala s jeho blbou náladou. Prudce zabrzdil s tím, že se na oslavu vykašle, vyletěl z auta jako špunt ze šampáňa, starší dcera do toho začala brečet a vylítla z auta taky což ještě podnítilo jeho vztek a celá tato komedie se dotkla i mě a abych nezůstala pozadu, spustila jsem vodopád i já. Jen mladší dcera zůstala suchá. Nakonec si oba zase sedli do auta a ve stavu naprostého rozrušení jsme dorazili k tchánovi na oslavu. Já uřvaná a bez brýlí, dcera ubulená s brýlema na očích, manžel vzteklej. Jedna nevinná poznámka oslavenkyně že jsme měli přijet dřív zase popustila uzdu manželova vzteku a udělal scénu ješte i tam. Na to konto  starši dcera okamžitě ale okamžitě že chce odvézt domů, že tam s ním nebude. Ale odvézt že jí mám já že s ním nepojede Což zase nechtěl on a nakonec mi vyrval klíčky a dceru odvezl domů a zase se vrátil. No větší komedii jsme na oslavě nemohli předvést. Dcera mi pak ječela do telefonu, že s ním pod jednou střechou nebude a dostala svolení odjet se vyvztekat k dalšímu dědovi, manžel se snažil před všema 30 lidma co na oslavě dleli a s otevřenejma hubama na nás civěli dokázat, že jsme v podstatě normální a že se nic nestalo. Snažil se se mnou zapříst rozhovor ale marně. Prostě už mám toho pokrk a končím. V devět hodin večer jsem se rozloučila, vyposlechla lkaní oslavenkyně  proč že odjíždíme tak brzy, nabrala mladší dceru a manžela, kterej pod vliven alkoholu roztál jak eskymo a celej ten cirkus narvala do feldy, utřela upocený čelo a jeli jsme domů. Hrálo se tam divadlo a následně promítalo asi po sto letech letní kino, kam jsme měli jít ale odmítla jsem a šla domů. Vyvztekat se a vybrečet. Byla jsem doma sama a moc mi to pomohlo.Mladší dcera s manželem šli. V kolik přišli nevím. Jedno vím ale jistě. V noci byla bouřka. Bouchlo jednou, rozštěkali se všichni psi u nás v ulici, bouchlo dvakrát a nastěhovala se k nám do postele mladší dcera i se všema plyšákama a bouchlo potřetí a byli jsme v posteli kompletní ( teda bez starší dcery) i se psem! Totéž se událo i minulé noci kdy zase zuřila pěkná buřina. S manželem nemluvím. Vím moc dobře, že až dneska přijdu domů bude se zase vyptávat co zase udělal špatně , jaká jsem hrozná atd atd. Měla jsem s ním dost trpělivosti, vydržela jsem sama s holkama když si na dva roky odskočil k jedné " roznožce", vzala ho zpátky pod ochranou peruti když se na něj tato superžena vykašlala, snažila se ignorovat jeho pití a bujaré večírky ( a bůhvíco ještě...že?) ale trpělivost dojde jednou i takovému člověku jako jsem já. Nechce se mi domů, nechci s ním cokoliv řešit ale musím. Jinak to prostě už nejde pokud nechci skončit v blázinci. Jsem ještě poměrně mladá a zvládli to jiní zvládnu to i já. Musím to zvládnout!