Nějak jsem se zasekla....

...a to hlavně v psaní. Nemám žádnou fantazii na psaní asi to budu tou situací u nás doma. Musím se přiznat ,že mě to trápí, neustále hledám nějaké vhodné východisko ať se na to podívám z jakékoliv strany pořád mi vychází to stejné - rozvod. Ale nebudu rozsévat smutnou náladu.
V týdnu jsem si udělala s holkama výlet do Kolína. Nákupní. Mladší dcera jede na tábor a ukázalo se ( teda ona tvrdí) že její šatník zeje prázdnotou a je potřeba doplnit zásoby. A tak chtě nechtě jsem najukla do toho jejího bordelu ve skříni a opravdu shledala, že nějaké maličkosti jí fakt chybí. No maličkosti, vyplázla jsem za ně čtyři litry a neptejte se mě, co jsem jí vše koupila. Sama nevím, pár maličkostí, boty, mikinu, kraťasy, nějakou kosmetiku a denní limit financí byl vyčerpán, karta mi už nevydala ani na benzín. Naštěstí jsme udělala dobrovolnou sbírku mezi mnou a dcerami a vybrala aspoň takovou částku abychom doskákaly do naší rodné hroudy. Když jsem platila u benzínky koukali na mě jako na blbce takovej peníz jim asi nikdo ještě nezaplatil.Výlet to byl vcelku zdařilý, přibraly jsme s sebou i starší dceru, která slíbila, že bude zticha, nebude vřeštět v každém obchodě a svému slovu i světe div se dostála. Domů jsme přijely až za tmy a co myslíte? Postrádal manžel aspoň holky kdeže jsou? Ne je správná odpověď.
Ve středu se vydala ta moje mladší šikulka na plovárnu do Kutné Hory. Vyblbly se, vymáchaly a jen tak mezi řečí mi sdělila, že jí štípla včela ale je v pohodě( dcera, ne včela:-)) tchán je na štípnutí tak alergicky, že už dvakrát málem zemřel. Druhý den, když dorazila dcera domů, byla celá malátná, unavená a oteklá a topila. Bratru skoro 40 C. No potěš koště. A tak jsem zase absolvovala anabázi po jedné nemocniční pohotovosti, o které se nechci ani rozepisovat neb na jejím konci jsme málem dejchala do hlíny. Stačí když jen řeknu...venku 35 stupňů, v čekárně dusno, na klíně kolabující dceru a doktorka, která byla v ordinaci, a věděla o nás a viděla v jakým stavu dcera je ale nijak nespěchala od své podvečerní siesty. Nakonec holku vyšetřila a ještě nám vynadala, že jsme měly přijet hned. Byla jsem tak unavená, že jsem ani nic nevysvětlovala, poděkovala doktorce za její " ochotu " ani nečekala než nám vypíše nějakej papír, vzala kartičku pojištěnce, dceru a mazala do auta. Odtud zavolala švagrové která dělá v lékárně, osvětlila jí situaci a ta duše dobrá kvůli nám otevřela a prodala nějaké léčivo. Tak doufám, že zabere a ta moje květinka odfrčí na deset dní na tábor až k Ostravě.
Prášky zbraly. Dcera je zdravá jako řípa a dneska mi odjíždí na deset dní na tábor ař k Frýdku-Místku.:-( Budu plakat neboť se mi bude stýskat. Starší dcerka odkopla svého dosavadního přítele s tím, že je mladá a chce si užívat. Chudák kluk. Chodili spolu přes rok a on to nemůže strávit. A dcerka? Tak si fakt užívá. Nastěhovala se ( ale fakt v rámci slušnosti, o to jsme se postarala a jenom na týden, co bude jeho matka na dovolené) k novému příteli, je to její spolužák a jeho matka je zase moje spolužačka takže to mám pod dohledem. Nebude tam s ním sama, budou tam ještě další zastydlý puberťáci, budou si vařit, uklízet a starat se sami o sebe. Chudáci  sousedi! Nicméně děvče moje zlatý musí chodit spát domů. Byť přijde třeba v jedenáct večer, vyspí se a ráno v devět tam maže zpátky. To byla moje podmínka. Takže já jsem celý týden SAMA doma ( manžela nepočítám, o naší situaci jsem už psala a on stejně je většinou v práci, jezdí domů pozdě večer).
Víkend stál zase za to. V pátek jsme se doholy s kolegyněmi z práce, že vezmeme kola a zajedeme si do hospůdky u pivovaru v Kácově. Dobrý nápad. A protože bydlíme v dolíku, jakýkoliv výšlap znamená u mě naprosté vyflustnutí plic, chudinky moje malý, ty si se mnou v pátek užily, málem jsem je cestou vyplivla. A tímto bych se jim chtěla veřejně omluvit. A tak jste mohli kolem šesté hodiny večerní zahléhnout ploužící se karavanu do prudkých kopců čtyř totálně zničených ženštin.Nahoře jsme si daly 15 minutovou vydýchací přestávku. Celá cesta má cca 15 km, z toho je tak 7 km do kopce a pak jsme zase plny síly svištěly ten zbytek z kopce. Ještě že jsme si v hospůdce zamluvily místo, protože je tam permanentně narváno ( hospůdka je přímo u Sázavy, je tam i kemp). Na zpátek jsme byly rozhodnuté jet vlakem. Byly to příjemně strávené chvíle. S počtem piv stoupala i uvolněná nálada, dokonce jsme zapředly ( tedy já ne já jsem plachá :-)) hovor s nějakým mladíkem vedle nás sedícím. Hošík se asi rád poslouchal neb mlel furt a pořád něco. A na mě mluvil moc spisovně a učeně. V půl desáty jsme toho měly dost. jak klučíka, tak piv a panáků. A tak nás napadlo, že bychom domů vyrazily na kolech, protože na vlak bychom musely ještě dlouho čekat. Blbější nápad nás snad ani nemohl napadnout!!! Tak za prvé: přední světlo mělo jenom jediné kolo, zbytek kol bylo beze světel, a světla byla nutná neb v půl desátý už byla docela tma.Za druhé: podle nějakého zákona ( fakt si nevzpomenu podle kterého) jsme to, co cestou do hospůdky jsme svištěly z kopce, teď samozřejmě zase musely vyšlapat do kopce. Za třetí: zkusily jsme někdy je po pěti vělkých pivech a několika panácích ( přesné množství raději neuvádím aby to se slabšími povahami nešvihlo) jet na kole? třeba jen po rovince a za světla? Tak si to zkuste představit ve tmě a ještě k tomu bez světel. Cesta to byla strastiplná ale věřte, že po prvním kopci jsme byly střízlivé všechny čtyři. 15 km cesta nám trvala hodinu a půl tak po jedenácté jsem byla doma. Zničená, nohy a zadek jsem necítila, ale dokázala jsem to. Doma, kromě mladší dcery ani noha. Super! Starší dcera přišla chvilku po mě, pomohla mi se dostat do vany ( jaksi mi nefungovaly nohy) a trochu se zlidštit a pak už mě čekala jen cesta do říše snů. Manžel podle očekávání měl zase exkurzi po našich hospůdkách což mi vůbec nevadilo. Usnula jsem jako když mě do piva hodí. Asi kolem třetí hodiny se mi u ucha rozdrnčel mobil, známka to, že mi přišla sms. Pisatel mi oznamoval, že hasí požár, který nejde uhasit a bude hasit ještě dlouho takže domů přijede až ráno. Pisatelem byl manžel ( k jeho plus musím uvést že je skutečně dobrovolným hasičem). Nějak jsem tomu nerozumněla a šla jsem spát. Ráno onen " hasič" skutečně dorazil.  Podrobnosti nevím, neptám se. Už jsem ani nebyla nazlobená, dávno vím a i mi to několikrát dokázel, že kamarádi a pivo, jsou důležitější než já.
Starší dcera jela do europarku, prý jsou tam velké slevy. Já vzala mladší, auto a vyrazila ještě na menší potravinový nákup. Normálně v sobotu nikdy nakupovat nejezdím, ale v pátek jsem to nestíhala. Lidí všude bylo jako maku, což se neslučovalo s mou téméř nulovou nákupovací náladou. Rychle nakoupit a DOMŮ. Lizzi ( dcerka) mě ještě uprosila, že u nás vykvetl nový větnamský obchod ( ani jsem o něm nevěděla) a prý že tam hodíme oko. Teda holky to byl nářez! I já s tou svojí postavou jsem tam ulovila sukni a 3/4 pumpky a byla jsem doslova nadšená a to i cenou! Hned jsem měla lepší náladu neb jsem si osvěžila svůj dosti strohý šatník příjemnými kousky. Domů jsme přijely dost pozdě. Znáte to. Tam se zakecáte, tak se začumíte a i zkoušení oblečení trvalo nějakou dobu. Prostě ženský no! K obědu jsem plánovala květákový mozeček a brambory, hotové to za chvilku. Manžel už byl po " hašení" vyspalý a seděl v křesle jako římský bůh války. A tak z radosti nad novým oblečením jsem lítala od vaření k úklidu jako včelka. Jeli jsme přesně ve dvanáct. Teda jíá s dcerou. Manžel oběd odmítl.Asi mu nebralo. A tak jsem umyla nádobí a zalehla na venkovní lehátko s knížkou v ruce. Jak mi bylo blaho! Krásný počasí, nic jsem nedělala, jen se pekla a četla a baštila. večer už tak příjemný nebyl a to vzhledem k mé odpolední opalovací mánii ( jsem velice světlý typ proto se cíleně nikdy neopaluju). Byla jsem napůl červená a napůl bílá neboť jsem si při ležení  a čtení nevzala plavky( nechtěla jsem přivodit kolapsy okolním důchodcům při pohledu na moje vymakané télo, stačí že je ohrožovalo vysoké vedro) a tak jsem ležela jen v tričku a sukýnce čímž jsem si na těle vykouzlila opravdu ale opravdu zajímavý design. Asi nejlépe se mi vyvedl opálený řetízek s přívěžkem a nerovnoměrně vyhrnutá sukně. No nic druhý den to vyrovnám. Večer jsme byly s mladší dcerou zase samii doma. Starší byla hejbnout hrbem na dýze a manžel si prý  jen odskočil zaplatit útratu do hospody s předešlého dne, aspoň takto to řekl dceři. V důsledku tiché domácnosti komunikuje pouze s holkama.Zmožena sluníčkem jsem usnula téměř okamžitě. Kdy se zbytek rodiny navrátil do rodného hnízda nevím, ale v půl dvanácté jsme už byli v plném počtu, což je dosti ranná doba pro jejich návraty. V neděli jsem se snažila vyvíjet jakousi uklízecí činnost doprovázenou vařením chlupatých knedlíků. Už jsem se těšila na odpo, jak se, teď už dostatečně oblečená ( teda spíš neoblečená) doopálím zbytek těla do jednotné a to rudé barvy. Odpoledne proběhlo zase sladkým nicneděláním nejenom mým ale i celé rodiny ( no u nich je to vlastně standart). Namazaná opalovacím krémem s vysokým faktorem, oblečena jen ve slušivé bikiny ( teda aspoň si myslím že v slušivé) jsem vystavila své tělo ozonové díře a začetla se do knížky. Občas jsem musela změnit polohu abych se zase nepřipekla. Na čtyři metry ode mě jedna sousedka věštila nějaký rodince osud z karet ( tato osoba se prý nenarodila pro normální práci ale byla stvořena předpovídat lidem budoucnost, jak o sobě tvrdí) a tak jsem se zasmála nad výkladem jejího snažení ( to mám sousedy co?) vedle se zase snažila usměrnit babička svojí 8 letou vnučku, která se právě zabývala těhotenstvím matky své kamarádky a na objasnění zrodu dítěte ( jak se vlastně dostalo do bříška) si vybrala chudáka babičku a další straně dva důchodci v tom největším parnu měli zrovna důležitou práci a to zalévat ty jejich čtyři muškáty v pěti řadách čímž se museli přiblížit co nejvíce k našemu plotu dychtivě hledíc, zda to na lehátku leží moje krásná vnadná dcera nebo její zvadlá matka. Zklamaně, po zjištění že z peep show dneska nic nebude, dozalili ty pnoucí chudinky a šli si zvlažit oko k nějaké telenovele. Pondělí bylo ve znamení velkých příprav na dcerčin odjezd na tábor. Dokoupit nějaké sladkosti, jídlo a pití. A pak už vše zabalit. Přišlo mi, že vyráží na roční cestu kolem světa a ne na desetidenní tábor. Snažila jsem se počet jejího oblečení zkorigovat aspoň na polovinu ale se zlou jsem se potácela. A tak mi nezbývalo nic jiného než tu hromadu něajkým způsobem zabalit do miniaturního kufříku na kolečkách. V nejlepším jsme málem zabalily i psa, který se nám tam pořád motal. Večer bylo zabaleno, zipy na kufru praskaly ve švech, pes byl na svém místě, dcerka ještě se svojí ukázkovou slzou v koutku oka vymáčkla na tatínkovi štědré kapené ( se stejnou slzou vymáčkla na učitelích poměrně slušné vysvědčení) a zalehly jsme vstříc úternímu ránu.
Dcerka normálně vstávající kolem jedenácté byla už od půl šesté vzhůru. Po milionté jsem jí ujistila, že má vše sbaleno, barva na vlasech jí drží ještě dobře, mobil má nabitý tak na rok dopředu apro dceru životně nezbytné věci jako lak na vlasy, šminky, kartáč jsou taktéž na svém místě.
Ráno počasí vypadalo nic moc a po poradě s panáčkem na naší meteorologické stanici který mi poradil, že dnes bude zima jsem se docela navlíkla. Před chvilkou jsem byla venku pro pizzu tady pro ředitele a málem jsem omdlela nenejom pod tíhou jídla ale i vedrem. Bohužel jsem se oblíkla tak nechytře do dlouhého rukávu, který nemůžu svlíknout a tak se pěkně potím. Já si ti s tím panáčkem vyřídím až přijdu domů! Takhle mi lhát! A potom věřte chlapům!Dcera už je v autobuse směr Frýdek Místek a já pluji vstříc dalším dobrodružstvím. A že jich na obzoru je dost a dost.
Tento příspěvek jsem napsala ještě jako zdravá, tedy skoro zdravá ale neuveřejnila, takže ještě než se zase vydám do říše spánku tak ho uveřejním ať mám klidné spaní. Kdybych při jeho psaní věděla co mě čeká....