čtvrtek 2. června 2011

Depréééésia....a zase pochod

Dlouho jsem zvažovala, jestli mám nebo ne šířit na vás mou povíkendovskou depresivní náladu. Tahle mrcha se mě drží už tolik let a já se jí nemůžu zbavit. Jsem večně jako na houpačce, O víkendu jsem se zase zhoupla až na samé dno, div že jsem si neodřela moje sexy pozadí.
V pátek vše ( teda kromě počasí) vypadalo fajn. Holky si domluvily spaní u kamarádek a na mě čekalo volné odpo. Manžel měl na odpolední což normálně znamená návrat domů až v půl jedenáctý v noci. Jakmile se dozvěděl, že potěr bude mimo barák, zavalil mě spoustou sms ať na něj večer počkám, že si uděláme nějakej ten rómantickej večer s vínem( teda v jeho případě pivem) a nějakým sexy oblečkem ( v mém případě s mou oblíbenou noční košilkou s žirafkama). Nebyla jsem v tom správným romantickým rozpoložení a tak jsem mu navrhla ať si radši skočí na pivko( já blbec!). Na to on slyší a slyší dobře.. V půl jedenáctý mi přišla sms že je na jednom pivku. V jednu ráno dorazil on sám.  Společnost mu dělala jedna smyslná a dobře vyvinutá nebo spíš rozvinutá OPICE. A to byl počátek mojí depky.
V sobotu byl naplánovaný pochod. Pochod kutnohorských havířů, cca 20km.Ráno jsem manžela nemohla ani vzbudit, nakonec když jsem z něho málem vytřásla duši se probudil, posadil na posteli a díky velké motolici zase klesl zpátky do peřin. Mě je zléééé, lkal do polštáře, snažíc se schovat před mojí lomcující rukou ( dobře ti tak, bublala jsem v duchu). Nezájem, koukej vstávat, vyčůrat, vyčistit zuby, oblíknout, udělat svačinu a mažeme na pochod. Chvilku tam ještě kňoural ale nakonec vstal a dovrávoral do kuchyně. Kaféééé, ječel potřebuju kaféééé. Uvařila jsem mu smrťáka, práskla před něj hrnečkem a šla do koupelny. Ani necekl! Vypil kafe, snažil se srovnat točící hlavu a udělat ranní povinnosti a svačinu. Nepomohla jsem mu. Jediné, co jsem udělala, že jsem vyvezla naší popelnici z garáže, hodila mu klíčky, zasedla na místo spolujezdce a čekala. Hodil na mě smutnej kukuč s tím, že on předci řídit nemůže ( potřebovali jsme dojet do Kutné Hory, kde se pochod konal). A tedˇ jsem zase sputila já. Byli jsme totiž domluvení, že bude řídit protože já mám problémy s očima ( teda abych to upřesnila, nejsem nejmladší, už blbě vidim ale dělám frajerku, že vidim dobře a brýle nepotřebuju! kecám, já je potřebuju, neb fakt nevidim dál než na metr). Co jiného mi zbývalo, než si nasadit na nos moje zánovní cvikry a vyrazit. Manžel se vedle mě chechtal, když viděl ten středověk na mých očích, ale volnou rukou jsem ho rychle umlčela a ještě stačila řídit. A to dost rychle na to, aby v zatáčkách kňučel že je mu blbě ať zpomalim. Konečně jsme dojeli do Kutné Hory a začala anabáze s hledáním startu. Já vyčetla, že má být na nádraží. Takže zaparkovat, vytáhnou batoh a zelenajícího a kvičícího manžela a hodit na záda ( batoh samozřejmě). Na nádraží hafo lidí ale nějaká cedule se startem nikde. No nic, start bude asi na hlavním nádraží. Takže zpátky k autu, do kufru hodit batoh, manžela přikurtovat vedle sebe a hurá na hlavák. Tam pracně zastavit do téměř neexistující mezery mezi dvěma auty, vytáhnout batoh a manžela a ....na hlaváku ani noha, ani vlak ani jeden bezdomovec. Do pr.....ulevila jsem si posadila manžela s batohem na lavičku a požádala T-Mobile aby mi vzbudil dceru a ta se jukla na internet, kdeže ten start vlastně je. Dcera, jinak tak chytrá a inteligentní, nevěděla kolikátá bije, a asi na desátý pokus se mi podařilo jí vysvětlit, co po ní vlastně chci. Ježíš matko co po mě zase chceš, to byla její první slova. Ale mé přání splnila do puntíku. Start byl tam, kde jsme hledali poprvé, tedy na zastávce. Tak zase do jedný ruky batoh, za flígr manžela a hurááá zpátky. Nakonec jsme se zaregistrovali a vyšli.Do kopce přes celou Kutnou Horu. Pochod byl fajn, mě bylo fajn jen manžel pořád skučel a závodil s pejsky, kdo očůrá více patníků. Jo jo tolik vypitých piv předci musí být někde vidět.A teď pár foteček z pochodu:
Moje maličkost s jakýmsi fešákem uprostřed polí
 Zvířátka
 Rozhledna Vysoká
Pohled z rozhledny, fotil manžel, já se dotáhla sotva tak do půlky a při pohledu dolů jsem si málem ukrupla do kalhot

Zvláštní dům
Když tohle " zlatíčko" na nás baflo byli jsme oba orosený až na vlasech, teda manžel na plešce
Místo, které již vystřízlivěný a rozdováděný manžel chtěl vybrat k " érotickým" hrátkám, rychle jsem ho pohledem alá jseš normální? vrátila do reality sobotního pochodu

Další pokus o " romantiku" a zase bez úspěchu:-D
  Konečně Kutná Hora-Barbora
 ...a konečně kus chlapa - Jaroušek Vrchlický
Do cíle jsme došli bez úhony, dali si oběd, ze kterého je mi zle ještě teď a odfičeli domů. Neb byl nejvyšší čas, aby se manžel připravil na jeho další pijáckou akci Sraz třídy po dvaceti letech. To zase bude! A bylo!
Holky byly pryč, já sama doma je ve společnosti psa a naší mini zoo, večer strávený na kompu a sladké spaní u holek v pokojíku. Budila jsem se často a poslouchla, jestli neuslyším podezřelý šramot a hlahol, první to vlaštovky svědčící o manželově návratu. Nic kromě venku se mrouskajících koček a zpívajících ptáčků. Ve čtyři ráno se mě do sna kromě zpěvu ptáčku přikradlo ještě něco rušivého, halasného. Á manžel se vrací! Jukla jsem z okna a ten pohled mi utkví navždy v paměti. Manžel ( plešatý) v objetí jakéhosi individua ( po podrobnějším prozkoumání náš dobrý kamarád, vlasy dlouhé, rozevláté) pěli písně a skákali panáka, kterého si tak pracně vytvořila sousedovic dcerka.No potěš koště. Po několika neuspěšných skocích a polibcích! ( jen tak z legrace)se kluci rozešli do svých domovů. Příjemně mě překvapil manželův skoro střízlivý stav. Budˇnepil ( málo pravděpodobné) nebo vystřízlivěl ( pravděpodobnější).
V neděli jsem se ho nepokoušila budit, dala bublat oběd, trošku se pomazlila s koštětem a prachovkou a jela posbírat do okolních vísek ten náš potěr. Jednu jsem odchytla u dědy, právě se s bráchou snažili spravit výfuk a podle nadávek linoucí se celou vesnici až zas tak úspěšní nebyli. Pat a Mat hadr. Radši jsem rychle naložila dceru a svištěly jsme pro druhou. Pravda, trochu jsem zabloudila ( kecám,bloudily jsme snad půl hodky) trochu zanadávala a tak nám příjemně utekla cesta do další vesnice pro mou druhou dceru. Sice to nemám vědět protože bych řvala ale ve čtrnácti letech byla poprvé na disco a poprvé ochutnala jakýsi alkoholický blivajz. Doma na nás čekal vyspalý manžel, oběd a sladké nicnedělání. Bohužel vše nějak vyústilo v hádku a jelikož máme s manželem zase " rozváděcí" období, šlo do tuhého. Hezky jsme si pokřičeli, zanadávali, poslali vzduchem pár talířů, prostě pohoda, jazz a piánko nedělního odpoledne. Máme dosti italské manželství za jehož dobu ( bratru 20 let)jsem si musela zvyknout na mnoho věcí ( hlavně na ten rušivý element známější pod pojmem CHLAP) a mnoho věcí se také naučit ( jako třeba občas držet hubu). Takže následující dny se táhly v bouřkovém napětí nejenom venku.Zataženo bylo doma i na nebi, kapky padali z oblohy i mého nosu ( mám rýmu). Teprve včera se blýsklo na lepší časy neb dneska, to je čtvrtek, slaví manžel narozeniny a pokud by bouřkoval, nedostal by žádné dárky! Ano, před 39 lety se narodil. A udělal dobře! Jinak bych neměla ty moje dvě věčně ukvákaný a nafoukaný ropušky, mnou však rozmazlovány a bezmezně milovány, sice mi občas ( kecám, pořád) ničící nervy ale jinak paprky mého života ( teda to je tak dojemný a krásný). Díky němu jsem poznala opravdový život, žádnou pohádku, realitu všedních dní, bolestný rozchod, samotu, beznaděj, pláč, depku ale i spoustu krásných okamžiků jako porody dcer, dovolené pod stanem, první vypadané zuby a odřená kolena holek, jejich první lásky a manželovy ranní návraty z hospod:-D. Vše nej....Martine!



2 komentáře:

  1. Já nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Ale taky jsem i přes to všechno vděčná za své děti. Kdybych ho neměla, neměla bych ty své uječené poklady, které bezmezně miluji. A taky můj manžel oslaví za pár dnů 39. narozeniny...
    Jinak krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za komentář...však i já, i když na ně nadávám jsem ráda že je mám ( myslím holky)

    OdpovědětVymazat