Další den jako malovaný...

Včera jsme si z práce domů daly s kolegyní v místní jediné fungující cukrárně zmrzku. Jelikož jsem byla na řadě s placením ,objednala jsem dvě velký zmrzky ať nežeru a s hrůzou sledovala ten půlmetrovej kopec co nám sympatická dívčina natočila do kornoutku. Tak nějak jsme se s kolegyní shodly že jestli tohle slížeme tak se z toho i hezky po.......Dotáhla jsem se v tom vedru domů, ověšená jako vždy nákupem, kabelkou a zmrzlinou. S tou jsem se ještě venku rozdělila s pejskem, který si rád v horku schladil čumáček. Doma na mě čekalo podivné ticho. Ahááá už vím! Manžel v práci, holky mají dlouhou tudíž přijedou jedna v pět a druhá v půl šestý. Jupíííí. Hodila jsem taškou do kuchyně, rozplácla se na gauči a do mého hluchého ucha natáhla to božské ticho. Rajská hudba! Nikdo nevřeští, neječí, nevzteká se, neštěká a NIC po mě nechce ( kecám, pejsek venku mlátil miskou snažíc se někoho upozornit že je potřeba mu doplnit tekutiny!). Musí počkat. Ležela jsem tam  natažená jako lívanec na pánvi asi půl hodky než se rozlítly venkovní dveře a......bylo po rajské hudbě, po tichu. Mamííííí, ahojjjjjjj, jááá mááám hlad, jo a dostala jsem jedničku z matiky! Kde je Zuzkaaa ( starší dcera)? Jak jsi se měla? Co jsi mi koupila dobrýho a co bude k večeři? Můj zpomalený mozek ani nestačil tu palbu otázek zkonzumovat jen mu tam utkěla ta skvělá zpráva o jedničce z matiky. Tyhle známky se naposledy vyskytovaly u Lizzi ( mladší dcera) hodně dávno, nejlépe řečeno tak na prvním stupni ZŠ. Nyní je v tercii ( teda jakoby v osmičce zš)osmiletého gymnázia ( nechápu kterej " chytrák" ( já) jí tam dovolil studovat!) a každá jednička ( nejenom z matiky)je takový malý zázrak. Tak jsem se vykopala z gauče, náležitě vychválila dcerku a rychle chytla do ruky nějakou práci ( koště) abych náhodou zase nezapadla na gauč. Práce mi šla od ruky a na plotně dokonce bublaly špagety a vedle se vesele připalovala na ně omáčka. Nachytala jsem večeři, zasedly jsme venku na houpačku a ignorovaly psa, kterak se snažil na sebe upozornit a vyžebrat aspoń trošku té dobroty, kterou jsme měly na talíři. Marně. I když sám od sebe předvedl celou plejádů povelů, nahodil smutnej kukuč nic neobměkčilo moje kamenné srdce. V půl sedmý jsem si uvědomila, že jaksi postrádám jekot starší dcery. Vzala jsem mobila snažíc se jí dovolat. Nic. Začalo to ve mě bublat ( ne ta zmrzlina ale vztek). Jasně jsem jí ráno říkala, že ze školy domů a PAK teprve může jít ven! Je to marný, je to marný! Na podruhý mi to naštěstí ( pro ní) zvedla se svojím otráveným : No? Kde jsi? vyštěkla jsem. Se koupu u přítele, pokračovala, sem ti to ráno říkala ( kecá). Právě jsme měli siestu, dali jsme si banánovej šejk a chystáme se do bazénu, pustím si vlnobití...pokračovala. Začala jsem vidět rudě. Tak já jako magor doma poletuju s koštětem, sprintuju s důchodcema k pumpě abych si napumpovala aspoň trochu vody na zalévání, dokonce vařim teplou večeři a " dáma" si válí šunky někde u bazénu s vlnobitím a nechá chuděru starou matku
se takhle z kraje večera uštvat. Tak koukej vyplavat z bazénu a v pěti minutách ať jsi doma,  ještě jsem jí stačila říct. A skutečně byla. Za hodku přišla jakoby se nechumelilo, pohodila svojí hřívou, shodila oblečení ( měla na sobě plavky) čímž rozčeřila nudnou hladinu života sousedních důchodců a probudila v nich i jiný zájem než krmení holubů v parku, šíření drbů a vražedné sklony v našem hypermarketu při slevách mlíka z 10,90 kč na 10,50 kč. Vyměnili brýle na čtení za brýle na dálku a se svým šedým zákalem se snažili zaostřit na mládí, právě se válící na lehátku. Byla pěkně nafouklá neb ráno se jí stala strašná křivda. Jaká??? Jelikož se jedná o mojí starší dceru tak to byla zase obrkřivda, jako vždy. Ráno si dělala svačinu do školy. Proč jim nedělám svačiny já jsem popisovala v jednom z mých minulých článků. A zrovna dostala chuť na okurku. Což se ukázalo jako tragédie neb jí tatínek večer zbaštil. A tak přišla za mnou do obýváku a v šest hodin ráno svým " tichým" hláskem zahřímala: Kde je ta okurka? Já se zrovna snažila si vytvořit na obličeji nějaký zkrášlující makeup tak jsem jen odpověděla že jí snědl asi táta. No to si teda dovolil dost! Zbaštit holčičce okurku která tam byla nejmíň tři dny a nikdo si jí ani nevšimnul zrovna když ona má na ní chuť. Dcera okamžitě nasadila uražený výraz s tím, že mu sní salát, který měl mít k obědu.No a přidala k tomu ještě jako návdavek gejzír její uražené peprnější samomluvy směřované hlavě rodiny. Obě jsme jaksi přehlídly, že manžel sešel z patra a jako Arés ( bůh války) vstoupil do obýváku a vše slyšel. Dceři spadla čelist a následně i svačina a já si vytvořila nádhernou oční linku v místech, kde mi začíná můj rozkošný nosík. Byl na něj úžasný pohled. Slunce se odráželo od jeho bejčí šíje, div že mu z nozder nestoupal dým, hlava, která potřebovala přeleštit, se leskla ve slunečních paprscích.....Co jsi to teď říkala? zeptal se dcery. A ta dobrá duše, jinak měřící 179 cm byla najednou malinká tak pět centimetrů. Nic, pípla. Sebraje svačinu a čelist a rychle se uchýlila do bezpečí pokojíku. Manžela se bojí mě má na háku. Musela jsem se smát. Za chvilku prosvištěla kolem nás rychlostí světla, obávaje se aby nějakou nechytla a mazala do školy. Mladší dcera dlela jako vždy v tuto dobu v koupelně. Dobře věděla proč. Když už jsem se chystala že konečně půjdu do práce jen tak prohodila, že si teda objednala ten dárek k narozkám a že asi ten den přijde. OK. Moje fantazie se při výběru dárků k narozeninám pro holky zastavila tak před pěti lety a tak si většinou dárky vybírají sami a my je jenom zaplatíme a odsouhlasíme. A tak si sedím v práci, zasněná, hlavu podepřenou koukám z okna...Přijela pošta. Dobrý den paní L. máme tady pro vás balíček, pravila pošťačka, vezmete si ho nebo ho máme nechat na poště. Jasně že si ho vezmu. Kolik platím? Vyslovená částka mi rozklepala rukou tak, že mi spadla hlava a já jsem si málem obtiskla klávesnici na tvář. Moje ubohá tisícovka ( tolik mi sdělila dcera že bude balíček stát) osamoceně se krčící v peněžence byla jenom pouhým zlomkem skutečné ceny! Začala jsem koktat něco v tom smyslu, že se pro to radši později stavím na poště a hned jsem žhavila T-Mobile abych za prvé vynadala dceři a za druhé pumpla manžela o nějakou drobnou tisícovku. Dcera mi vzala telefon hned po prvním zazvonění a hned když slyšela jak vztekle funím pravila: Jééé mami jak tak slyším balíček už přišel co? já jsem si tam ještě přiobjednala nějakou maličkost. MALIČKOST??? Za dva tisíce? Nakonec jsme se dohodly, že už nic jinýho k narozkám nedostane. Ale mami já si ještě objednala tu žehličku na vlasy, pípla.  Takže když za dva dny se v práci zase objevila pošta s tím, že mám balíček, už jsem tak překvapená nebyla. I když peněženka zase plakala. Ihned jsem si vzala kalendář dychtivě hledaje datum příští výplaty a s hrůzou jsem zjistila, že výplata byla před týdnem. Ajajaj. :-D Maminka mi vždy říkávala: Kdo šetří má za tři!