To chce klid....

Rozhodla jsem se, že se už nebudu pořád zlobit, žít v pernamentní zlosti na vše a každýho a začnu být velkorysá.Ve středu jsem měla spycha s kamarádkou, která se už zase rozvádí. Dělá to takhle pravidelně několikrát do měsíce, teda spíš její manžel. Místo toho by mohl být rád, že má hezkou, pracovitou a báječnou ženu. I když je pravda, že její pečlivost a neustálá starostlivost občas leze na nervy i mě ( třeba když jsem se chtěla zakousnout do jablka a ona se mě zeptala, jestli jsem si ho pořádně umyla!!!nebo když jsme grilovali, já donesla buřtíky a ona mě napomenula že to je nezdravé a nutila mi jíst nějakej sojovej fujtajbl) A tak jsem jí zkusila poradit ať se na chvíli na manžela a děti ( 18 a 16 let) vyprdne. Proč jim každý den vařit teplé večeře? Dělat jim dopoledne i odpoledne svačinu? Nutit je pít aby měli denní pitný režim aspoň dva litry? Kmitat pořád kolem nich jako vosa kolem bonbonu?Jsou to všechno už vesměs dospělí lidi a ono jim neuškodí když  k večeři místo každodenních teplých jídel si namažou chleba.Jsou zhýčkaní a rozmazlení, zvyklí že kolem nich pořád kmitá, všechno mají přímo před nosem. To já  mám na tyhle věci trochu jiný náhled. Pokud my doma máme tichou domácnost nebo mě holky pruděj do nepříčetnosti tak přes týden nevařím ( ať si každej uloví co chce, vždyť oni hladem nepomřou) vyperu ale nežehlim, holky jsou velký, žehlit umí, manžel taky, a nakonec mě taky nikdo nežehlí, nestelu a dělám jen to, co mě baví zrovna tak jako zbytek mojí rodiny. Je taky moc nezajímá, že já kolikrát vařím, peču, uklízím a nebaví mě to zatímco oni se válí, jsou na kompu nebo koukají na telku.V tomhle asi se mnou  souhlasit nebudete ale já už prostě taková jsem. A jak tak rozebíráme s kamarádkou naše životní situaci, ona se najednou vymrští a že už musí domů vařit teplou večeři! Nic, co jsem se jí snažila nacpat do tý její hezký hlavičky nepochopila.
V pátek jsem dorazila domů ověšená nákupníma taškama jako ruský generál medailema. Manžel samozřejmě nedbá mých vytahaných rukou a jazyku až u kolen a zase mi vzal auto. Byla jsem pěkně naštvaná. Jak se tak snažím odemknout vchodové dveře drže v jedné ruce asi 6 tašek a v zubech kabelku, nečekaně se mi pod nohama propletl ten náš hafan a já se tak lekla, že jsem upustila tašku se zeleninou a pečivem a spadla ze schodů.. Najednou se dveře rozlítly starší dcera v nich s větou na rtech: Proboha matko co tady trapčíš? když viděla brambory rozkutálený po celé zahrádce spolu s rajčatama a jablkama a psa jak umně vytahuje a oblizuje rohlíky a chleba a mě roztaženou na betonu jako žába.. Moje předcevzetí že nebudu nadávat, zůstanu za každé situace klidná a nebudu se vztekak vzala za své. Vytočila jsem svůj ječák do takových decibelových obrátek, že jsem přehlušila i cirkulárku důchodce řezajícího dřevo na nadcházející zimu! Seřvala jsem každýho, kdo se okolo mě objevil na vzdálenost pěti metrů, psa, dceru...do reality mě vrátil až její přítel, který vykoukl, cože za sirénu to venku vřeští. Ach jo teď si pomyslí, že jsem hysterka. Vrazila jsem dceři i jejímu příteli tašky, posbírala zeleninu a ovoce, chleba a některé rohlíky od psa olízené vyhodila a snažila se rychle uklidnit. I když na psa se zlobim ještě teď ( kecám). Večer mě čekal babinec, což je posezení v hospůdce s kolegyněmi z práce. Bylo to moc fajn. Seděly jsme venku, popíjely pivko a já si dala i cigárko. Za chvilku se k nám přidala i matka přítele mé dcery ( která jela na kole jen tak kolem a zná se s mojí pracovní kolegyní), se kterou se sice od vidění známe, ale nikdy jsme spolu nemluvily. Když se objevila tak jsem se lekla, že jsem málem spolkla tu cigaretu, nechtěla jsem, aby věděla, že si občas zapálím.Ona to však nijak neřešila, dosedla na židli, z batohu vytáhla cigarety a zapálila si taky. Teď jsem zase jaku puk čučela já. Ona, taková sportovkyně, decentní dáma....tak jsme kecaly a popíjely a v jedenáct už jsem byla doma. Manžel zůstat sám doma neboť v sobotu ráno musel do práce a ten náš potěr měl svůj program a doma se taky nezdržoval.
Sobotní den byl jako vymalovaný, slavila jsem svátek. Doma byla jenom starší dcera a evidentně už od rána pěkně načuřená (fakt nekecám).Radší jsem rychle vypadla z pokojíku a šla dělat snídani. Za chvilku se ona dobrá duše přivlekla něco si mrmlajíc pod fousy, tak jsem beze slova před ní mrskla snídaní a raději mlčela. O monolog se postarala ona a já se jen držela abych nevybuchla. Vytrvalé bušení na dveře nás obě překvapilo. Kdo by to mohl být? Mladší dcera spala u kámošky a manžel měl být v práci. Otevřít se nám nechtělo ani jedný. Po ránu nejsem fakt kočka ( nekecám). A ještě moje antisexy noční košile s žirafkama...taky nic moc. Nakonec se odhodlala dcera. Jako velká voda vpadl dovnitř manžel a už od dveří halekal: Všéééé nejlééépšíííííííííí k sváááátkůůůů mamkoooo, dej mi hubanááááá....stála jsem tam jako tvrdý Y, nenamalovaná, neučesaná, neschopná slova....přišel ke mě, popřál mi, olíbal a do ruky vrazil dárky. Mezitím i dcera mě málem vykloubila ruku jak mi s ní třásla a taktéž mi do druhé ruky vrazila nějaký balíček. Překvapení jsem ani nemusela hrát, bylo na mě vidět. Nejdřív jsem koukla na dárky od manžela. Rumový pralinky, mňam, moje oblíbená zmrzlina, a pak cosi , co jsem nemohla identifikovat. Několik dlouhých vteřin jsem na to vejrala, snažíc se přijít na to, co to vlastně je. Jako hodinky to nevypadalo, computer na kolo jsem dostala vloni...sakra co to je? Obrázek mému zaseknutému mozku moc nenapověděl a psaný text vyvedený snad ve všech světových jazycích ( která neovládám) kromě angličtiny ( kterou ovládám, fakt nekecám) mi taky neporadil.Abych zakryla mojí nevědomost snažila jsem se vypustit z úst něco inteligentního hodící se k situaci. Asi radši jsem měla mlčet. Najednou do mě musel udeřit blesk, jinak si to nedovedu vysvětlit a mě napadl krokoměr. Bingooo! Byl to skutečně krokoměr umně vyvedený pro dámské pohlaví, celý vymazlený s designem vypadající jako tomagoši ( svého času dosti  "IN" digitální hračka, kdy jste se o jakousi postavičku na displeji museli starat pomalu jako o dítě, nakrmit, zabavit a bůhvícoještě jinak by vám to zemřelo). Dárek mě potěšil. Začali jsme chodit na pochody a tak si můžu přesně změřit, kolik našlapeme. V sobotu mě kamarádka přemlouvala na pochod Praha-Prčice, kdybychom neměli v plánu oslavu, určitě bych šla. Šlape se přes Vrchotovy Janovice a okolí, kde mám známé a příbuzné. Tak příští rok.A tak jsme s manželem kmitali, já doma a on venku, abychom pak mohli usadit svá pozadí venku na židle, hodit masu na gril a už jenom nic nedělat.
V neděli nás čekal pochod na nově otevřenou rozhlednu v Bohdanči. Starší dcera spala u kamarádky a mladší k nám v noci do ložnice s tím, že si přečetla, že bude konec světa a ona se bojí a chce spát s náma. Praštila sebou vedle mě a vytuhla. Já musela jít spát do pokojíku neb jsem na manželských postelích byla jaksi přebytečná. Ráno jsme vstávali poměrně brzo a mladší dcerku jsem jemně vzbudila s tím, že jdeme na pochod, že má umýt nádobí a oběd má v ledničce. Rozespalá kývala. Pochod se vydařil, počasí také, našlapali jsme 14 km a 22500 kroků ( nekecám já to vím naprosto přesně mám totiž krokoměr :-D) a vše zakončili lehkým obídkem v tamnější skvělé hospůdce.
Tento týden má manžel na odpolední takže jsme odpo s holkama sami doma. A musím přiznat že nadělám více práce než když je doma. Jen to velký horko mě dost unavuje. Dneska si půjdu dát zmrzku.