středa 23. října 2013

Tak kde začít?
V lednu jsme se přestěhovali zpět do našeho nově zrekonstruovanýho baráčku. My, tím je myšleno, já, mladší dcera Alžběta, psi Max a Willy a manžel. Starší dcera Zuzana si v 18 sbalila kufr a odstěhovala se ke svému příteli cca 20 km od naší rodné hroudy. Navštěvuje nás sporadicky, většinou v neděli a s napřaženou rukou, do které jí pravidelně házím nemalý obnos, koruny to potřebně k přežití každého následujícího týdne. Že tato částka nikdy není použita ke svému skutečnému účelu ( tedy na obživu, tedy jídlo) je mi jasné, jsou za ní zakoupeny předražené výrobky jednoho známého cigaretového mamutího koncernu a zbytek je velice rychle utracen za zábavu, rychlé občerstveni a jiná lákadla určena právě pro tuto věkovou skupinu.
Její pokoj je buď prázdný nebo slouží jako trucovna mě nebo manželovi. Mladší dcera oslavila krásných 16 a na rozdíl od své chytré a ambiciozní sestry, setrvává u našich rodinných krbových kamen a doufám, že ještě nějaký rok setrvávat bude. Škola jde absolutně mimo ni, a nebýt jejích krásných očí a dlouhých řas, jistě by opakovala nejeden ročník. Po svém geniálním hysterickém výstupu zasedla do lavic 8-letého gymnázia, ač na tuto instituci nemá absolutně mozkové buňky. Ale učební obor byl pro ni něco nepředstavitelného, hlavně teda co by na to řekly ty její zmalovaný,uječený a jinak pubertou poznamenaný kamarádky, tak se musí trápit ( a nejen ona ale celé naše rozsáhlé příbuzenstvo s ní) dál. Naštěstí jejím stresem nejsou špatné známky množící se rychlostí jako romská komunita ale absolutně jiné priority, jako např. jakou barvu vlasů zvolit pro následující týden, zda použít 2x po sobě do školy stejné oblečení, čím si přizdobit svůj obličej a zdal-li je lepší si nejdřív nalakovat vlasy a pak si je vyžehlit nebo postupovat zcela obráceně. o gigantické spotřebě laků, šamponů a jiného drogistického zboží ani snad nemusím psát. Nejhorší na tom všem je, že ztrát doznává i má dekorativní kosmetika, plnně určena na mou 40+dva fousky zralou plěť, dostatečně předražená a naprosto nevhodná pro čerstvě vylíhlé 16-leté kuře. Ona však na mé dobře mířené rady absolutně nedbá.
Další velice nepříjemným faktem je skutečnost, že si občas nějaký ten můj módní doplněk, svetřík, tričko, kabelka, botka vyjede na exkurzi do školy. Na tom by nebylo nic neobvyklého, vždyť kolik matek a dcer si půjčují oblečení...v našem případě je to poměrně zvláštní věc neboť mě a moji dceru dělí " pouhých " 30 kilogramů a několik velikostí...ona má xs...já mám taky x, jenom není doplněné s ale ouplně jiným písmenkem:-D...jak teda na ní vypadají moje věci nechám na vaší představivosti.
Dalšími právoplatnými členy naší domácnosti jsou psi, Starší Max a mladší Willy. O nich se rozšířím v jednom z dalším příspěvků.
Tak a nejlepší nakonec. Můj manžel, moje životní opora, moje trápení...
Ja jsem již psala, rozvodové papíry z mojí strany se hřejí v advokátním kanclu...Manžel si užívá života po svém, tedy alkohol, kamarádi a nezřídka kdy i nějaké to nežnější pohlaví. Jsem s ním sezdána 20 let a vše co mezi námi bylo, vyprchalo jako pára nad hrncem. Sice se několikrát pokoušel s jeho neřestmi přestat, ale jak se říká: Starého psa novým kouskům nenaučíš...což je pravdivé.
Bohužel jsme se spjali hypotékou a nemalou, takže zatím vegetíme spolu, tedy spíš vedle sebe. Není to tak dlouho, co můj manžel dostal od života takovou přes držku, kdy se mu myslím v několika sekundách přehrál celý jeho život. Od té doby se s ním udála taková změna, že nevěřím. Snaží se. Dokonce objevil, že má dcery a manželku. Květiny, večeře, smsky jsou na denním pořádku. Za celý život jsem nedostala toliko květin a sms jako za poslední dva měsíce. A co já na to? Nic. Absolutně a vůbec nic. Což ho bičuje k výkonům, kterých by předtím nebyl schopen. Tak uvidíme, jak mu to vydrží dlouho:-D

Žádné komentáře:

Okomentovat