Víkend

Po klidné noci se budím kolem páté, kdy manža vstává do práce. Willy začně blbnout ale párkrát ho pohladím a za chvilku už zařezává. Já zase přemýšlím o životě, o starší dceři, která mi dělá obrovské starosti, odešla z baráku a bohužel si nadělala dluhy. Nijak jí to nevzrušuje. Já jsem utáhla kohoutek takže ode mě už pomoc čekat nemůže. Od manžela taky ne. Takže je zcela bez peněz, dluhy a živí jí rodina jejího přítele. Přemýšlela jsem proč mě nenávidí a vím. Už nesypu peníze. V pátek odpo jsme s manžou podnikli výlet do Kolína dokoupit nějaké věci pro Willyho. U nás je zveriměx na h..... tak mezi návštěvou kolínského fakt supr zásobeného zverimexu jsem si " odskočila" na minutku do jednoho butiku a přisvištěla rychlostí blesku s novou zimní bundou, prozřetelně, protože jsem starý prase, bílou. Manža si ještě musel koupit kalhoty, ty dvoje, co doma vlastní díky dietě už nemůže nosit, padaj mu i se zapnutým zipem. Je z něho chodící kostlivec ale jemu se to tak líbí. Mě ne, mě se líbí chlapi krev a mlíko. Cestou domů jsme se ještě stavili na večeři. Doma nás přivítala starší dcera ( která přijela obslintat náš nový přírustek) s rypákem uraženým a hned spustila, proč jsme jí taky nevzali do Kolína, že jsme sobci, že ona přijede a my nejsme doma atd atd. Manžel se držel, aby jí jednu neflákl. o mě ani nemluvě. Ona odešla z baráku, ona přijela na chvilku domů a jen kvůli štěněti, přijela i s přítelem a nevidím důvod, proč bychom jí měli někam brát. Jenže ona už je taková. A tak prudila, vydírala a rozhodla se, že když jsme takový hrozný rodiče, tak hnedka v so ráno pojede zpátky. Samozřejmě nezapomněla si říct o peníze...ale jak jsem řekla, příjem financí už vyschnul.
V so jsem tedy v přemíře starostí lezla z pelechu už v 6.15 k velké radosti Willyho a šli jsme zkusit štěstí ven na poli. Než jsme dojeli výtahem dolů stačil se dvakrát počůrat ale i venku se zadařilo. Po následných pochvalách a mým křepčení radostí, kdy nevěděl vo co go, jestli jsem se nezbláznila nebo nemám nějakej záchvat jsme svištěli domů rychlostí cca 10 metrů za půl hodky. Ten malej vyčůránek už taky přišel na to, že pokud jde ven se mnou, musí pěkně špalat po svých a žádný smutný oči ani žalostný kňučení na mě neplatí. Musí pěkně po svejch žádný nošení. Zato když jde s ním ven šišlající a slintající nad ním mladší dcera, celou dobu ho tahá v náručí a pokud willy šlape po svejch, stačí zakňourat a hned se nese. Kdepak, panička je přísná. A tak jsem s ním v so lítala ven po dvou hodinách a občas i přibrala Maxe, kterej malýho venku absolutně ignoruje. Doma je to jiný, Willy ho vysloveně provokuje ale Max je fakt trouba, nechá si vše líbit, a když už má toho dost tak zavrčí a prcek dá na chvilku pokoj.
V so po obědě najednou z manžela vylezlo, že zrovna tento víkend se koná v Praze na letňanském výstavišti výstava psů. Neváhali jsme ani minutku ( teda manža váhal, nikam se mu nechtělo) ale za chvilku už jsme upalovali směr Praha. I s prckem. Zkušenost Max+auto= vytrvalé blití a tak jsem měla strach, co prcek ale ten se natáhl na sedačku a probral se až na místě určení. Dala jsem mu novej prďáckej obojek, do kabelky přibalila vodítko a mazali jsme. Byla jsem unešena. Tolik plemen psů a tý lásky, kolik páníčkové věnovali svým miláčkům....bylo to moc fajn. Vilík se stal ihned atrakcí, spousta lidí, hlavně žen nás zastavovala a slintala nad ním. Tak otěže přebral manžel, Vildu nosil a zájem ( i když ne o něj ale o psa) ho velice těšil. Jo Jo ženský to on má rád.
Domu jsme se dohrabali až věčěrom, každej zapadl do svýho pelíšku a nerušeně pluli všichni do říše spánku.