Týden byl nabitý událostmi. Tak předně starší dcera nám v pondělí oslavila 18-tiny, sbalila si bágl, práskla dveřma a odešla bydlet ke svýmu příteli do jejich skromné haciendy 8+3 koupelny. Kecala bych, kdybych napsala, že mě to nevzalo, vzalo, zrovna tak mladší, Bětku. Manža anni po týdnu pořád moc nechápe vo co go, upřímně, on toho i jinak moc nechápe, tak radši nechám manžu manžou.
Dceruš se tedy nakýblovala do Vlašimi a naše domácnost nápadně ztichla a zklidnila se. Mladší omarodila a zůstala doma a já obsadila v pokojíku Zuzčinu postel. Nic proti, ale s manžou na 1,20 metru rozkládacím gauči fakt vegetit nemusím. I on je nějakej marodnej, pozůstatek to sklípkovym marathonu. Upřímně, dobře mu tak!
A tak, v nějaký slabý chvilce, když mi manža sděloval novinku, že jedna jeho kolegyně v práci prodává poslední štěně jack russel teriéra, levně a ukázal mi jeho fotku, se mi zatemnil mozek a já zatoužila po někom takovym, malym a mazlícím. A tak jsem začala otravovat. Jednoho čoklíka už doma máme, na mojí stranu se přidala i mladší a otravovaly jsme duo. A manžel, radši než by nás poslouchal, zapředl hovor s onou děvou, zablikal očima, vypnul hrud a čekal na výsledek, zda jeho počin bude mít nějakou slevovou odezvu na cenu štěněte. Dotyčná však manžu zná, dělají spolu už nějaký ten rok a tak jeho nakrucování se nesetkalo s žádnou odezvou. Mezitím, neznaje souvislosti, jsme čekaly doma jak dvě trubky s Bětkou na nového člena rodiny. Jméno vybíraly dva dny...aby nakonec, jen co manža otevřel dveře bez psa, jsme zklamáním ho málem vyhodily zpět. Dostal sodu, proč toho mazlíka nekoupil i za tu cenu, nebo proč nezavolal, nenapsal...toho dne bylo uraženo na všech frontách a vztekle se třískalo vším, co přišlo pod ruku.
Druhý den jsem se rozhodla nic neřešit, přehlížet manželův laxní postoj k této věci ( laxní postoj on má ke všemu kromě piva tedy) a rozhodnout se jednat na vlastní pěst. Jenže pracovní povinnosti zrovna toho dne se nějak nakupily a já neměla čas si ani skočit na chvilu zamlejt pantem za kolegyní do kanclu, natož řešit akci " štěně", což se ukázalo později jen jako dobře.
Manžel splaskl, ale rozhodl se pro poslední pokus stáhnout trošku cenu dolů. A tak zahrál na city, že holky chtějí psa, že nemají tolik peněz, že on jim taky nemůže dát když stavíme a bla bla bla. No jeho druhý pokus vyšel a pes, jehož otec je značkový a matka položnačková byl za směšnou cenu jeho.
A tak včera nastal den " D" a s mladší dcerou si pro něj jeli. Jack russel teriér je jak známo temperamentnější plemeno a tak to se bude k tomu našemu troubovi hodit.
A tak navečer dovezli malou, bílou kuličku, která nám udělala za 12 hodin za jeho pobytu z našeho bytečku kůlničku na dříví.
Žádné komentáře:
Okomentovat